Členka Divadla na Vinohradech a známá tvář ze seriálů (Četnické humoresky) Andrea Elsnerová nepochybně patří k těm nejskromnějším herečkám. 

Jak obstaráváte vánoční dárky a jak stíháte úklid domácnosti?

Vánoční shon ani konzum neprožívám a předvánoční úklid nijak nehrotím. Máme dvě kočky, takže podlahu vytírám v podstatě denně a beru to jako tělocvik. Někdy mě to popadne a před Vánocemi umyju okna, ale když to nestihnu, nemám z toho žádný stres. Umyju je na jaře a raději si večer v klidu sednu a zapálím si voňavou svíčku.

A že bych před Vánocemi obcházela obchody a užívala si shopping, to také ne. Velká nákupní centra v podstatě nenavštěvuji, ale o to raději chodím do knihkupectví, kde třeba tři hodiny procházím mezi regály, různě si čtu v knihách a jsem jimi okouzlená. Dárky nekupuju hekticky na poslední chvíli, ale přemýšlím o nich dlouho dopředu a svým blízkým kupuju vesměs knihy. Baví mě, že v člověku dokážou zanechat určitou stopu. Mámě kupuju detektivky, otčímovi životopisy nebo něco od Wericha, Voskovce či Járy Cimrmana a mému synovi Matějovi, kterému je čtrnáct, kupuju hlavně fantasy. S obaly na dárky šetřím a dělám to jak moje babička. Když papír není úplně zmačkaný, složím ho a schovám na příští rok, takže obal použiju víckrát. Anebo dárky balím do různých krabic.

Cukroví ale peču ráda. Mám to jako uklidňující rituál, kdy si hraju s vykrajováním a slepováním koleček atd. Baví mě i pečení vánoček, do kterých dávám hodně mandlí a rozinek. Při pečení si pouštím koledy a líbí se mi, když se to známé „dudlajdá“ ozývá i v obchodech.

A jaké dárky nejraději dostáváte?

Knihy a pokojové květiny. Obojí mi pomáhá k životní rovnováze. V Praze si přírody nejvíc užívám v Modřanské rokli, protože bydlíme nedaleko, ale letos na podzim se mi konečně splnil sen a koupila jsem si malou chatu se zahradou, kde budu zahradničit a věnovat se kutilství. 

Vzpomínám si, jak jsem do svých šesti let ráda pobývala na zahradě u babičky na Moravě. Třeba si pamatuju, jak zahradou protékal potok a přes něj bylo dřevěné prkno jako taková malá lávka. A já na té lávce seděla a bosýma nohama jsem v té protékající vodě kreslila nejrůznější obrázky palci u nohou. Trvalo to třeba dvě hodiny a hluboko se to do mě propsalo. Vím, že když jsme v přírodě ztišení, léčí naši duši.

Je zajímavé, že ačkoliv jste známá herečka, líčíte se pouze před kamerou nebo v divadelní šatně…

Ano, v civilním životě to mám jinak. Nejsem módemanka, ale všechny svoje kolegyně, které se umí hezky nazdobit, upřímně oceňuju. Každý to má zkrátka jinak a musí to být pestré, stejně jako jsou pestré kytičky na louce.

Boty si kupuju, až když mě opustí staré — teď mám třeba jen jedny zimní boty. Když drží a jsou dobré, koupím si další, až se ty staré rozpadnou. Svetry a svetříky mi plete babička. Jsou krásné a dostávám je k Vánocům nebo k narozeninám, takže vlastně nic kupovat nemusím. A syn je v tomhle po mně, dokonce je snad ještě skromnější než já.

Jak to? 

U nás doma hrajeme přiznanou hru na Ježíška, takže Mates napíše dopis Ježíškovi, dá ho za okno, ale ví, že číst ho budu já. Letos tam napsal, že si přeje, abychom si užili svátky plné radosti a pohody. Svátky si chce užít se svými rodiči a kamarády a také napsal, že si přeje, aby si maminka odpočinula. Jako dárky napsal tři věci stylem „Ježíšku, promiň, že tě otravuju“, a dopsal k tomu „ale už opravdu nic víc“! 

Nedávno také přišel s tím, že mě chce poprosit, abych kupovala jenom české potraviny kvůli uhlíkové stopě. Tak jsem řekla: „Pojď se podívat do lednice!“. A tam byla lučina, jogurty z Chocně…  kupuju hodně českých potravin, jenom hroznové víno je třeba ze Španělska. Letadlem jsme spolu dosud letěli asi třikrát. Od té doby, co vím, že jeden let letadlem vyprodukuje v průměru tolik zplodin jako auto za jeden rok, už se mi nikam létat ani nechce. Slanou vodu mám ráda, to ano, ale nejvíc si ji užívám v zimě doma, když si promrzlé nohy dám na chvíli do kýblu s horkou vodu a se solí. 

Co se vám tedy na Vánocích líbí nejvíce?

Najednou ve vzduchu necítím napětí, ale velkou radost a uvolnění, a to je štěstí. Cítím, že svět se zastavil. Lidé se na Vánoce těší na celém světě, a to je znát. Právě to mi na těchto svátcích přijde nejkrásnější. Mám vlastně ráda celý prosinec. Už od začátku Adventu mám sváteční pocit a prosinec je pro mě duchovní měsíc, který přináší určité bilancování a zároveň i vhledy do roku dalšího. Člověk se cítí zoufalý, když neví, kam směřuje, ale i v takových situacích si říkám „nic, tak tím prostě jenom projdeš a ono se to vyloupne samo“.

A jak slavíte Silvestr?

Vždycky jedeme na pár dní za mojí sestrou do Orlických hor. Má tam docela velký hotel a poslední den v roce v něm je rušno, i když jinak tam lišky dávají dobrou noc. Dopoledne je ještě otevřená restaurace, takže pomáhám s vařením kávy nebo točením piva. V poledne se restaurace zavře a započne se s výzdobou sálu a jídelny na sváteční večer. Při tom také ráda pomáhám, pak děláme jednohubky a večer se zase obsluhují hosté. Ráda si také odskočím zatancovat si na diskotéku. Určitě ale na Silvestra nevystřelujeme žádné rachejtle a také si dávám pozor, abych se nepřejedla. Slavnostní večeři si dám, ale pak už nic dalšího, protože těžký žaludek mi nedělá dobře. A na Nový rok se teple obleču, no vydám se na procházku přírodou a vnímám tu tichou krásu všude kolem.  

Foto: Kristýna Junková