Co zeleného bylo k vidění na evropském veletrhu kosmetického průmyslu Cosmoprof? Z Bologně pro Ecoistu píše odborník na kosmetiku Dan Trnka.

V 90. letech na něj se svými Favority dovařili první českoslovenští podnikatelé. Tisíce litrů spáleného olovnatého benzinu, miliony kusů tlakových lahví s freonem, barev na vlasy s těžkými kovy a další dobroty, kterými se tehdejší fintilové polévali od hlavy k patě ve snaze vypadat lépe…

Dnes jsou produkty prezentované na Cosmoprof v italské Bologni – největším evropském veletrh osobní péče a módy – nepochybně šetrnější ke zdraví člověka i k přírodě. Ale není všechno tak růžové, tedy zelené, jak to na první pohled vypadá.

Letos v březnu se konal už 54. celosvětový sjezd nabídky a poptávky ze světa kadeřnictví, kosmetiky a parfémů. Poslední roky nepochybně vnímáme změnu. Jedním slovem bychom ji mohli označit popsat jako “komplexnost”.

Nyní už nejde jen o to dát něco do něčeho, aby to mělo ten či onen estetický účinek. Dnes se výrobci – a zákazníci – zajímají o produkty jaksi hlouběji. U výrobků se dočtete, zda a z kolika procent jsou přírodní, jaké látky rozhodně neobsahují, ale i to, zda je fabrika, ve které se výrobek zpracovává, klimaticky zodpovědná a dokonce i to, jestli byliny v produktu obsažené jsou ze zahrádky výrobce.

Uvažování v kontextu přírody a zdraví je stále větší téma. Čekal jsem, že ekologičnost bude na veletrhu řešit jen několik pionýrů ze Západu. Mýlil jsem se, i Čína nabízela mnoho krásných inovativních a udržitelných řešení. Kartáče na vlasy z cukrové třtiny, tuby a lahvičky ze škrobu a papíru, mono obaly, které se dobře recyklují, refill kalíšky. Všechno to má ovšem jedno velké ALE.

Eko nabídka byla vždy jen menší částí expozice vystavovatele. A proč? Za vším hledej peníze. Tedy mzdy, nájmy, daně a další provozní náklady každé jedné firmy, která je zatím zkrátka nastavena na prodej masových výrobků, které ekologičnost neřeší. Takže expozice na mě působily spíše dojmem vyvolat pocit, že i my myslíme na přírodu. Je to jakási forma odpustků. Alibismus.

Ďábel se skrývá v obalu

Ono to ale producenti mají těžké. Vyrábět v kosmetice ekologicky znamená vyrábět draho. Ukažme si to třeba na obalech. Zatímco běžného obalu může výrobce kosmetiky. koupit stovky a tisíce kusů s dodáním v horizontu dnů nebo týdnů, v případě eko packagingu musí objednat mnohem větší objemy, konkrétně desítky tisíc kusů a čekat bude mnohem déle. Což ostatně znamená, že ekologický směr musí nastavit ty největší značky, ty jediné na to mají ekonomickou sílu a vliv na zákazníka. Mamutí korporáty, který jsou zároveň tím největším znečišťovatelem. Ale i ty velké korporáty mají svého pána. Zákazníka. Který jde – zvlášť v době ekonomické recese – hlavně po ceně. Takže tu máme začarovaný kruh.

Ačkoli je zřejmé, že přechod na nová ekologická balení ještě nějaký čas potrvá, už teď může každý jeden výrobce udělat jednu podstatnou změnu. Používat pro packaging minimum obalů. Konkrétně  tam, kde to lze, použít monoobal čili balit produkt do jedinéh obalu.Prázdnou tubu nebo kalíšek hodíte do kontejneru na plast, skleněný flakon do skla. Pokud používat krabičku, tak klást důraz na to, že to je pouze transportní/ochranná záležitost.

Zjednodušení obalu, který pak konzument při vyhazování nemusí třídit málem pinzetou, povede rozhodně k větší recyklaci. Sekundární důsledek také bude, že se půjde k jádru pudla a trh se zkrášlujícími produkty začne být upřímnější. Zákazník půjde po složení a účinku konkrétního produktu a nebude kupovat šunt jen proto, že je v krásném balení s mašličkou.

Text: Dan Trnka 
Foto: Cosmoprof