Takzvané větrníky vyrábějí v Česku jen jedno procento energie, v sousedním Rakousku až dvanáct procent. Češi větrné parky v referendech odmítají, nejčastějších argumentem je obava z hluku a velkosti elektráren, které podle názorů lidí mění ráz krajiny. Zastánci obnovitelných zdrojů ale varují, že Česko zaspává – právě větrná energie je spolu s fotovoltaikou jedním z nejlevnějších zdrojů energie. Aktuální novela zákona by mohla stavby větrníků usnadnit.

V Horní Řasnici u Frýdlantu na Liberecku se v lednu lidé sešli k referendu. Dvě stovky místních obyvatel měly rozhodnout o tom, jestli na území jejich obce vznikne několik větrných elektráren, které si tam přeje postavit firma W.E.B Větrná energie. Větrníky ale těsně neprošly, pro stopnutí projektu se vyslovilo 60 lidí, tedy zhruba 53 procent hlasujících.

Podobný projekt měl vzniknout ve Ptetíně na Plzeňsku. I tam se letos v lednu v referendu lidé vyslovili proti záměru. Pro možnost „Ne“, tedy aby obec nepodpořila stavbu dvou větrných elektráren, se vyslovilo 63 lidí, naopak pro větrné elektrárny bylo 57 voličů.

„Hlasování bylo těsné, ale pro nás je závazné. Tedy minimálně dva roky se další referendum na toto téma nemůže konat,” řekl starosta obce Martin Kastner. Větrné elektrárny už odmítli lidé i ve Střížovicích na jižním Plzeňsku nebo v Kolovči na Domažlicku.

Pro nebo proti přírodě?

Proč Češi větrné elektrárny tvrdošíjně odmítají, když jen pár set kilometrů dál, v sousedním Rakousku, tyto věže s vrtulemi stavějí? Točí se jich tam již více než 1300.  

„Nejčastější obava a námitka našich obyvatel byla velikost projektu. Plánovaných elektráren mělo být dohromady 11, z toho první měla stát na území naší obce. Řada pak měla pokračovat do Dolní Řasnice a Krásného Lesa,“ říká pro Ecoista.cz Věra Honysová, místostarostka Horní Řasnice. Další nejčastější obava z větrníků je podle slov místostarostky hluk z točících se vrtulí a také výška stožárů, které by měly dosahovat až 240 metrů.

„Stejně tak lidé mají obavu ze změny rázu krajiny a vlivu na přírodu. Například z ohrožení zde hnízdícího vzácného jeřába popelavého,“ pokračuje místostarostka. Obyvatelům Horní Řasnice prý vadilo i to, že projekt chce realizovat zástupce rakouské firmy a ptali se také, proč větrníků nemůže být méně, popřípadě proč nemohou být menší. V sousední Dolní Řasnici a Krásném Lese se referendum bude konat v dubnu.

V Ptetíně před referendem uspořádali veřejné projednání, kterého se účastnili i zástupci firmy, jež chtěla větrníky postavit. „Na tomto jednání byla účast občanů i vlastníků nemovitostí vysoká. Zde se projevovali téměř pouze odpůrci. Nejčastějším argumentem byl negativní vliv na životní prostředí, konkrétně odliv zvěře, úhyn ptáků vlivem střetu s vrtulemi, vysoká hlučnost, narušení krajinného rázu a obava z odletujícího ledu z vrtulí. Také zaznívalo, že občané z toho nic mít nebudou, jen obec,“ říká pro Ecoista.cz starosta Ptetína Martin Kastner.

Starosta: hluk dělají, ale není to nijak hrozné

Společnosti, které chtějí větrníky v Česku stavět – v případě Ptetína je to Meridian Nová energie, jež má za sebou mnoho těchto projektů v Německu – nabízejí obcím finanční kompenzace. Ve Ptetíně jednorázově jeden milion korun za každý větrník a pak ještě tři sta tisíc ročně na každý větrník. Dále padesát tisíc korun ročně pro spolky v obci. Později firma benefity přehodnotila, respektive odvíjely by se od výkonu elektrárny.

„Část peněz by se rozdělilo přímo občanům obce, ale vše by bylo závislé na instalovaném výkonu. Jednali jsme i s jinými firmami, každá k tomu přistupuje trochu jinak. Cílem referenda bylo zjistit, zda to tady občané chtějí, či nikoli. Pokud by výsledkem bylo Ano, jednali bychom s firmami a snažili bychom se vybrat toho nejlepšího partnera. Vyhrálo Ne, tak je vyřešeno,“ shrnuje starosta Kastner, který ovšem sám hlasoval pro větrníky. Přesvědčil jej hlavně finanční přínos pro obec, jejíž celý roční rozpočet činí jen čtyři miliony korun.

„Byl jsem se podívat na elektrárny, které v Česku již fungují a mají obdobný výkon jako plánovali u nás. A hlavně, které byly postaveny v nedávné době. Slyšet elektrárny samozřejmě jsou, ale není to nic strašného,“ popisuje Kastner. Hovořil také s lidmi, kteří bydlí nedaleko již fungujících větrníků a navštívil i zástupce tamních samospráv.

„Neslyšel jsem jediný negativní názor. Oslovil jsem i další obce, kde elektrárny stojí, nebo stojí na sousedním katastru a také jsem od žádného starosty neslyšel nic negativního. Jeden ze starostů byl i místním myslivcem a říkal, že zvěře mají dostatek, respektive stejně jako před stavbou. Ani mrtvé ptáky pod elektrárnami nenacházejí. Osobně se domnívám, že by ten pták musel být namol opilý, aby vrtuli trefil,“ usmívá se Kastner.   

I v Horní Řasnici stavební firma projekt v obci představila a slíbila finanční přínos do obecní pokladny, včetně uhrazení nového územního plánu. S blížícím se referendem předložila navýšení finančního odškodnění obce a navrhla finanční odškodnění i pro jednotlivé domácnosti. Místostarostka Honysová se však, stejně jako většina obce, postavila proti větrníkům.

„Chápu potřebu nových zdrojů energií. Další finanční příjmy do obecního rozpočtu by byly určitě přínosné. Ale stejně jako většina mých spoluobčanů váhám, zda by ten finanční přínos stál za tak velké změny ve vzhledu okolní přírody. Takto velké elektrárny a tak vysoký počet v blízkosti domů na mě působí hrůzostrašně,“ vysvětluje Honysová.

Podle Honysové i Kastnera se rozhodně nedá říct, že by mladší generace byla pro větrníky a starší proti. „Já bych řekl, že je to spíše i naopak. Ale myslím si, že odpůrce i zastánce bychom našli ve všech věkových skupinách,“ odhaduje Kastner.

Jeden větrník uživí čtyři tisíce domácností   

Jiří Přikryl, projektový manažer firmy W.E.B. Energie, jež je dceřinou společností rakouské společnosti W.E.B Windenergie AG a větrníky chtěla stavět v Horní Řasnici, říká, že se vždy najde nějaký odpůrce a někdy dokáže ovlivnit celou obec dost na to, aby elektrárny odmítla.

„Lidé stále ještě preferují své pohodlí a klid před společenskou zodpovědností a pohledem do budoucna. Otázka, čím budeme po roce 2025 svítit, když budeme elektřinu dovážet (Česko se podle analýz ČEPS stane kolem roku 2025 s velkou pravděpodobností energeticky importní zemí a zůstane jí dlouhodobě, pozn. red.), případně které firmy z Česka kvůli nedostatku elektřiny odejdou, je prozatím ponechává bez zájmu. To budou řešit roku 2025,“ konstatuje Přikryl.

Jako nejčastější důvod zamítnutí jejich větrných projektů lidé uvádějí hluk, vliv na krajinu je podle Přikryla vždy jen zástupný problém. „Jejich postoj se nezmění, dokud se nezhasne. Globální oteplování také nikdo moc reálně neřeší a neuskromní se,“ krčí rameny Přikryl. Dodává, že v ostatních státech jsou lidé k větru otevřenější. „Dívají se totiž dále do budoucna a vědí, že potřebují nové čisté zdroje. Jen v Česku čekáme, až se zhasne, abychom se probudili,“ míní Přikryl. 

V Horní Řasnici firma plánovala až 9 větrných elektráren, největší park v Česku čítá 21 větrníků. Roční výroba se předpokládala na úrovni 12 tisíc megawatthodin z jednoho větrníku. Pro představu: jedna domácnost v České republice spotřebuje průměrně kolem tří megawatthodin elektřiny ročně. Tedy jeden větrník by energeticky uživil 4 tisíce domácností na rok.

Expert: Česko zaspalo, netěží z levné energie

Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie, říká, že jej mrzí každý případ obce, kde se v referendu místní staví proti větrným elektrárnám. Každý větrník, každý solární panel, bioplynka a další jeden obnovitelný zdroj jsou podle Chalupy krokem k energetické nezávislosti domácností, vesnic i celého Česka. Dodává, že z výzkumů veřejného mínění opakovaně vychází, že přes 80 procent obyvatel rozvoj větrné energetiky podporuje, protože veřejnost ví, že jde o čistou, nezávislou a spolu s fotovoltaikou také nejlevnější energii vůbec.

„Negativní stanoviska v konkrétních lokalitách zpravidla formuluje málo početná, ale hlasitá a aktivní skupina na tématech jako je hluk, zničený krajinný ráz, ztráta ceny pozemků a podobně. Pokud se ale zeptáte v lokalitách, kde již větrníky mají, takové původní obavy se u místních nepotvrzují,“ ujišťuje Chalupa.

Nedá se prý ovšem říct, že by na Západě byli lidé větrníkům otevření a na Východě nikoliv. V Polsku se podle Chalupy větrná branže velmi rozvíjí, na Slovensku jsou na tom naopak velmi špatně. Rozvoj větrné energetiky ve státech, kde se jí daří, je prý dán dvěma faktory: pozitivním přístupem státu na všech úrovních – tedy vlády a ministři větrnou energetiku dlouhodobě popisují jako potřebnou, a to se propisuje do postojů ve vedení regionů a obcí i veřejnosti.

„A za druhé je to téma demokratizace energetiky, tedy zapojování všech do výroby energie, třeba i prostřednictvím místní komunitní spolupráce. Jsou to situace, kdy větrné elektrárny staví a provozuje podnikatel ve spolupráci s obcí a místními, kteří pak mohou z výhod levné energie těžit. V obou oblastech jsme v Česku zaspali, ale i tady se daly věci do pohybu,“ všímá si Chalupa. Rozvoji větrné energie ovšem v Česku brání i zdlouhavé a složité povolovací řízení. „V tom jsme opravdu na chvostu a je dobře, že již stát i na naše podněty provádí změny. Jen je potřeba je co nejrychleji dotáhnout,“ doufá Chalupa.

Výhodou větrníků je podle Komory obnovitelných zdrojů fakt, že jde o čisté a na dovozu paliv nezávislé zdroje, které navíc může využívat či spoluvlastnit každý. Hlavní nevýhodou je, že vítr nefouká stále a že větrník je tedy závislý na počasí. Velkou výhodou je zase nízká cena větrné energie a skutečnost, že se s výrobou z rovněž velmi levné fotovoltaiky výborně sezónně doplňuje: větrné elektrárny nejvíc vyrábí na podzim a v zimě, kdy fouká, fotovoltaika naopak na jaře a v létě, kdy svítí slunce.

Někdy se mezi veřejností množí námitky, že v Česku je pro větrníky málo větru, což je podle odborníků nesmysl. „Větrné a topografické podmínky v Česku, Rakousku anebo jižním Německu jsou velmi srovnatelné, přesto v těchto regionech jsou na násobku využití větru, než kde je Česko,“ srovnává Chalupa. Rakousko z větru pokrývá přibližně dvanáct procent své spotřeby, Česko méně než jedno procento.

Jedna ze změn, která by mohla rozvoj větrných parků v Česku urychlit, je nedávná novela energetického zákona označovaná jako lex OZE I. Ta zařadila větrné, ale i fotovoltaické elektrárny s výkonem nad jeden megawatt mezi veřejnou technickou infrastrukturu. Firmy, které chtějí stavět, tak již nemusí žádat o změnu územního plánu, pokud je umístí v nezastavěném území obce. Větrné elektrárny se tak zařazují po bok vodojemů, elektroenergetických vedení, čistíren odpadních vod a dalších zařízení, pro které takové nastavení platí už léta. Obcím pak zůstává právo veta pouze, pokud by se stavba měla konat na obecních pozemcích. V případě, že investor bude chtít stavět na vlastním pozemku, bude zamítnutí stavby složitější.

Text: Zuzana Keményová (Autorka je redaktorkou Hospodářských novin)
Foto: Shutterstock