Módní průmysl nám dělá společnost už více než dvě století. Nemělo by nás proto překvapit, že kořeny dnes hojně skloňovaného pojmu „fast fashion“ sahají až do 19. století, kdy průmyslová revoluce začala raketovým tempem přibližovat výrobky všeho druhu masovým spotřebitelům. Byly to ostatně právě textilky, kdo dlouhou dobu roztáčel kola průmyslového a ekonomického pokroku také na našem území. Co si ale pod rychlou módou představit dnes? A podaří se módě někdy zpomalit?

Ekologická rovnováha ve světě módy

Odpověď na otázku, zda móda škodí přírodě, milovníky hezkého oblékání nejspíš nepotěší. Oděvní a textilní průmysl prokazatelně zatěžuje životní prostředí, zanechává značnou uhlíkovou stopu, spotřebovává a znečišťuje gigantické množství vody. Nemluvě o tíživých pracovních podmínkách zaměstnanců, včetně zneužívání dětské práce především v asijských zemích.

Alarmující je také skutečnost, že se daří recyklovat jen minimum materiálů použitých na výrobu oblečení: oproti až 90 % recyklovanosti u skla a papíru se u textilních materiálů jedná pouze o tristních 12 %! Desítky tun nepotřebného oblečení se, zkrátka a dobře, spálí.

Co je to fast fashion?

V současné době se pojmem fast fashion zpravidla označuje módní produkce velkých značek, jako je Zara, Primark, H&M či Shein. Jedná se o výrobky prodávané ve velkých sériích za nízkou cenu, jejichž výroba bývá z ekonomických důvodů deponována do asijských zemí, v nichž firmy vědomě využívají levnou pracovní sílu, aniž by braly ohled na tamní pracovní podmínky či ekologickou zátěž okolí továren. Problematická je též nízká kvalita výrobků a použitých materiálů.

Nízké ceny a dostupnost výrobků i pro nízkopříjmové skupiny zákazníků přitom bývají někdy naopak prezentovány jako socio-ekonomická výhoda tohoto obchodně-výrobního konceptu. Ekologická ani etická stránka problému tím však nemizí.

Pomalu rostoucí svět slow fashion

Když v roce 2007 přišla britská profesorka a módní designérka Kate Fletcherová s revolučním pojmem „slow fashion“, nabídla variantu ekologicky udržitelné módy založené na respektu k přírodě i lidem, nižší spotřebě, důrazu na kvalitu a delší životnosti produktů, ale také na podpoře lokálních výrobců.

A své místo si našla i u nás. Ve světě českých a slovenských slow fashion značek se za poslední roky pevně zabydlela spousta tvůrčích týmů: ať už se jedná o pražský podnik Textile Mountain využívající nepotřebných zbytků látek z velkoskladů, zlínskou značku SUTU zaměřující se na místní materiály i upcyklaci či projekt obchodů NILA.

Pomalá móda si ovšem našla své místo i v prostředí tuzemských designových návrhářských značek jako Leeda, Sophistic či Harddecore.

Alternativa k rychlé módě? Second hand!

Ovšem ani pokud bude vaším klíčovým kritériem cena, nemusíte za levným oblečením nutně do obchodů s regály plnými nového zboží nevalné kvality. Smysluplnou a udržitelnou alternativu v intencích cirkulární ekonomiky představují třeba obchody s obnošenými oděvy. Nabídka second handů bývá široká a při troše snahy v nich najdete oblečení předních značek v dobré kvalitě.

Další možností, jak podpořit oběh oděvních výrobků, je jejich výměna. V rámci stále se rozšiřujících „swap“ skupin, do nichž se lze snadno zapojit na sociálních sítích, je možné vyměňovat nejen květiny, knihy či nábytek, ale také oblečení. Barterový obchod s obnošenými oděvy tak představuje snadno dostupný příspěvek k rozvoji udržitelné módy.

Kvalitní oblečení je ale také možné si nechat přešít či upravit, čímž lze jeho životnost zásadním způsobem prodloužit. Legenda české módy, návrhářka Liběna Rochová s oblibou hovoří o tom, že její zákaznice mohou díky nadčasovým střihům a kvalitním materiálům nosit své modely dokonce i několik desetiletí a stále budou in.

Text: Petr Christov 
Foto: Shutterstock
Zdroj: sanvt.com, theecologist.com, fashionista.com, loudavymkrokem.cz