Lidé se mýlí, když si myslí, že nejvíce s potravinami plýtvají obchody a řetězce. Jsou to jejich zákazníci, kteří každý rok vyhodí zhruba 30 procent z toho, co nakoupí. Nejlepší obranou proti tomu je nechodit do obchodu hladoví a nepodléhat akcím typu kupte 3 za cenu 2, říká Věra Doušová, ředitelka Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj, jejímž posláním je dávat jídlu druhou šanci a pomáhat těm, kteří mají hlad.

Jaký dar má pro vás smysl? Stojí to za to, jestliže vám někdo přinese pouhé tři balíčky rýže?

Určitě, každý balíček je pro nás dobrý. Denně dovážíme potraviny z řetězců. Každé ráno od nás odjíždí sedm dodávkových aut, které se několikrát za den vrátí plné. To, co přivážejí, jsou ale věci, kterými se v České republice nejvíce plýtvá, a to je pečivo, ovoce a zelenina. Toho máme nadbytek, to bychom mohli vydávat od rána do večera. K tomu ale lidé potřebují i těstoviny, rýži, olej nebo cukr. A s tím je problém. Trvanlivé věci je možné dle veterinárního zákona spotřebovávat i po datu spotřeby, a některé obchody třeba v Německu je i prodávají. V Čechách je důvodem darování spíš umazaný nebo poškozený obal, což se stane málokdy. Jsme proto opravdu rádi za každý darovaný balík těstovin.

Pro potraviny jezdíte i do Německa. V čem je tento trh jiný?

Potravinové banky v Německu nezískávají výrobky pouze od řetězců, ale přímo od výrobců. U nás zákon ukládá, že prodejci nad 400 metrů prodejní plochy nám neprodané zboží musí nabídnout. Němci jej ale dostávají přímo od výrobců. My máme asi osm výrobců, kteří nám dávají pokažené výrobky, a to je vážně vlastně radost. Například Polabským mlékárnám se často stává, že mají nepatrně jinou gramáž jogurtů nebo nalepí špatnou etiketu. Byť je to drobnost, která nikomu nevadí, musí firma výrobek zlikvidovat nebo darovat.

A proč to v Německu funguje jinak?

Udělali poměrně jednoduchou věc, že velmi zvýšili ekologickou daň na likvidaci potravin. Pro ně je tedy mnohem výhodnější nepovedené potraviny naložit do auta a odvézt do potravinové banky. A výrobci toho kazí opravdu velmi mnoho.

Čekáte něco podobného i v Česku?

To by asi nebyl moc populární krok, protože už teď mají podnikatelé díky ceně energií tak velké náklady, že mnohým hrozí likvidace. Jako řešení vidím to, že by se výrobcům, kteří darují nepovedenou šarži potravinovým bankám, odpustila daň z darování. Potom by pro ně bylo smysluplnější potraviny darovat, než je likvidovat. Zlikvidované výrobky totiž mohou odepsat, zatímco z darovaných dnes platí daň. Za to bych letos ráda na vládě trochu zabojovala. Myslím, že i pro výrobce by bylo přínosem vědomí, že konzumovatelný výrobek s drobnou chybičkou třeba v popisu nepřispívá k znečištění životního prostředí, ale pomůže lidem v nouzi.

Ten, kdo plýtvá nejvíce, ale přesto nejsou spotřebitelé, ale podle různých průzkumů zákazníci, že ano?

Ano, je mylná domněnka, že nejvíce plýtvají řetězce nebo právě dodavatelé. Zákazníci každý rok vyhodí zhruba 30 procent z toho, co nakoupí. Každoročně dělají výzkumy agentury i univerzity, například Mendelova univerzita v Brně, a pořád to jsou stejně vysoká čísla.

Radíte klientům, jak neplýtvat?

Teď už to moc nejde, protože jich máme opravdu velké množství. I když se s nimi ale nestíháme potkat osobně, nabízíme na toto téma různé přednášky. Velmi často se stává, že velké korporáty, jako například Nestlé, Tesco či Albert alespoň jednou za rok udělají den pro zaměstnance a vyšlou je sem k nám. Uděláme jim exkurzi, poradíme, jak předcházet plýtvání, jak být odpovědný spotřebitel a jak negativně plýtvání působí na životní prostředí.

A na co si dát největší pozor?

Především na datum spotřeby. Už se dělají i chytré ledničky, které hlásí, která potravina se blíží době expirace. Takovou ledničku sice nemám, ale radím lidem, aby potraviny se starším datem spotřeby dávali dopředu. Samozřejmě se tomu dá předejít už nakupováním. Britové kdysi dělali celonárodní kampaň proti plýtvání. Ve všech řetězcích byl odkaz na mobilní aplikaci, která dokázala podle receptu a počtu porcí vypočítat množství potřebných surovin. Dále se rodiny mohly informovat o tom, kolik ušetří peněz, když rok nebudou plýtvat potravinami, což Brity velmi zaujalo. A pak se tlačilo na výrobce, aby dělali menší balení, protože mnoho Britů žije single. Celá tato akce vynesla snížení plýtvání asi o dvacet procent, což je velmi velké číslo.

Co lidem nejčastěji radíte?

Aby nechodili nakupovat hladoví, aby si rozmysleli, co budou vařit, a aby nepodléhali reklamám kup tři, zaplať dva. Je vždy dobré vysvětlit dospělým lidem následky toho, co se stane s životním prostředím, pokud budu vyhazovat to, co nestihnou spotřebovat. Dospělý člověk se rozmyslí.

Pracujete také na projektech, které řeší plýtvání. Jaké to jsou?

Tento rok by se měl promítat film, který bude součástí našich výukových aktivit. Vzniká v rámci projektu Erasmus, kdy se s italským partnerem pokoušíme zmapovat, jaké způsoby skladování využívali čeští i italští předkové, a které je možné přenést do současnosti. Mimo těch moderních, jako je lednice nebo mrazák. Na druhém projektu, který je teprve podán, by se měly podílet čtyři evropské země. Jeho cílem je vytvoření edukačního dokumentu pro věkovou skupinu od 18 do 26 let. Součástí projektu by tak měl být hackhaton, kdy by skupina studentů přiblížila různé nápady své věkové skupině.

Proč zrovna tato věková skupina, která je obvykle velmi environmentálně zaměřená?

Mladí lidé jsou sice opravdu velcí třídiči odpadu, propagátoři bezobalového prodeje, ale ve výzkumech stále vycházejí jako největší plýtvači. Nemají totiž ucelený životní program. Jsou to sice zapálení ekologové, ale nedotáhnou to do finále. Sice si něco nakoupí, ale většinou nemají rodiny a životní plán se jim mění podle toho, koho potkají nebo co je zrovna napadne. Pak přijdou domů a musí jídlo z lednice vyhodit. Nedochází jim spojitost.

Co byste doporučovala jako řešení?

Myslím právě, že když na ně někde na sítích vyběhne multimediální zkratka, že jim to dojde. Že bude lepší, když si třeba nakoupí podle toho, na co budou mít chuť cestou ze školy.

Mluvíme spolu už poněkolikáté a já si vždycky říkám, jak to všechno zvládáte. Dokážete i odpočívat?

Určitě. Myslím dokonce, že je to věc, která mi jde ze všech činností nejlíp. Loni jsem sice nestihla dovolenou kvůli obrovskému množství práce, ale určitě si to vynahradím hned, jak to půjde. Moje životní filozofie je užívat si radost ze života. A když zjistím, že se ráno vzbudím a netěším se do práce, řeknu si, že je někde chyba.

Věra Doušová (75)

má pomoc bližním vžitou ve všech svých činnostech. Kromě vedení banky zaměstnává lidi, kteří se potýkají s existenciálními problémy. S manželem léta dováží ze severských zemí potřeby pro handicapované a v minulosti pomohla s přesídlením dvou tisíc krajanů po černobylské katastrofě. V roce 2008 byla Nadací Karla Janečka oceněna titulem Laskavec. Každé ráno chodí plavat a otužuje se ve Vltavě.

Text: Helena Dostalová (autorka píše pro Hospodářské noviny)
Foto: H. Dostalová a Potravinová banka