„Litry světla“, které mění život nejchudších obyvatel světa

7. 3. 2022

Miliarda lidí na světě nemá přístup k elektřině, přičemž drtivá většina z nich žije ve slumech. Aby lidé žijící v provizorních obydlích bez oken nebyli nuceni trávit celý den potmě, nevládní organizace „Liter of light“ (česky „Litr světla“) přišla s nápaditým a hlavně levným řešením, které využívá jako zdroj světla PET láhve.

Princip je úplně jednoduchý: stačí udělat díru do střechy, která je často z vlnitého plechu, a protáhnout tudy plastovou láhev naplněnou vodou. Sluneční světlo se odráží ve vodě, čímž vznikne zdroj světla, který má výkon jako padesátiwattová žárovka.

Tento systém byl následně zdokonalen, aby se vyrovnal elektricky napájenému zdroji světla. Přidáním LED žárovky, elektronických komponent, trubky a solárního panelu vznikl zdroj, který je schopen osvítit místnost o rozloze 15 m2 za cenu zhruba 10 dolarů. Některé komponenty jsou dokonce recyklované například ze starých radiopřijímačů či mobilních telefonů.

Dobrovolníci z nevládní organizace „Liter of light“ cestují i do těch nejzapadlejších vesnic, aby místní obyvatele naučili, jak tyto „svítilny“ vyrobit a používat. Fotograf Sergio Ramazzotti byl při tom, aby zachytil práci jednoho z mnoha týmů dobrovolníků působících na Filipínách.

Fotografie jako lidské setkání

Svůj první „litr světla“ objevil Sergio Ramazzotti zcela náhodně během fotoreportáže v Manile. „Toto jednoduché osvětlení, které si každý může vyrobit sám, znamenalo doslova revoluci, která neuvěřitelně změnila kvalitu života několika tisíc lidí,“ vzpomíná fotograf.

O deset let později se na základě této zkušenosti rozhodl doprovázet Illaca Diaze, zakladatele nevládní organizace Liter of Light, a jeho spolupracovníky na jejich cestách do nejodlehlejších filipínských vesnic, aby realizaci jejich projektu zdokumentoval formou fotoreportáže.

Sergio Ramazzotti považuje technickou stránku fotografie za druhořadou záležitost a jednoznačně upřednostňuje nenásilný a laskavý přístup: „Snímky, které psaly historii reportážní fotografie, jako byly například válečné fotografie Roberta Capy, byly zachyceny zcela primitivními krabicovými fotoaparáty, které v porovnání se současnými technologiemi působí až směšně. Přesto mají nadčasovou výpovědní hodnotu a jsou neobyčejně působivé. A přesně o to se snažím. Fotografie pro mne znamená především navození vztahu, který jde do hloubky a empatický přístup k lidem, které chci na fotografii zachytit, a k jejich osobnímu příběhu.“

Proto na každém místě, kde chce fotografovat, stráví minimálně den bez fotoaparátu, aby si mohl promluvit s lidmi, vypít si s nimi šálek čaje. „Zamířit hledáček objektivu na někoho nepřipraveného je hrubé násilí. K lidem je třeba přistupovat citlivě, s úctou a respektem, a upřímně se zajímat o to, co vám říkají.“ Teprve potom budou fotografie výstižnou a pravdivou výpovědí.

Sergio Ramazzotti

Italský fotograf, spisovatel a novinář Sergio Ramazzotti (57 let) strávil třicet let svého života jako fotoreportér ve válečných zónách. Tento původně letecký inženýr nejprve pracoval pro milánskou fotografickou agenturu a následně pro časopis Gulliver. Později se osamostatnil a jako nezávislý fotograf spolupracoval s německým týdeníkem Der Spiegel, s newyorským deníkem The New York Times a řadou italských novin a týdeníků.

Společně se třemi kolegy založil v Miláně agenturu Parallelozero, která se zabývá mimo jiné i televizní dokumentární tvorbou. Inspirací mu nejsou fotografové, ale staří mistři. „Žádný fotograf nepracuje se světlem jako Caravaggio nebo Vermeer, žádný nemá takový smysl pro kompozici jako Velázquez!“ říká Sergio s neskrývaným obdivem.

Text: Filip Brož/Planeta
Foto: Sergio Ramazzotti