Nedávný průzkum mezi obyvateli Prahy ukázal, že 91 % Pražanů pije doma kohoutkovou vodu a více než čtyři pětiny z nich ji konzumují každý den. To ale z mezinárodního hlediska zdaleka není samozřejmost.

Výzkum o pití kohoutkové vody provedla společnost Pražské vodovody a kanalizace prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos na vzorku 1050 respondentů ve věku 18–65 let. Kvalita pitné vody v Praze je podle vodárenských odborníků vysoká, splňuje české i evropské standardy ve fyzikální, chemické i mikrobiologické oblasti a podléhá pravidelné každodenní kontrole laboratoří a hygienické stanice. Kohoutková voda navíc není nikde skladovaná, což zaručuje její čerstvost. Nejen chemické rozbory, ale i důvěra Pražanů ukazují, že se vodárny o pitnou vodu v Praze starají výborně.

Filtry Pražané nepotřebují

Většina obyvatel navíc nepoužívá žádné filtry. 81 % respondentů uvedlo, že vodu nijak nefiltruje, což může svědčit o jejich důvěře v kvalitu a bezpečnost vody z vodovodu. Česká kohoutková voda je přitom považována za jednu z nejlepších v Evropě, srovnatelnou třeba s Rakouskem či Finskem.

Zajímavostí z průzkumu je, že v kavárnách a restauracích ji často nedostanete zdarma. Jen 12 % respondentů uvedlo, že jim podnik nabídne kohoutkovou vodu automaticky, zatímco zbytek ji dostane až na vyžádání nebo vůbec. Také názory Čechů na to, zda by měla být kohoutková voda v gastronomii zdarma, se liší.

Jak pijí metropole

V mnoha velkých městech je pití kohoutkové vody běžnou součástí každodenního života díky vysoké kvalitě a bezpečnosti vody. V Tokiu a celém Japonsku je kohoutková voda považována za bezpečnou a běžně se pije přímo z kohoutku. V New Yorku je kohoutková voda jednou z nejznámějších vlastností města, denně se do vodovodu dodává více než miliarda galonů pitné vody z chráněných přehrad a rezervoárů ve vzdálených Catskill Mountains. 

V Paříži je pití kohoutkové vody také rozšířené, více než 80 % obyvatel ji pije doma a asi polovina ji konzumuje i venku díky více než tisíci veřejným fontánám po celém městě, což ukazuje silnou důvěru místních v kvalitu sítě veřejných vodních zdrojů.
V Londýně se rozšiřují iniciativy jako Refill London, kde tisíce kaváren a podniků nabízejí zdarma doplnění láhve kohoutkovou vodou a veřejné fontány jsou umístěny na hlavních trasách, aby podpořily pití kohoutkové vody a omezení plastových lahví.

Kde z kohoutku ne

Ne všude ve světě je ale situace s pitnou vodou příznivá. V některých oblíbených turistických destinacích, například v thajském Bangkoku, je sice voda technicky pitná, ale pouze asi polovina obyvatel považuje kohoutkovou vodu za dostatečně chutnou či bezpečnou k přímému pití.

Globální pohled ukazuje, že důvěra v kohoutkovou vodu velmi úzce souvisí s kvalitou infrastruktury a dlouhodobými investicemi do vodárenství. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) a UNICEF má dnes bezpečně spravovanou pitnou vodu 73 % světové populace, zatímco přibližně 2 miliardy lidí stále nemají přístup k bezpečné pitné vodě přímo doma. V zemích severní a západní Evropy, Kanadě, Austrálii nebo na Novém Zélandu je pití kohoutkové vody standardem a patří k nejlevnějším i nejekologičtějším způsobům hydratace. Například ve Švýcarsku či Norsku uvádí více než 90 % obyvatel, že kohoutkovou vodu pije denně.

Naopak v řadě regionů světa zůstává pití kohoutkové vody problematické. To se týká subsaharské Afriky a části jižní Asie, kde lidé často spoléhají na balenou vodu nebo její převařování. Například v Indii nebo Indonésii je pití vody z kohoutku nedoporučované, a to i ve velkých městech.

Podobná situace panuje v mnoha latinskoamerických zemích či v některých středomořských destinacích, kde je voda sice hygienicky kontrolovaná, ale chuť, obsah minerálů nebo starší rozvody vedou obyvatele i turisty k preferenci balené vody. Tyto rozdíly ukazují, že dostupnost kvalitní kohoutkové vody je nejen otázkou technologií, ale i důvěry veřejnosti a dlouhodobé správy vodních zdrojů.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)