Na každé dva lidi u nás připadá jeden pes či kočka. A protože těchto pět milionů “mazlíčků” jí masné výrobky, je jejich uhlíková stopa nezanedbatelná. Zní to překvapivě, ale vlastnictví zvířete je z ekologického hlediska docela problém.

Řada výzkumů z poslední doby ukazuje na to, že nejen stále rostoucí populace lidí, ale i rostoucí populace jejich “pets” čili mazlíčků, celkem výrazně přispívá k drancování planety a růstu produkce emisí. Nejsou to vůbec malá čísla.

V USA, kde žije 230 milionů lidí je napočítáno ještě větší procento psů a koček než u nás, konkrétně jich tam žije asi 180 milionů. Washington Post cituje vědce, který spočítal, že psi a kočky zkonzumují asi 25 % objemu živočišných kalorií, který ročně spořádají Američané. Anebo takto: kdybychom z amerických psů a koček utvořili stát, byl by pátým největším konzumentem masa na světě.

Tip: A kolik toho vlastní sníme my, lidé? Fascinující fakta o naší spotřebě nejdete ZDE.

Luxusní žrádlo

Bohaté země na Západě chovají čím dál více psů a koček.  Mohlo by se zdát, že je to dobře, když už jsme divoká zvířata skoro vybili a z těch chovaných v zajetí vidíme jen maso zabalené v igelitu v supermarketu. Problém je, že stovky milionů domácích psů a koček, které dnes lidstvo chová, mohutně přispívají k vzniku skleníkových plynů.  

V naší desetimilionové zemi žije podle dat ČSÚ přes 3 miliony psů a skoro 2 miliony koček. Podobné je to v Evropě. Autor textu z vlastní zkušenosti ví, kolik čtyřnozí stojí. Kočka spořádá denně jídla za 50 korun, k tomu desetikoruna za exkrementy, to je nějakých 20 000 korun ročně.

Ekonomika kolem mazlíčků zahrnuje také balení na žrádlo, různé obojky, hračky atd.  Trendem je “luxusní žrádlo”. Pro mazlíčky kupujeme čím dál dražší maso, které se více podobá lidskému jídlu. V marketingu se tomu říká „human-grade“ žrádlo. 

Za zmínku stojí, že psi nejsou čistě masožravci, na rozdíl od vlků se u nich evolučně vyvinula potřeba jíst i rostlinnou stravu. Navíc psi a kočky mají rádi vnitřnosti a kosti. Reklama ale tlačí na spotřebitele, aby svým blízkým chlupáčům dopřáli čisté maso. V důsledku toho vzniká potřeba zabít více zvířat chovaných pro potravu. 

Jsou to poněkud bizarní počty, ale pokud bychom si na jednu stranu dali mohutného psa, který dostává tzv. luxusní human-grade žrádlo a na druhou stranu úsporný automobil, pak by náš čtyřnohý miláček mohl mít větší uhlíkovou stopu než náš miláček na čtyřech kolech.

Dog mum

V USA o sobě majitelé říkají, že jsou jejich „rodiče“  a mnozí slaví jejich narozeniny – včetně dortu, sezvání přátel a dárků pro oslavence. Podle jednoho výzkumu 90 % Američanů považuje svého psa za člena rodiny. Další výzkum ukázal, že pro dvě třetiny majitelů psů a koček je jejich mazlíček důležitější než blízký člověk. Půlka lidí by se radši navždy vzdala internetu než svého zvířete; 9 z 10 by klidně prodali majetek, aby jejich zvíře mohlo jít na operaci a nezemřelo; 54 procent by si radši nechalo uříznout prst, než aby jejich zvíře přišlo o nohu.

V pražských parcích vídáme starší dámy a jejich unavené obtloustlé čoklíky, jak je popohání a domlouvají jim: “Tak pojď Brito, ty mi snad nerozumíš?”

To není posmívání.  Můžeme snad vyčítat osamoceným lidem, že si našli spřízněnou duši v malém čtyřnožci? Nebo mladým párům, kteří zatím nemají potomka a rodičovskou lásku si trénují na svém švýcarském ovčákovi? Můžeme vyčítat lidem, že si doma užívají pohodu s kočkou na klíně? 

Podle serveru Statista bylo v roce 2018 na světě chováno kolem 850 milionů psů a koček. Zatímco v Evropě a USA jsou celkem pečlivě spočítáni, v Asii a Africe, kde stále žijí z velké části volně, jde jen o odhady. Každopádně jejich počet se v posledních desetiletích prudce zvyšuje. Mít pejska a kočičku je móda. Jakmile ekonomika roste, lidé namačkaní do měst chtějí víc zvířátek. V poslední době táhne vývoj bohatnoucí Čína, kde je navíc velmi drahé mít lidského potomka.

Psi a kočky díky člověku prožívají z evolučního hlediska obrovskou expanzi. U nohy svého pána stojí na vrcholu potravního řetězce. Žerou nakrájená a do lesklých obalů s reklamními slogany zabalená těla ostatních zvířat. A – co si budeme povídat – epidemie obezity se dnes netýká jen lidí, ale i jejich mazlíčků.

Zatímco počet divoce žijících zvířat a ryb prudce klesá, počet psů a koček roste. Čím víc lidí a jejich čtyřnohých přátel, tím více emisí a tím méně místa pro ostatní život na Zemi. Jistě to není důvod někomu vyčítat vlastnictví psa či kočky. Ale možná to může hrát roli při rozhodování, zda opravdu potřebuji i já chlupáče, aby mi zvedl náladu.

Text: Jan Müller
Foto: pxhere.com
Zdroj: washingtonpost.com, wired.com, statista.com, czso.cz