Hnutí Incredible Edible, vyznávající guerilla gardening, povzbuzuje lidi, aby vzali pěstování potravin do vlastních rukou. Na veřejných místech a mnohdy bez povolení.

Dopisovatel Guardianu Damien Gayle ve svém článku představuje hnutí Incredible Edible (dalo by se přeložit jako „neuvěřitelně jedlé“) prostřednictvím rozhovoru se zakladatelkou Pam Warhurstovou. Její projekt je zaměřený na guerilla gardening, konkrétně na produkci vlastních potravin. Jejím cílem je, aby se státní instituce v tomto ohledu co nejméně pletly lidem do cesty. „Největší překážkou je neschopnost lidí ve volených funkcích postoupit moc občanům,“ říká zapálená zahradnice.

Před šestnácti lety opustila Pam konferenci zabývající se udržitelností a klimatickými změnami s pocitem naprosté ztráty víry v budoucnost, ale ve vlaku cestou domů vymyslela plán, jak povzbudit lidi, aby převzali odpovědnost za svou potravinovou soběstačnost. Od té doby její nápad zakořenil ve Velké Británii a po celém světě, kde funguje asi 150 skupin od Orknejí po Cornwall, přes Francii, Španělsko, Austrálii a Argentinu.

Veřejné jídlo

Její poselství je jednoduché. Selhání lidstva v souvislosti s rozvíjejícími se katastrofami v podobě změny klimatu, ústupu biologické rozmanitosti a sociální dezintegrací ponechalo podle ní lidem jedinou možnost–vzít věci do vlastních rukou. „Problémem je systém, nikoli lidé,“ prohlašuje Pam a tento obvyklý citát je možná důvodem, proč si o ní mnozí myslí, že je anarchistka. Podle novináře Guardianu ale není radikálkou, spíš obyčejnou Britkou, která vyzařuje inspirativní energii. 

Guerilla gardening, tedy svépomocné oživování měst přírodními prvky, Pam obohatila o sázení potravin na veřejné půdě. Kolemjdoucí jsou pak zváni, aby si je vzali a snědli. Skupina začala fungovat v Todmordenu v západním Yorkshiru v roce 2008, kdy skupina přátel začala pěstovat všelijaké plodiny na veřejných prostranstvích. Myšlenka se uchytila, dostala do médií a začala se šířit. 

Výsledkem je všestranný přínos pro komunitu–bezplatné, zdravé jídlo, fyzická aktivita při zahradničení a hlavně propojování lidí ze sousedství, kteří by se jinak třeba vůbec neznali.

Bez povolení?

Ačkoliv je Pamin nápad jednoduchý a přínosný, má také radikální rysy. Ve svém jádru je Incredible Edible o záboru veřejných prostranství spravovaných a bedlivě střežených veřejnými orgány. Komunitní dobro se často koná bez povolení, ve hře je zásadní otázka na úřady: „Mohu na tomto pozemku pěstovat jídlo?“ Incredible Edible požaduje „právo na pěstování“, které by umožnilo sázet na veřejném pozemku automaticky a vytvořilo povinnosti pro místní úřady, aby to usnadnily.

Podle Pam nejde o nic menšího než o „nový vztah mezi občanem a státem“, tedy o oblast zdaleka přesahující problematiku sdíleného pěstování jídla.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)