Lukáš Sedláček, zakladatel Týdne inovací, největší tuzemské akce v oblasti „nové ekonomiky“, hovořil s Ecoistou o hlavním letošním tématu, kterým je samozřejmě AI.

Kromě Týdne inovací jste založil také start-up Poetizer, sociální síť pro autory a čtenáře poezie, která má po světě již stovky tisíc uživatelů. Jak básníci používají AI?

Svět poezie se samozřejmě AI týká. My se právě chystáme uvést další žánry kreativního psaní na naší platformě, nicméně je to dost komplikované téma. Básnická komunita se totiž k umělé inteligenci staví různorodě, spíše skepticky.

My jako platforma už AI řadu let využíváme, hlavně v rámci algoritmu na newsfeedu a detekování nevhodného obsahu. Také jsme vedli dlouhé debaty na téma, jak AI implementovat v rámci psaní. Zatím to vypadá, že by mohla hodně pomoci při generování ilustrací k tomu, co člověk napíše, a také při tisku ilustrací do knih, které uživatelé Poetizeru nyní publikují přes naši vydavatelskou platformu.

Dále zvažujeme využití AI k tomu, aby pomáhala poskytovat zpětnou vazbu na to, co uživatelé napsali, nebo dávala rady, jak vylepšit jejich texty. A pokud bychom uživatelům umožnili psát pomocí umělé inteligence „vlastní“ výtvory, určitě bychom tento obsah označili, aby bylo jasné, že nejde o autorskou tvorbu.

AI je teď všude, všichni o ní debatují. Co vás na tomto tématu nejvíce překvapuje?

Je pravda, že AI je teď všude a bude to trend i v budoucnosti. Někteří to přirovnávají k vynálezu internetu, a já se domnívám, že AI možná bude mít ještě větší dopad než internet.

Překvapují a znepokojují mě tři oblasti, které mě zároveň zajímají. Jednak je to otázka pronikání do lidského soukromí. Příliš se nezamýšlíme nad tím, co o sobě všechno prozrazujeme, a jestli je správné, že informace tak snadno poskytujeme korporacím, které je mohou využívat ve svůj prospěch. Například uživatelé Facebooku od května tohoto roku dávají souhlas, že Facebook může všechny informace, které o nás zjistí, včetně těch získaných přes mikrofon, používat pro své účely a nástroje umělé inteligence.

Druhou oblastí je etika. V Cambridge vzniklo před asi 15 lety Leverhulme Center for the Study of Artificial Intelligence ve spolupráci s Oxfordem a Berkman University. Toto centrum má ve vedení odborníky zaměřené na morální filozofii, což může znít překvapivě, protože by se očekávalo, že vedoucími budou technici a programátoři. Důvodem je však to, že si akademici uvědomili, že to bude nejen technologická výzva, ale do velké míry také etická. Vyvstává otázka, podle jakého algoritmu bude umělá inteligence daná data zpracovávat, jak bude AI v určitých situacích rozhodovat a podle jaké morální teorie.

Například se nabízí otázky: Máme posuzovat činy podle motivace, nebo podle výsledků, a podle toho určit, zda byly správné či špatné? Máme se zaměřit na osobní prospěch, nebo na prospěch lidstva jako celku?

Dosud neexistuje jedna morální teorie, se kterou by všichni souhlasili. Takže pořád nevíme, co je dobro a co je zlo, stejně jako to nevěděli Adam a Eva, když ochutnali ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Tím pádem se musíme ptát, co se stane, když vytvoříme něco, co je mnohem inteligentnější než my, když sami máme v otázce morálky zmatek. Hrozí také, že korporace, které AI vytvářejí a provozují, nebudou chtít regulace, které by mohly ohrozit jejich byznys.

Třetí oblastí je smysl. V naší zemi máme tendenci jít s proudem umělé inteligence, tedy že někdo chytrý na Západě něco vymyslí a my to jen používáme jako nástroj, aniž bychom se zamýšleli nad tím, zda je to dobré. I když se díky AI možná naše práce zefektivní a zjednoduší, pořád to neodpovídá na otázku, proč to vlastně děláme.

Například pokud budeme mít díky AI méně rutinní práce, budeme se muset o to více zamýšlet nad smyslem naší práce a existence. Kde bude naše přidaná hodnota vedle AI, která zvládne více úkolů za nás? Většinu svého života člověk dnes tráví v práci, která nás definuje, jak říkal Karel Marx. To, jak se tam cítíme, zda jsme využiti, oceňováni nebo ponižováni, určuje naši hodnotu a tím i smysl naší existence.

Jak vy sám používáte AI?

AI používám denně – Google Bard a Chat GPT. Ve firmě je využívám například pro získání zpětné vazby na popisy webu, nebo pro efektivnější psaní textů v rámci copywritingu. Když připravuji nějaký dopis, například oficiální, a nechce se mi ho psát celý, zadám, co chci sdělit, a AI to krásně napíše.

Chtěl bych AI využívat ještě více a častěji. Obecně si myslím, že je skvělé využívat AI pro věci, které nás třeba nebaví, nebo když hledáme nové názory a nápady – je to skvělé pro naši kreativitu.

I v rámci Týdne inovací AI sledujeme stále více nástrojů a možností, jak ji využít. Inovace jsou přece náš hlavní obor. Nicméně pořád cítím, že je třeba zachovávat určitý odstup a opatrnost. Pamatujete na příběh o Golemovi? Golem byl stvořen, aby ochraňoval židovskou komunitu, ale vymklo se to z rukou, když dostal špatný příkaz. To je jasná analogie s umělou inteligencí, protože hodně záleží na pokynech, které jí dáme. Pokud má firma špatně připravená data, AI může generovat nevhodná řešení.

Stejně jako Golem, který dostal pokyn od ženy, aby přinesl vodu do kuchyně, ale ona mu neřekla, kolik vody má přinést. Takže Golem nosil vodu tak dlouho, až vytopil celý dům.

Foto: Lukáš Sedláček