„Nesnesitelné horko? Vždyť tam máte jenom 28 stupňů!“ Teprve debata kolem světového šampionátu ve fotbale mi konečně objasnila, proč člověk v létě v zemích s občasnou vysokou vlhkostí – jako třeba u nás v Anglii – strádá i při relativně přijatelných teplotách.

Trochu jsem zaspala, protože princip vlhkého teploměru znali už průkopníci meteorologie na začátku 19. století. Obalili baňku teploměru mokrým hadříkem a nechali přes ni proudit vzduch. Čím snáze se voda odpařovala, tím více se teploměr ochladil. Rozdíl oproti běžně naměřené teplotě tak ukazoval, jak účinně se může pomocí odpařování ochlazovat také lidské tělo.

V polovině minulého století Američané tento princip rozšířili a vytvořili ukazatel zvaný WBGT, neboli index teploty vlhkého a kulového teploměru. Vedle teploty a vlhkosti vzduchu zohledňuje také vítr a intenzitu slunečního záření. Snažili se pochopit příčiny zdravotních kolapsů a předčasných úmrtí vojáků vystavených vedru.

Vysoká vlhkost vzduchu znesnadňuje našemu tělu ochlazování prostřednictvím pocení. Tím zvyšuje jeho zátěž a stupňuje nápor na kardiovaskulární systém. Vedro v kombinaci s vlhkostí samozřejmě zatěžuje také zvířata a rostliny.

Jak nyní rozebírají víkendové Financial Times, s postupujícím klimatickým oteplováním se v atmosféře zvyšuje množství vodní páry. Kombinace vyšších teplot a vysoké vlhkosti proto začíná být v řadě oblastí nebezpečná zdraví – a v krajních, ale stále pravděpodobnějších případech také životu.

Hot Miami

Při hodnotě WBGT nad 28 stupňů se podmínky již považují za nebezpečné. Jde přibližně o takovou zátěž, jakou představuje teplota 38 stupňů v suchém vzduchu.

Právě v Miami, Dallasu, Houstonu a Atlantě, městech, kde se bude šampionát konat, je velmi pravděpodobné, že se fanoušci i hráči budou muset potýkat s nepříjemnou až nebezpečnou kombinací teploty a vlhkosti.

Obzvlášť náročné mohou být zápasy v Miami. Stadion je otevřený a není klimatizovaný. Většinu tribun sice stíní mohutná střešní konstrukce, hřiště ale zůstává pod širým nebem. Přítomné tak nečeká jen mimořádný zážitek, ale možná také mimořádný záhul.

Už loni si během klubového mistrovství světa v USA argentinský fotbalista Enzo Fernández stěžoval, že se mu z horka udělalo nevolno a musel si jít lehnout. Extrémní počasí navíc průběh turnaje opakovaně komplikovalo.

FIFA proto letos zavádí povinné tříminutové přestávky na doplnění tekutin v každém poločase každého zápasu, bez ohledu na počasí. Při sestavování programu zohlednila také průměrné teploty a možnosti chlazení na jednotlivých stadionech.

Pochopení pro bližního svého má ovšem své hranice. Po bouři kritiky FIFA oznámila, že si fanoušci v USA a Kanadě smějí přinést jednu zapečetěnou měkkou plastovou láhev vody o objemu maximálně 590 mililitrů. Vlastní opakovaně použitelná láhev ale zůstává zakázaná. Další vodu si budete muset koupit uvnitř stadionu.

Za teoretickou horní hranici dlouhodobého přežití se dříve považovala teplota vlhkého teploměru 35 stupňů. Pozor: nejde o index WBGT, ale o příbuzný, jednodušší ukazatel. Novější výzkumy navíc ukazují, že lidské tělo může mít vážné problémy už při nižších hodnotách, v podmínkách vysoké vlhkosti přibližně okolo 31 stupňů. U starších a zranitelnějších lidí ještě dříve.

S každým stupněm Celsia, o který se atmosféra oteplí, může vzduch pojmout přibližně o sedm procent více vodní páry.

Jednou se můj tehdy pětiletý syn vrátil ze sledování zápasu starších dorostenců. Byl zaražený jako hřebík do podlahy a beze slova si sedl k výkresu. Namaloval několik ležících fotbalistů a pět sanitek. Tak doufejme, že na mistrovství světa nebude tak zle jako při jednom brutálním zápase ctižádostivých puberťáků.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)