Když se řekne subtropické rostliny, většina z nás si představí palmy, fíky a olivy. Tedy exotiku, kterou pěstujeme spíš ve sklenících nebo jako pokojovky. Jenže klimatická změna mění pravidla hry, v teplejších částech Česka se začínají objevovat i druhy, které dřív neměly šanci.

Jaké ovoce a květiny by do roku 2050 u nás v Česku mohly běžněji růst a jak se mohou proměnit naše zahrady? V posledních desetiletích zaznamenáváme zvyšování průměrných ročních teplot, vegetační období se tím prodlužuje a počet mrazivých dnů klesá. Studie ukazují, že mezi obdobími 1961–1990 a 1991–2020 došlo ke značnému posunu v teplotách, vyššímu výskytu sucha a mírnému ústupu mrazů během vegetační sezóny. To vše otevírá cestu pro pěstování teplomilnějších druhů rostlin, které dříve trpěly zimou nebo nočními poklesy teplot na jaře.

Nedostupné ovoce?

V tradičních českých podmínkách mělo subtropické ovoce jen omezené šance na venkovní pěstování. Dnes se v teplejších oblastech, zejména na jižní Moravě či v Polabí, začínají zkušebně pěstovat fíky, kaki nebo mandloně, uvažuje se i o granátovém jablku a odolnějších druzích kiwi. 

Ukazuje se, že pro některé subtropické ovocné druhy existuje reálný potenciál, pokud se zvolí mrazuvzdorné kultivary a pečlivá péče. I subtropické a středomořské okrasné rostliny dostanou v českých zahradách větší šanci. Oleandry, palmy, vavříny nebo i některé druhy agáve už dnes dokáží přežít v dobře chráněných lokalitách. Výrazně se rozšířily i aromatické byliny, které snášejí sušší a teplejší podmínky – jako rozmarýn, šalvěj nebo levandule. 

Samo to nepůjde

I když průměrné teploty stoupají, jarní mrazíky mohou zničit květy či mladé výhonky. Delší a intenzivnější sucha a vlny veder vyžadují spolehlivé zavlažování a zlepšenou retenci půdy. Nově se také rozšiřují škůdci a choroby, které dříve byly limitovány chladnějšími zimami. Některé subtropické druhy budou přes zimu stále vyžadovat ochranu mulčováním a zakrýváním.

Výhled do roku 2050

Podle projekcí klimatu a agronomických modelů lze očekávat, že se oblasti jako jižní Morava, Polabí nebo Dolní Poohří stanou hlavním územím s potenciálem pro subtropické druhy. Za 30 let by mohly být stabilní sklizně fíkovníků, kaki a mandloní rutinou. 

Mohlo by se rozjet i experimentální pěstování olivovníků, granátovníků či čajovníků, zejména s vývojem nových odrůd a technik ochrany proti mrazům. Zahradní styl a krajinářství by se mohly posunout směrem k teplomilným mixům, kombinaci tradičních českých rostlin s novějšími subtropickými doplňky. 

Klimatická změna je tedy dvojsečná. Na jedné straně hrozí extrémy, sucha a výkyvy, na druhé otevírá jedinečnou příležitost pro zahradní proměnu. Česká krajina se začíná měnit, z výhradně mírného pásma se stává prostor pro subtropický mix. Úkolem zahradníků, šlechtitelů a přírodovědců je tento přechod řídit vědomě a udržitelně, aby nové rostliny nepřinesly další nestabilitu pro ekosystém.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)