Prakticky každý žije v přesvědčení, že Evropa se nachází uprostřed energetické krize. Jenže žádné blackouty ani omezení ekonomiky se nekoná. Výpadky fosilních paliv z Ruska nahradily jiné zdroje za podobné či nižší ceny. A emise dokonce klesají. 

Jistě, krizi si každý definuje po svém, někomu k tomu stačí už nižší poptávka po elektřině. Loňské snížení spotřeby o 3,5 % vůči roku 2021 ovšem podle nové zprávy International Energy Agency (IEA) vybalancovaly rozsáhlé úspory v průmyslu, které nebyly provázeny nižší výrobou. Takže žádná deindustrializace, jak varovali škarohlídi. Pravdu měli možná v tom, že “zelená ideologie triumfovala nad aritmetikou” – ovšem nikoli ke škodě věci.

Vladimir Putin s válečnými plány v hlavě předloni na podzim přiškrtil kohoutky do Evropy přesně ve chvíli, kdy se kontinent čerstvě osvobozený od pandemie chystal pálit plyn ve velkém. Ta sázka nemohla nevyjít – zákon nabídky a poptávky vystřelil ceny za plyn i elektřinu do nevídaných výšin. Přesto se evropské vlády a z větší části také průmysl rozhodly tvrdit, že ruský car bluffuje. S pokerovou tváří oznámily, že výpadek hravě nahradí jinými zdroji. 

Blackouty nepřišly

Nebyla to vůbec sázka na jistotu. Ještě na konci léta se zdálo, že ji Evropa prohrála. V cestě za náhradními zdroji se objevily nečekané překážky – vlna veder (zvyšující poptávku po elektřině), bezprecedentní sucho (snižující výkon hydroelektráren), nečekaný výpadek jaderných reaktorů ve Francii (další výpadek nabídky) a proklínané rozhodnutí Berlína vypnout tři ze šesti zbývajících jaderných elektráren na konci roku 2021.

Od května do srpna chybělo v evropském energetickém systému k uspokojení poptávky po elektřině přes 400 terawatthodin z ruských fosilních paliv. Za této situace evropské vlády zastropovaly ceny pro domácnosti, plnily zásobníky plynem ze všech koutů světa a zachraňovaly krachující energetické společnosti. Stálo to obrovský balík peněz. Kdokoli se dodnes rozhodne tvrdit, že Putinův válečný trik vyšel a zmítáme se v energetické krizi, může vytáhnout z rukávu jeden strašlivý údaj: za všechna opatření vydala EU více miliard než za vlastní obranný průmysl a vojenskou i humanitární pomoc Ukrajině dohromady.

Jedna věc je ale stres a druhá krize. Z druhé strany Atlantiku se dnes ozývá uznalý potlesk: “Žádné blackouty jako v Texasu se v Evropě nekonají,” napsal list Foreign Policy. “Evropa není tak naivní, jak jsme si mysleli.” Co tedy ještě před příchodem zázračně mírné zimy pomohlo unii nesjet ze silnice a ještě zrychlit ve svých plánech na energetickou transformaci? 

Putina zastínilo slunce

Několik věcí. Nejprve přišel do domu neočekávaný host: uhlí. Státy unie vrátily do provozu 26 zavřených uhelných elektráren a import černého zlata v létě lámal rekordy. A během veder a sucha svítilo slunce. Od května do srpna dodalo do sítí 100 terawatthodin, o desetinu více než před rokem, a stalo se po uhlí druhým nejvýznamnějším zdrojem elektřiny. EU navíc loni instalovala 32 gigawattů solární kapacity (dvojnásobek celkové energetické kapacity ČR), která vzrostla o třetinu. Jen tím se v létě pokryla asi polovina ruského výpadku. 

Na začátku podzimu kulminovalo pálení uhlí a s ním také emise – ovšem i tak nějakým zázrakem nepřekročily úroveň před pandemií. A celková spotřeba plynu klesla v posledním čtvrtletí oproti dlouhodobé úrovni o pětinu. Německo je dnes přes všechny těžkosti čistým exportérem elektřiny. Británie loni slavila den bez pálení uhlí. Španělsko den, kdy pokrylo veškerou spotřebu ze solární energie. V Británii se obrátil tok peněz a z větrných mlýnů na moři začal proudit do státní pokladny zisk. Obnovitelné energie jsou dnes v unii zdrojem č.1. 

Burzovní ceny za plyn a elektřinu mezitím klesly na úroveň před invazí na Ukrajinu. Obrovsky se urychlily energetické úspory. Investice do elektromobility nezpomalily, na severu Evropy se dnes prodá více aut s elektrickým než se spalovacím pohonem. Říci, že Evropský Green Deal odolal krizi, by nebylo docela přesné – Green Deal ji totiž pomohl vyřešit. 

Text: Lubomír Heger
Foto: Ilustrace, Daniel Dočekal