To, co dnes ještě často jen tak vyhazujeme, bude v budoucnu cenným zdrojem surovin. Z použitých výrobků lze získávat elektřinu a teplo, ale také měď, lithium, kobalt, nikl nebo další suroviny potřebné pro baterie, elektroniku či energetiku, řekla v rozhovoru pro BBC generální ředitelka společnosti Veolia Estelle Brachlianoffová.

Každý rok vznikají miliony tun odpadu, ve kterém jsou ukryté materiály, které jsme předtím pracně vytěžili ze země. V mobilech a počítačích jsou měď, zlato nebo vzácné zeminy, v bateriích lithium, nikl a kobalt. Ve starých kabelech je měď, v elektromotorech a větrných elektrárnách mohou být permanentní magnety obsahující vzácné zeminy.

Právě na tento paradox upozornila v nedávném rozhovoru pro BBC Estelle Brachlianoffová, šéfka mezinárodní společnosti Veolia, která působí v oblasti vodárenství, odpadu a energetiky. „Místo těžby přírodních zdrojů – co kdybychom těžili náš odpad?“ ptala se. Podle ní není vyšší míra recyklace důležitá pouze kvůli snižování emisí oxidu uhličitého. Odpad je zároveň zdrojem materiálů, které dnes musíme v Evropě dovážet odjinud. Je to změna pohledu, která může být pro Evropu důležitá. Kontinent má totiž omezené vlastní zásoby některých kritických surovin a současně produkuje obrovské množství elektroodpadu, vyřazených baterií, kabelů nebo dalších výrobků. Z ekonomického odpadu se tak může stát jakýsi „městský důl“.

Odpad zdrojem energie

Z odpadu už dnes dokážeme vyrábět energii. Ve spalovnách lze ze směsného odpadu získávat teplo a elektřinu a část materiálu, který po spalování zůstane, je možné dále zpracovávat. Ze strusky se dají separovat například železné i neželezné kovy. Ještě zajímavější je ale možnost získávat z odpadu přímo suroviny. U elektroodpadu nebo baterií může jít o materiály, jejichž těžba je ekologicky náročná a jejichž dodávky jsou pro evropský průmysl strategicky důležité. Technologie umožňují výrobky rozebrat, rozdrtit, separovat jejich jednotlivé složky a následně z nich získat zpět použitelné materiály.

Popelnice jako zásobárna

Princip je jednoduchý. Když už jsme jednou vytěžili železo, měď, lithium nebo další materiály ze země, byla by škoda je po několika letech používání pohřbít na skládce nebo ztratit při nevhodném zpracování. Neznamená to samozřejmě, že každý odpad má smysl recyklovat do posledního gramu. Někdy je materiál příliš znečištěný, smíšený nebo je jeho separace energeticky a finančně náročná. Právě proto bude vedle recyklace existovat také energetické využití odpadu. Budoucnost tak možná nebude spočívat v jediné technologii, ale v kombinaci několika způsobů využití. Z části odpadu získáme znovu materiál, z jiné části energii a z některých složitých odpadních proudů strategické suroviny.

Důl ve městě

Myšlenka „těžby odpadu“ má ještě jednu výhodu. Suroviny v našich výrobcích už jednou byly vytěženy, přepraveny a zpracovány. Pokud je dokážeme získat zpět, můžeme část této práce opakovat místo toho, abychom pokaždé začínali od začátku v novém dole. Brachlianoffová v rozhovoru pro BBC mluví o potřebě změnit způsob, jakým o odpadu přemýšlíme. Ne jako o materiálu bez hodnoty, ale jako o zásobě surovin, kterou jsme si vytvořili přímo ve městech.

Nejlepší odpad je samozřejmě stále ten, který vůbec nevznikne. Pokud už ale vznikl, možná bychom se na něj měli přestat dívat jako na konec příběhu. Pro některé materiály může být popelnice jen velmi zvláštní začátek dalšího kola těžby.

Co nám uniká?

Čísla ukazují, že potenciál „těžby z odpadu“ je obrovský. Podle letošní analýzy evropského Joint Research Centre (JRC) se například při špatné recyklaci malých elektrických a elektronických zařízení ztratí 46 % strategických a kritických surovin, které obsahují.

U některých výrobků přitom může jít o materiály, jejichž získání je pro Evropu stále důležitější, například lithium a kobalt z baterií nebo vzácné zeminy z permanentních magnetů. Právě u magnetů používaných ve větrných elektrárnách se podle JRC očekává výrazný nárůst ztrát z přibližně 1,9 tisíce tun ročně v roce 2022 až na 45 tisíc tun v roce 2030, kdy doslouží první velká vlna starších turbín. Jinými slovy, spolu s rozvojem čistých technologií nám zároveň roste i nová zásoba odpadu, která může být v budoucnu čím dál významnějším zdrojem surovin.

Foto: Veolia