Nová éra energetických vazeb mezi ekonomikami přináší fascinující podmořské projekty na propojení států a kontinentů. Zajímavá je i možnost využití časových pásem při obchodování s energetickými přebytky.

Viking je podle analýzy Financial Times nejdelším obousměrným elektrickým kabelem na světě, táhne se přes 765 km pevniny a moře a propojuje britský a dánský trh s elektřinou. Společný projekt britské společnosti National Grid a dánského provozovatele sítě Energinet zahájil provoz na konci roku 2023. Obchodníkům umožňuje co nejlépe využít rozdílné povětrnostní podmínky v Severním moři, dovážet elektřinu do Spojeného království, když tam chybí vítr, a vyvážet ji, když jí má přebytek.

Poptávka a nabídka

Tento rekord může být klidně brzy překonán. Vývojáři se totiž celosvětově zaměřují na obří kabelové projekty, protože růst obnovitelných zdrojů energie vytváří obrovskou příležitost v obchodování s elektřinou v různých časových pásmech a povětrnostních podmínkách. A jde o to nějak sladit nabídku a poptávku po elektřině.

Plánuje se propojení Kanady s Velkou Británií, jednosměrně Maroka s Evropou a Austrálie se Singapurem. Kabely mají přes pevninu a mořské dno překonat vzdálenost až 4000 km. 

Tyto projekty jsou drahé, obtížně realizovatelné a přinášejí komplikace související s geopolitikou a rizikem sabotáže. Maximální využití obnovitelných zdrojů napříč světem znamená ale novou éru energetických vazeb mezi předními ekonomikami. 

Z Austrálie do Singapuru

Za ukázkový projekt budoucnosti se dá označit Australia–Asia PowerLink, na kterém pracuje společnost SunCable. Stát má přes 26 miliard dolarů a zahrnuje vybudování solární kapacity 3 GW s bateriemi v Austrálii a prodej elektřiny spotřebitelům v Darwinu na severním pobřeží a v Singapuru prostřednictvím 4300 km dlouhého kabelu. Do Singapuru by se měl dostat do deseti let.

Na druhé straně se světa se investor v oblasti čisté energie Laurent Segalen a developer Simon Ludlam budou snažit propojit Severní Ameriku s Evropou prostřednictvím obousměrného 6GW kabelu o délce 4000 km. Časový rozdíl znamená, že by se Britové mohli probudit s elektřinou z kanadských vodních elektráren, když je kanadská poptávka přes noc nízká, a posílat elektřinu zpět, když je o půlnoci v Severním moři vítr a Newyorčané si zrovna chystají večeři.

Komplikace?

Projektanti superkabelů říkají, že pracují s technologií, která je zavedená a jde „jen“ o to kabely prostě udělat delší. Obor ovšem zatěžují jiné problémy. Dodavatelský řetězec je napjat rostoucí globální poptávkou po kabelech, transformátorech a dalších elektrických zařízeních. Řeší se prioritně připojení nových větrných a solárních elektráren k elektrické síti. Výrobci se zdráhají přidávat nové kapacity bez pevných objednávek a čekací doby se prodlužují. Politické napětí může vzniknout v případě, že obě strany propojovacího vedení z něj nezískávají stejnou hodnotu. V Norsku se například ozývaly obavy z rostoucích domácích cen, protože vyváží elektřinu do sousedních zemí.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)