V redakci časopisu Mladý svět jsem (v osmdesátých letech) měla stůl vedle kolegy Josefa Velka, vynikajícího novináře, který u stolu nikdy moc nevysedával. Byl příliš nepokojný a příliš zaneprázdněný. 

Docházeli za ním stejně nadšení ochránci přírody; většinou od hlavy k patě oblečení v něčem zeleném. Libovali si v pohorkách a v prapodivných pokrývkách hlavy. Přáli jsme Velkovi jeho popularitu (byl nesmírně pracovitý a pro přírodu se bil jako lev). Ale zároveň jsme se na akce hnutí zvaného Brontosaurus (mělo sympatické logo od Jiřího Jiránka) a na nadšení jeho členů dívali skepticky, cynicky. 

Velek obrovsky zvýšil popularitu ochránců (za cenu, že se Brontosaurus musel nechat zastřešit Socialistickým svazem mládeže), ale nás ostatní v redakci nenapadlo ani náhodou se k němu a jeho stoupencům nadšeně přidat. Připadalo nám to všechno jako takové malé (neškodné a rozhodně nijak převratné) pinožení. 

Velek už dlouho nežije a já nemám příležitost mu říct, jak mě můj tehdejší přístup najednou mrzí. Protože dnes se prokazuje, že on – spolu se svými neúnavně snaživými ochránci přírody – nám všem prokázali velkou službu.

Má to smysl

Skupina vědců se celou poslední dekádu věnovala vyhodnocování 665 nejrůznějších ochranářských projektů. Všechny byly zaměřené na zachování rozmanitého ekosystému planety. Studie zjistila, že ze dvou třetin vynaložené úsilí přineslo pozitivní výsledky: buď se stav podařilo zlepšit nebo aspoň aktivisté dokázali, aby se nadále nezhoršoval. Výsledky této studie publikoval před nedávnem prestižní časopis Science.

V tuto chvíli (pokud razantně nezměníme své chování) jednomu ze tří živočišných druhů na Zemi hrozí vyhynutí. Přitom relativně jednoduché zásahy ochránců přírody jsou překvapivě efektivní. Účinné ochrany křehkých ekosystémů lze dosáhnout hlídáním invazivních druhů, znovuobnovením místa výskytu ohrožených druhů, založením chráněných oblastí a hospodařením šetrným způsobem.

Dr. Penny Langhammer, více prezidentka charity na ochranu životního prostředí Re:wild (a spoluautorka studie) tvrdí, že jde o dosud neprůkaznější materiál dokládající, že úsilí ochranářů se zjevně vyplácí.

“Na příkladech celé škály ochranných zásahů a prostřednictvím dlouhodobého sledování a vyhodnocování biodiverzity v průběhu celého století, se nám podařilo prokázat, že promyšlenými zásahy se daří zlepšit anebo aspoň zpomalit úbytek rostlinných a živočišných druhů,” řekla.

Pepův odkaz

Roku 2022 dvě stovky zemí podepsaly úmluvu, v které se zavazují speciálně chránit třetinu světové pevniny a oceánů, aby se zachovala rozmanitost živočišných a rostlinných druhů. Zavázaly se investovat 200 miliard dolarů ročně do ochrany přírody. Ve skutečnosti na tuto činnost vynakládají jen 121 miliard dolarů ročně. “Tyto zásahy zjevně nejsou financovány na úrovni, která by umožnila zvrátit globální pokles biodiverzity,” vzdychá Josephine Bull, profesorka biologie klimatických změn na Oxfordské univerzitě.

Jistě. Ale z titulků, které na nás každodenně útočí, se někdy zdá, že všechno úsilí je dočista marné. Vůbec to není pravda.

Přírodu lze ochránit! Třeba jen v malém. Stejně jako kdysi idealista Pepa Velek – všichni, kdo věnují svůj čas a energii ochraně ohrožených druhů, mají recht. A za to jim patří veškerá podpora a pokorný dík.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)