Olympijské vesnice? Jen co odjeli sportovci ověšení medailemi, skoro pokaždé se staly symbolem zmaru. Těch tun vyplácaného cementu, co se nakonec jen smutně drobí a prorůstá býlím! Těch proinvestovaných (rozkradených) miliard!

Francouzi se rozhodli být při hostování posledních olympijských her chytřejší – a k životnímu prostředí ohleduplnější.

Na Place de la Concorde, kde stávalo lešení, z kterého se kutálelo na tisíc hlav během krvavého teroru francouzské revoluce, je zase lešení. Tentokrát ale aby se proslulé místo stalo útočištěm “městských” sportů jako skateboard, breakdance a BMX. Na fotogenickém pozadí tu tak vznikají konstrukce, které budou sloužit i po hrách.

Socialista Emmanuel Grégoire, který měl plánování na starosti, říká, že Francouzi využili olympijských her jako záminku k zelené transformaci Paříže. “Proměnili jsme veřejná prostranství, veřejnou dopravu, řeku – bez Olympiády by nám to trvalo o dekádu nebo o dvě déle.”

Využití dávných olympiád

Teď se tedy můžou pochlubit 250 novými mílemi cyklistických stezek, prodloužením trasy metra, vyčištěním Seiny, vysázením 300 tisíc nových stromů.

Myšlenka Olympiády v Paříži byla postavena na tom, že vznikne minimum nových konstrukcí. Postačí budovy a zařízení, která se objevila pro dřívější velké sportovní akce (Olympiády konané v Paříži v letech 1900, 1924 a MS ve fotbale v roce 1998). 

Snažili se vyvarovat monstrózních budov, která je pak skoro nemožné zaplnit, natož vytopit. Paříž se proto rozhodla tolik nestavět jako spíš opravovat a regenerovat. Architekti se sice nemůžou vykázat obdobou čínského Ptačího hnízda nebo českého Čapího hnízda, ale místní daňoví poplatníci to nejspíš ocení.

V souladu s Pařížskou (!) úmluvou o klimatických změnách z roku 2015, má jít ve 21.století o první k životnímu prostředí šetrné olympijské hry.

Sedadla z petek

Upadající stadion Yves du Manoir z roku 1924 oživili architekti novým hledištěm. A kromě hokeje, fotbalu a ragby tu bude i atletický okruh. Olympijský bazén Gorges má nově stahovací střechu. A pro olympijské léto Francouzi obnovili dalších 24 bazénů.

Smutné betonové pozůstatky ze sedmdesátých let jsou zase transformovány v gymnastické tréninkové centrum; architekti je vybavili tepelně efektivními zdmi z polykarbonátu.

Návštěvníci i místní ocení znovuprobuzenou krásu litinové konstrukce Grand Palais z roku 1900; šerm by si nemohl vysnít úžasnější pozadí k soutěžním “šarvátkám”.

Nové aqua centrum na severu má na střeše největší městskou solární farmu ve Francii; a uvnitř 6000 sedadel vyrobených z recyklovaných plastových láhví.

Dokonce i jinak megalomanští architekti dokázali přijít na chuť novému přístupu: “Je to o tom přijít s něčím lepším – s málem,” vysvětluje Laure Mériaud z Ateliéru 2/3/4. “Dá se vymyslet něco, aby to bylo jednoduché, šetrné a zároveň krásné a výjimečné.”

S ohledem na energetické účty za vytápění, architekti zmenšili objem budov a snížili střechy, jak jen to bylo možné. Megalomanství, ta nezbytná součást bytí moderního architekta dostala na frak. Jak osvěžující!

Podobný pragmatismus použili i při řešení parkování. Tam, kde vzniká nápor na zaparkování aut a tiráků jen několikrát do roka, místo asfaltu – vysázeli na vyztuženém podloží – trávu. Zní to jednoduše, skoro dětsky. Ale je to přesně opačně než jak se postupovalo dosud. Francouzi na každém kroku nutili stavbaře pouštět se do nevyzkoušených kroků. Holt mají revoluci v genech.

Olympijské byty

A olympijská vesnice? Paříž k ní přistoupila podobně jako Londýn; budou z ní pak byty na prodej. A ve francouzských by se vám určitě chtělo bydlet – jsou stylizované jako série pastelových lodí zakotvených podél Seiny. Chodníky jsou z mořských škeblí a pod nimi se ukládá voda, aby se pak postupně vypařovala v horkých dnech. Byty jsou ochlazované geotermálně vodou pumpovanou z podzemí. (Někteří olympionici nic takového neznají, trvali pro jistotu tedy i na přenosných klimatizacích.) 

Okamžitě se sice objevila kritika, že tímto vzniklo ghetto pro bohaté lidi. Ale je to otázka. Když se nějaká lokalita pozvedne a chtějí tam bydlet zámožní, nepochybně to pomůže celému okolí. 

Tak jako tak, v Paříži bude na co koukat. Kdo může, a kdo nevěří, ať tam běží.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)