Parafrázováno s anglickým spisovatelem Martinem Amisem: Kdyby Bůh existoval, a kdyby mu záleželo na lidech, nikdy by jim nedal trávník.

Soused mě zastavil slovy: “Víte, mně vůbec nevadí ta vaše džungle!” V tu chvíli jsem nepochopila, co jeho nevyžádaný komentář znamená. Vysvětlení se mi dostalo až od Kate Bradbury, redaktorky “wildlife” z časopisu Gardener’s World Magazine.

Spolu s kolegy přišli na to, že muži jen neradi nechávají odrůst své trávníky, nestrpí dlouhou a divokou trávu, je podle nich příliš “neúhledná”. Ukázalo se, že můj soused je dojemně tolerantní, a že mě musí mít docela rád.

Tichá divočina

Když trávu v předzahrádce přestanete sekat, začnou v ní tančit motýli a bekyně mniška, přiletí vlaštovky a objeví se ježek. Procházející žena povzdychne, jak je to kouzelné, zatímco muž se bude dožadovat, proč pěstujete plevel.

V nejedné rodině se přou dcera a manželka na jedné straně a otec (manžel), který vidí, že mu – zase – neprojde nákup vysněného mini traktoru, na kterém by mohl sedět, pohvizdovat si a sekat ten zelený nezmar. Třeba v Anglii letos 70% žen nemělo vůbec v plánu sekat po celý květen trávu přesto, že díky nejdeštivější sezóně od roku 1772, byla rekordně vysoká a divoká. Muži zatím nespokojeně brblali.

Muži v zahrádce jednoduše raději “sjednávají pořádek”. Když není trávník vyholený, jsou otrávení, že je v zahradě bordel.

A to je škoda, ne-li doslova problém. Takže: Přišel čas pro geniální programátorku nebo ajťáka zamilovaného do zahradnice. Potřebujeme aplikaci, která by muže nejen smířila, ale nadchla s odrůstající trávou. Vážně. Od té doby, co mi zahrada zdivočela, mám roháče! Toho skvostného císaře všech brouků. A i menší druhy jsou tak barevně a tvarově úchvatní. Moderní člověk tak zblbnul, a tolik toho vyhubil, že pod slovem hmyz si představíme většinou jen nenáviděnou trojici: klíště, komára a vosu. A nedokážeme se vcítit do katastrofálního úbytku “hmyzu”, protože ho vnímáme coby nepřítele.

Pořád ještě nedokážu identifikovat všechny motýly a krajkově skvostné můry, co mi teď tančí v trávě, natož lesklé brouky. Ale tají se mi dech, když po ránu nebo na večer s japonskými zahradnickými nůžkami vysekávám cestičku dlouhou trávou (abych se nemusela prodírat ke kompostu). Na jejích elegantních stéblech se pohupují, hoví si nejrůznější pozoruhodní tvorové. A dole se červenají lesní jahody. A během tří let se mi do zahrady vrátil karneval barevného lučního kvítí, které mi bylo povědomé už jen z ilustrací starých pohádkových knih.

A to posvátné ticho (když nepočítám cvrlikání kosů a vyzpěvování slavíka).

Šílená Jiřina

Možná milujete Jiřinu Bohdalovou. Já jí předpovídám, že se bude věčně smažit v pekle. Protože sama s neutuchající energií a Bédou Trávníčkem pomohla zredukovat malebně vyladěnou českou krajinu na útrpnou soustavu míst, v nichž se ze všech stran přeřvávají sekačky všech velikostí a druhů. I ta nejposvátnější místa ovládly idiotské decibely strojů po dekády propagované šampionkou Mountfieldu. 

Všichni se dopouštíme pošetilých věcí. Všichni něčeho litujeme. Ale ty, veliká Jiřino? Jak jsi mohla své umění tak zhanobit?! Na místo největší herečky ses do historie zapsala jako vytrvalý, komerční nezmar, drtič půvabných brouků, hubitel motýlů… Místo klidných víkendů jsi pomohla nastolit hlomozné peklo, kterému člověk teď neujde ani v těch nejzapadlejších, nejodlehlejších koutech.

Nedrtit – kosit

Vážně. Musíme se promluvit o trávníku. Omezení Američané zničili jednu ze svých nejkrásnějších zátok (Cheasepeake Bay), jenom aby na předměstí Washingtonu měli sytě zelený trávník. Protože jenom s tunami nejjedovatějších chemikálií se dá vytvořit takzvaný anglický trávník – pokud nejste v deštivé Anglii a nemáte tři sta let sekání k dobru. Přitom Angličani se svých typických trávníků dnes promptně zbavují (sázejí raději květiny, okrasné keře a zeleninu).

Nemáte tušení, jak by se vám ulevilo, kdybyste se na to věčné drcení trávy vybodli. Ano, drcení. Pokosená tráva to je jiná káva. Pokosená tráva omamně, nezapomenutelně voní. Ohánět se v rose kosou, elegantně svištět ostrou čepelí (opečovanou brouskem namočeným ve vodě), na to je potřeba výdrž a svaly. Ale o tom si musíme promluvit příště.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)