Pět drobných stehlíků se vesele pohupovalo na žlutých hlavičkách úctyhodně odrostlé (130 cm) Škardy panonské. Mezi nimi poletovali motýli a tento kouzelný výjev s cirkusáckými kousky se mi odehrával za dveřmi chalupy, v zahradě zarostlé převysokým býlím.

Jakmile si v takové zahradě sednete, ostudně zanedbané místo se promění v zázračné. Toho pohybu, toho šťastného cvrlikání, bzučení… Stačí prokousat ve vysoké louce praktickou cestičku (vyškubat pár přečuhujících monumentálních kopřiv a metr a půl dlouhých lebed) a vypadá to najednou jako záměr zahradního designera dnešních newyorských elit. A navíc Škarda panonská, latinsky Crepis pannonica, se u mě blaženě roztahuje na tří tisících metrech čtverečních.

Teprve od neděle vím, že je přezdívaná “klenot Moravy”, v Čechách má jedinou lokalitu (o té mé ochranáři nevědí:) a každým rokem jí ubývá. Existuje dokonce program, který se snaží o její záchranu. Je to poprvé, co moje lenost vedla k prokazatelně záslužnému výsledku. Hovím si v lehátku, melu palci – zachraňuji rozmanitost české flóry.

Míti Karla

Nebylo by to ale tak líbezné bez Karla. Karel se do zaslouženého důchodu živil vším možným, ale zároveň od otce (předsedy českého pomologického svazu) pochytal umění roubování. A tak mi býlí rámují přibývající stromky. Každoročně šikovně umístěný planý nálet, který nechám zesílit, štěpem místně vyhlášeně hrušně nebo švestky, přetvoří ve slibně odolný, rodící strom.

Pokud vás baví zahrada, stojí za to taky si najít v blízkém okolí příslušný svaz nebo činorodé zahrádkáře, poptat se a svého Karla na zahradu přilákat. Ušetří vám to spoustu peněz a hlavně odkoukáte zázračnou dovednost, která absurdně vymírá. Stoprocentní výsledek není zaručen (někdy záměr zhatí mrazy), ale o to je to napínavější. A ta radost, když se to povede! (Nesrovnatelná s tím, když si vezete předražený stromek ze zahradnictví.)

Budiž pochváleno

Když kosou (nebo japonskými nůžkami) posekám cestu, abych mohla ke kompostu a dalším strategickým místům, vzpomenu si, že tou dlouhatánskou trávou a bylinami otec obkládal právě ovocné stromky. Aby dusila kolem rostoucí plevel a udržovala vzácnou vláhu. Elegantně obtočená do kruhu, tímto činí moji nedbale rozvrkočenou zahradu mnohem ladnější.

Teď už jen květináče přesunout na déšť a pak do stínu, milým živočichům hlídat aby měli vodu a kamínky jako únikovou cestu (aby se zbytečně netopili) a můžu zpátky do lehátka.

PS. Pokud máte staré listí a klestí z loňského roku (podle sebe soudím tebe), určitě ho aspoň v nějakém růžku zachovejte (pro radost spoustě užitečných živočichů včetně ježka).

Léto budiž pochváleno!

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GTP4o)