Poblíž hranice s Rakouskem je hrbolatá kamenitá silnice. Jedna z těch, co byly za každou českou vesnicí, a které dnes už uvidíte spíš jen na Mařákových obrazech. (Oku lahodí, když se může svézt po nerovnostech, proto nás tak unavují a nudí nesmiřitelně rovné dálnice. ) 

Když byla slavná historička umění Anna Fárová hodně nemocná, nechávala se dcerou odvézt k právě jedné takové půvabné polňačce. “Ten květinový karneval!”, žasla vděčně nad kobercem barevného lučního kvítí.

Tam u nás na jihu Čech bohužel rakouští a čeští zemědělci od té doby s pomocí pesticidů spolehlivě vyhladili býlí; teď se ani v polích ani kolem cesty kromě pár nesmělých, zaprášených chrp nic zajímavého nevyskytuje.

Superplevel

Američtí zemědělci, kteří nemilosrdně koupou svou úrodu v megatunách herbicidů už dlouhá léta, začali v novém miléniu panikařit. Tak jako člověk začíná být odolný vůči působení antibiotik, plevel každoročně atakovaný tunami herbicidů začal být vůči němu imunní.

Někdy od roku 2018 se v zasvěcených kruzích začala šířit lehká panika. Nůžky mezi snahou přijít na biologickou formu ničení plevele a stále většími plochami polí znehodnocených plevelem se začaly rozevírat. Odpovědní vědci s politováním konstatovali, že v dohledné době jsou na řešení problému krátcí. (Biologické toxiny mají jako aktivní látku virus, fungus nebo baktérii.) A že zemědělci se nadále budou muset spoléhat na chemické jedy, vůči kterým řada nejničivějšího plevele začala být ovšem odolná.

Což je prekérní, protože rozrůstající se plevel dokáže farmáře připravit až o polovinu úrody.  

Odpověď z pravěku

Tento týden ovšem vyskočila na finančních stránkách londýnských Times dobrá zpráva. 

Ještě když nebyl šedovlasý, profesor Liam Dolan si ve své botanické laboratoři třeskutě krásné Magdalen College v Oxfordu, hrál – chci říct zkoumal přesličky a další rostliny a kladl si otázky jako, zda evoluce jejich kořenového systému měla před čtyři sta miliony let za následek globální ochlazení. Zkrátka zkoumal pravěké rostliny a to, jak se jejich buňky od pradávna měnily a rozvíjely.

Botanik nevynalézá, nevymýšlí, ale nechává se rostlinami vést. Dolanovo bádání, snaha o pochopení evolučního vývoje, ho vedlo k založení institutu: Moa Technologies. Jeho účelem je přicházet s technologiemi, které se pak dají uplatnit v medicíně a zemědělství.

A jedna z nich se zabývá vysokou odolnosti plevele vůči herbicidům.

A v roce 2017 se MT podařilo získat od různých investorů 35 milionů liber na další výzkum. Výsledkem je produkt – biopesticidy, které se v současné době testují v jejich sklenících na ploše o 75 hektarech v severním Yorkshire. 

Zkoumají biologické a syntetické pesticidy na 14 různých, v polích nežádoucích rostlinách. Finanční trhy se tetelí: miliardový trh s biopesticidy roste každoročně o osm procent. A německý farmaceutický moloch Bayer připravuje deset produktů, které by měly zjednodušit život těžce zkoušených zemědělců. Nejde o charitu, komerční potenciál biopesticidů je obrovský. 

Zatím pan profesor, který tento bio zázrak rozběhnul, nyní elegantně šedivý, s brýlemi – bádá na Institutu Gregora Mendla ve Vídni.

A já se těším, že ten třeskutě krásný karneval polního kvítí se zase kolem polní cesty objeví – dřív, než budu mít na kahánku.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)