Francis Scott Fitzgerald ve své známé definici velmi bohatých lidí ukazuje, že se liší ode mě nebo od vás: “Vlastní a užívají si brzy, a to je změní. Jsou změkčilí v tom, v čem my jsme tvrdí, a jsou cyničtí tam, kde my jsme důvěřiví.” Pokud se člověk nenarodil coby výjimečně bohatý, nikdy tomu nemůže rozumět. 

Ernest Hemingway toto rozumování svého literárního kamaráda smetl ze stolu: “No jasně, že jsou jiní. Mají prachy!”

Ale Fitzgerald měl recht: mít dlouhodobě obrovský nadbytek vede k tomu, že člověk uvěří, že je lepší než ostatní, zaslouží si víc, zaslouží si to ihned, zaslouží si výjimky.

Když se pak vyskytne vzácná situace, kdy takového člověka omezují stejná pravidla jako všechny ostatní – a nemůže je obejít ani svými miliardami, zavládne mezi ne-bohatými všeobecné uspokojení: přece jenom naše společnost funguje!

Stephenova můra

Tak je tomu teď v případě jednoho z nejvlivnějších mužů na Wall Street. V nezadržitelném rozmachu ho totiž brzdí jedno skvrnité, chráněné stvoření. Čolek velký – robustní, ocasatý obojživelník.

Těžko popsat posměšně uspokojení, s jakým anglosaská media referují o potížích Stephena Schwarzmana, šéfa Blackstone.

Šéf firmy spravující desítky miliardy dolarů si koupil před pár lety v malebném kousku Anglie za osmdesát milionů liber panství Conholt Park ze sedmnáctého století. 

Rozhodl se, že sídlo potřebuje vylepšit: přidat jezero, předělat stáje na ubytování pro personál, přidat několik poschodí navíc, k tomu prsknout nějakou abstraktní konstrukci, kterou nemá nikdo jiný – prostě pár maličkostí, aby velmi bohatý Američan vůbec mohl ty plesnivé aristokratické cihly obývat.

Letos v létě dokonce o svých nekonečných trablech – způsobených přítomností čolka velkého – referoval zbrusu nové ministryní financí Rachel Reeves (při jejich již třetí privátní večeři).

Obojživelník je totiž chráněný a jeho výskyt zavazuje majitele k mnoha vleklým ochranářským opatřením. Ukázalo se, že ani příslib investic do těžce zkoušeného království nezabral. Všechno se dál točí kolem (lhostejného) čolka nikoliv kolem (frustrovaného) finančního magnáta.

Hra s pravidly

Kdo by tušil, že hrát si na aristokrata může být tak úmorné?!

Podrobná nezávislá ekologická zpráva dokonce zpochybňuje výskyt vzácného obojživelníka. Zároveň ale varuje, že v průběhu přestavby by mohlo dojít k zranění nebo zabití jiných plazů. Speciálně povolaní konzultanti proto připravili detailní plán, který má zabezpečit “uchování současného prostředí”. 

Počínaje letošním květnem je na stavbě každodenně přítomný ekolog, který dohlíží na stavebníky; taky posouvá stavební práce v souladu se zazimováním čolka (či jiného obojživelníka). Každý den zedníci obcházejí stavbu a vybavení speciálními rukavicemi hledají plazy, aby je případně mohli pochytat. (Vojáci OSN si svého času stěžovali, že častěji otírají bosým dětem nos než střílejí; k péči o místní je museli speciálně vycvičit. Teď došlo na zedníky a jejich láskyplný přístup k čolkům.)

Přestavba panství v hrabství Wiltshire jednou skončí, ale starosti pana Swarzmana nikoliv. Ještě třicet let poté, budou ekologické kontroly a obhlídky pokračovat. Obdivovaný finančník nebyl schopen své pocity komentovat tuctu novinářů, kteří ho kontaktovali. Muži z Wall Street nejsou zvyklí prohrávat. A už vůbec ne s čolkem.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)