Hojení ozonové vrstvy je skvělým příkladem, jak vědecky podložená spolupráce může řídit skutečný pokrok při opravě nejdůležitějšího ochranného štítu naší planety.

Léčení ozonové vrstvy je podle Happy Eco News jedním z největších úspěchů lidstva v oblasti životního prostředí. Neviditelná vrstva plynu ve stratosféře, která byla kdysi na pokraji nevratného poškození, se nyní neustále obnovuje díky globální akci založené na vědeckých důkazech. Ozonová vrstva chrání život na Zemi před škodlivým ultrafialovým zářením. Bez něj by prudce vzrostl výskyt rakoviny kůže, neúroda a narušení ekosystémů.

Trocha historie

V polovině 80. let minulého století vědci objevili alarmující úrovně poškozování ozónové vrstvy způsobené chlorfluoruhlovodíky (CFC), chemikáliemi používanými v klimatizacích, ledničkách a aerosolových sprejích. Jejich zjištění šokovala svět a vedla k jedné z nejrychlejších kolektivních ekologických reakcí v historii. V roce 1985 se národy spojily v rámci Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy a souhlasily s tím, že budou jednat na základě vědeckých varování a omezit emise, které byly škodlivé pro ozonovou vrstvu. Byla to první environmentální smlouva, která dosáhla všeobecné ratifikace.

Z tohoto základu se v roce 1987 zrodil Montrealský protokol. Smlouva nařizovala celosvětové vyřazení látek, které ničí molekuly ozonu, jako jsou CFC a halony. V průběhu desetiletí se ukázalo, že jde o jednu z nejúčinnějších mezinárodních dohod o životním prostředí, jaké byly kdy implementovány. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) uvádí, že výroba a spotřeba látek poškozujících ozonovou vrstvu jsou nyní prakticky eliminovány. V důsledku toho se ozónová vrstva uzdravuje a předpokládá se, že se do poloviny století vrátí na úroveň před rokem 1980.

Ještě není vyhráno

Práce však nekončí. Zatímco látky poškozující ozonovou vrstvu byly z velké části vyřazeny, nárůst fluorovaných uhlovodíků (HFC) jako náhrady přinesl novou výzvu. Ačkoli HFC nepoškozují ozonovou vrstvu, jsou to silné skleníkové plyny, které přispívají ke globálnímu oteplování. Světoví lídři si to uvědomili a v roce 2016 přijali dodatek Montrealského protokolu z Kigali, v němž se zavázali k postupnému snižování používání HFC. Podle OSN by plné provedení tohoto dodatku mohlo zabránit nárůstu globální teploty až o 0,5 °C do konce století.

Politici, průmysl a samotní občané sdílejí společný cíl, dohodu podepsaly všechny státy a každý region přispěl k řešení svým dílem. Tato úroveň jednoty by měla inspirovat k nové spolupráci na řešení dalších naléhavých problémů, včetně ztráty biologické rozmanitosti a obnovy oceánů. Příběh ozonové vrstvy ukazuje, že když se věda, politika a společenská odpovědnost potkají ve správný čas, dokáže lidstvo napravit i škody, které se zdály nevratné. Léčení ozonové vrstvy není zázrak, ale důkaz, že kolektivní akce založená na faktech funguje. V době klimatické krize bychom si tento úspěch měli připomínat častěji, ne jako výjimku, ale jako návod.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)