Philippe Aghion patří k nejvýraznějším ekonomickým myslitelům současnosti. V roce 2025 získal Nobelovu cenu za ekonomii. Vystoupí v rámci kulatého stolu 16. září v prostorách Green Table na akci v rámci Climate Week Prague. Akci pořádá Veolia s mediální podporou webu Ecoista. Jedním z Aghionových témat je kreativní destrukce, v níž dnes samozřejmě hlavní roli hraje AI.

Aghionova práce se týká technologií v širším kontextu. Zabývá se také konkurencí, rolí státu, průmyslovou politikou, nerovností, sociální mobilitou a samozřejmě umělou inteligencí. V posledních letech své myšlenky stále výrazněji propojuje také s klimatickou změnou a zelenou transformací, respektive sustainable ekonomikou.

Přednáší na Collège de France a London School of Economics. Jeho výzkum se soustředí především na ekonomiku inovací a růstu. Společně s britským ekonomem Peterem Howittem vytvořil takzvané schumpeterovské pojetí ekonomického růstu, které se stalo významným rámcem pro vysvětlování vztahu mezi technologickým pokrokem, konkurencí, firmami a dlouhodobým růstem.

Koncept tvůrčí destrukce

Jeho hlavní myšlenka vychází z práce rakouského ekonoma Josepha Schumpetera a pojmu „creative destruction“, tedy tvůrčí destrukce. Nová technologie nebo výrobek podle této teorie nevytváří pouze novou hodnotu. Současně ničí část hodnoty staré. Nový automobil vytlačí starý, nová továrna nahradí méně efektivní výrobu a nový podnik může připravit o zákazníky firmu, která ještě před několika lety patřila mezi lídry trhu.

Aghion s Howittem tuto intuici v roce 1992 převedli do matematického modelu. Ukázali, že právě tento neustálý proces inovace a nahrazování starých technologií může být motorem dlouhodobého ekonomického růstu. Jejich práce se následně stala jedním ze základů moderní teorie růstu.

Tvůrčí destrukce má ovšem i svou odvrácenou stranu. Ti, kteří na staré technologii vydělávají, nemají vždy důvod vítat technologii novou. Úspěšné firmy mohou začít chránit své postavení a bránit vstupu konkurence. Podle Aghiona proto není konkurence důležitá pouze kvůli cenám. Je zásadní také proto, aby zavedené firmy nebyly schopné zastavit další inovace.

Role státu

A právě zde se dostává do hry stát. Aghion není zastáncem ani všemocné vlády, ani představy, že trh všechno vyřeší sám. Stát má podle něj vytvářet podmínky pro inovace, tedy podporovat výzkum a vzdělávání, udržovat konkurenci a prostřednictvím průmyslové politiky pomáhat strategickým technologiím. Současně ale musí zabránit tomu, aby se podpora změnila v ochranu neefektivních firem před konkurencí.

Jeho výzkum se proto dotýká řady témat, která přesahují akademickou ekonomii. Na Collège de France vede katedru Ekonomie institucí, inovací a růstu a jeho výzkumné centrum pracuje mimo jiné s firemními, patentovými a dalšími daty, aby zkoumalo, jak inovace souvisejí s konkurencí, obchodem, nerovností nebo životním prostředím.

Potenciál AI

Aghion má i vliv na veřejnou politiku. Zasedá ve francouzské Komisi pro umělou inteligenci, která připravila 25 doporučení pro francouzskou vládu. Zabývala se nejen ekonomickým potenciálem AI, ale také jejími dopady na vzdělávání, veřejnou správu, demokracii a fungování společnosti. A stejnou optikou se Aghion dívá i na otázku, která je pro současnou ekonomiku stále důležitější: Může technologický pokrok pomoci vyřešit klimatickou krizi?

Právě o těchto tématech bude nositel Nobelovy ceny hovořit na kulatém stolu, který v prostorách Green Table v pražském Florentinu 16. září pořádá Veolia. Akce má název „Data, technologie a AI v boji proti klimatickým rizikům“. Kulatý stůl je věnovaný inovacím, umělé inteligenci a teorii kreativní destrukce. Uskuteční se v rámci platformy Climate Week Prague. Diskutovat budou dále Soňa Jonášová (INCIEN), Bohdan Soukup (Veolia) či Lukáš Benzl (Česká asociace umělé inteligence).

Obnovitelné zdroje

Podle Aghiona se přechod k nízkoemisní ekonomice neobejde bez „tvůrčí destrukce“, tedy nahrazování starých technologií novými. Firmy, které desítky let investovaly do fosilních technologií, mají tendenci v nich pokračovat, protože na ně navazují jejich zkušenosti i obchodní modely. Zásadní roli proto hrají nové inovativní společnosti, které nejsou zatíženy minulostí. Aby se zelené technologie prosadily rychleji, nestačí podle něj jen zpoplatnit emise uhlíku.

Státy musí současně podporovat vývoj čistých technologií a vytvářet podmínky, v nichž budou obnovitelné zdroje a další nízkoemisní řešení ekonomicky atraktivnější než fosilní alternativy. Tak může trh postupně vytlačit staré technologie přirozenou cestou. Z tohoto pohledu nejsou solární panely, baterie nebo technologie pro nízkoemisní výrobu pouze nástroji ochrany klimatu. Jsou také součástí konkurenčního technologického závodu. Firma, která dokáže vyvinout levnější a účinnější čistou technologii, může získat konkurenční výhodu a současně vytlačit uhlíkově náročnější řešení.

Cirkulární ekonomika

Stejný princip podle Aghiona platí i pro cirkulární ekonomiku. Nestačí pouze vyzývat spotřebitele k větší odpovědnosti. Zásadní je vyvíjet nové materiály, efektivnější recyklační technologie nebo výrobní postupy, které budou šetřit suroviny i energii.

Jakmile se ekologická řešení stanou levnějšími a kvalitnějšími než jejich tradiční konkurence, firmy je začnou využívat z čistě ekonomických důvodů. Tvůrčí destrukce tak může urychlit přechod od lineárního modelu „vyrobit–použít–vyhodit“ k oběhovému hospodářství, aniž by byl tento proces založen výhradně na regulacích a zákazech.

Podobně se dá uvažovat o dopravě, průmyslu nebo zemědělství. Pokud nová technologie dokáže vyrábět stejné množství produktu s menší spotřebou energie a surovin, získává nejen ekologickou, ale i ekonomickou výhodu. Udržitelnost se tak může stát výsledkem technologické soutěže, nikoli pouze výsledkem změny spotřebitelského chování.

Růst a udržitelnost

Aghion nesouhlasí s názorem, který v posledních letech získává na popularitě, že jedinou odpovědí na klimatickou krizi je degrowth čili nerůst. Podle něj je možné oddělit ekonomický růst od růstu emisí, pokud je založen na cílených zelených inovacích. Zdůrazňuje, že samotná uhlíková daň nestačí – musí ji doplnit veřejné investice do výzkumu, podpora čistých technologií a průmyslová politika, která usnadní nástup nových řešení.

Jinými slovy, ekonomika může dál růst, ale jiným způsobem než dosud. Díky technologiím, které spotřebovávají méně zdrojů, produkují méně emisí a postupně nahrazují zastaralé, uhlíkově náročné obory.

Právě to je podle Aghiona současná podoba Schumpeterovy tvůrčí destrukce.

Neznamená to ovšem, že technologický pokrok automaticky vyřeší klimatickou změnu. I nové technologie mají své environmentální náklady. Výroba baterií potřebuje suroviny, datová centra spotřebovávají energii a obnovitelné zdroje vyžadují infrastrukturu. Smyslem Aghionova přístupu je spíše vytvořit ekonomické prostředí, ve kterém budou nové technologie schopné tyto problémy řešit rychleji.

Čistě pragmaticky

Udržitelnost podle Aghiona nemusí znamenat návrat do minulosti ani omezování technologického pokroku. Naopak. Cestu k nižším emisím, úspornějšímu využívání zdrojů i čistší ekonomice podle něj otevřou především nové nápady, podnikatelé a technologie, které dokážou nahradit zastaralá řešení.

Jeho přístup je pragmatický právě proto, že nestaví ekologii proti ekonomice. Snaží se hledat mechanismy, díky nimž mohou jít obě oblasti stejným směrem. Stát má nastavit pravidla a podpořit výzkum, konkurence má tlačit firmy k inovacím a nové technologie mají postupně vytlačovat ty staré.

Aghionův význam přitom nespočívá jen v tom, že dal matematickou podobu Schumpeterově tvůrčí destrukci. Jeho práce nabízí způsob, jak přemýšlet o celé řadě současných problémů. Od stagnace ekonomik přes rostoucí význam umělé inteligence až po klimatickou transformaci. A není náhodou, že se jeho názory dostávají také do debaty o budoucnosti environmentálních služeb. Philippe Aghion je od roku 2024 členem Foresight Committee Veolia Institute, kde se podílí na diskusích o technologických, ekonomických a environmentálních výzvách budoucnosti.

Foto: Karen Zhou / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0