Glosa Pavla Maurera: Co kdyby Indie přestala uctívat krávu?

24. 1. 2022

Představte si, že v celé Indii přestanou uctívat krávu a více než miliarda lidí začne jíst hovězí! Tedy spíše “jen” půl miliardy, protože asi 40% Indů se hlásí k vegetariánství. Každopádně, když by si každý Ind - masožravec dal čtyřikrát týdně hovězí, odhaduji, že by ročně klidně spořádali “Mount Everest hovězího masa”. Jenže kde to maso seženou?

No, a teď si pro změnu, představte, že všichni obyvatelé Evropy (740 mil) a celé Severní Ameriky (330 mil) a Latinské Ameriky a Karibiku (680 mil) si “odepřou” jeden kus hovězího měsíčně. Ať už stejk, hamburger, vařené, smažené či pečené. “Ušetří” se odhadem jeden a půl miliardy kusů masa za pouhý jeden měsíc! Vůbec si netroufám tyto svoje úvahy přepočítat na stádo skotu, ale bude to asi gigantická hora hovězího, že?

Já vím, že ty moje propočty a odhady jsou trochu “přes prsty”, ale jsem přesvědčen, že kdyby se tohle stalo, tak určitě nikdo neumře hladem. Je jasné, že spousta lidí kvůli takovému rozhodnutí přijde o práci, mnoho farem padne na kolena, zhroutí se část potravinářského průmyslu, omezí se celý řetězec transportu, zasáhne to gastronomii ve všech souvislostech. Ale otázka naší doby zní: “Pomůže to naší planetě?”

Málokdo z nás si totiž uvědomuje jak finančně náročné – je vyprodukovat jeden hovězí stejk, roštěnku nebo třeba jen kližku na guláš! Podle časopisu National Georaphic “Produkce hovězího masa ve velkovýkrmnách obvykle vyžaduje téměř osmkrát více vody a 160krát více plochy na kilokalorii než produkce zeleniny a obilovin. Živočišná výroba je prostě dost drahá a pro naši planetu čím dál více vyčerpávající!”

Ne že bych vám chtěl zrovna dnes dělat chutě, ale “Cvrčci obsahují více bílkovin a mikroživin na kilogram než hovězí maso.” Netuším, jestli ti cvrčci mají trvalé bydliště v Polsku, Maďarsku nebo Thajsku, ale každopádně se jim daří v tmavém prostředí a nemají problém s tisíci dalšími hmyzy v malém prostoru. Proteinová produkce tohoto velkokapacitního cvrččího stáda má nepatrný vliv na životní prostředí, zanechává poměrně málo odpadu, zvláště když to porovnáme s velkofarmami na chov prasat a skotu s jejich lagunami plnými močůvky.”

Já vím, zní to nechutně, co vám tady předestírám. Já mám také slabost na vepřové výpečky a nebo hovězí po Burgundsku, ale tohle je strohá, nicméně neoddiskutovatelná řeč čísel. Prostě, ať se vám to líbí nebo nelíbí, mletá mouka z cvrčků, která se používá třeba v severní Americe k výrobě pečiva, energetických tyčinek a koktejlů, tak tahle “broučí mouka” je vyprodána – tedy celá její produkce – na dva roky dopředu. A zájem potravinářského průmyslu stoupá!

Aby nedošlo k mýlce, já nikoho nenutím jíst moučné červy v těstíčku nebo pražené střevlíky na másle, já se jen zamýšlím nad tím, zda potřebujeme konzumovat tolik hovězího masa? Když si představíte, kolik stovek litrů vody vypije masné plemeno – tedy jeden obyčejný býček, kolik trávy, píce, granulí, pastvin, sena, siláže a kukuřice a tak dále, kolik toho všeho musí spořádat, aby dorostl do jateční váhy, a kolik dalších procesních kroků jej pak čeká než se stane šťavnatým stejkem na našem talíři?

Namátkou si představte, že jej z kravína musí dopravit někam na jatka, pak jej řezník naporcuje na velké a posléze i na menší kousky, ty se opět transportují stovky a nebo tisíce kilometrů do logistického centra, do velkoobchodu nebo do prodejny, tam si je někdo koupí a uloží je doma do lednice nebo v sofistikované restauraci jej ještě nechají uzrát, probíhá mezi gurmány oblíbené staření masa. A nakonec jej dostane do svých rukou profesionální kuchař nebo hospodyňka a připraví něco hovězího k jídlu.

Schéma, které k tématu Pavel Maurer použil během své přednášky na Univerzitě Karlově.

Celý tento proces od narození skotu až po samotný stejk může trvat třeba 2 roky. No a my to všechno sníme za pár minut, býček je pryč a celý kolotoč začíná znovu! A pozor, ještě jsem zapomněl zdůraznit, že při vší té obrovské finanční náročnosti na chov a zpracování skotu je třeba zmínit, že on produkuje nemalé množství metanu do našeho ovzduší. A ten výrazně zhoršuje stav globálního oteplování. Abych to trochu odborněji vysvětlil – hlavním zdrojem metanu pocházejícího z dobytka je proces kvašení a trávení, kde je skleníkový plyn – metan – vedlejším produktem, jež zvířata vypouštějí do ovzduší.

Řečeno vulgárněji, krávy prdí, ovšem většinu metanu, tedy až 90 % vylučují říháním. Ony si s těmi svými čtyřmi žaludky prostě nemůžou pomoci. A tak, když se zamýšlím nad cenou jednoho stejku, vůbec se nedivím, že neustále stoupá a buďte si jisti, že jeho cena se bude zvyšovat i nadále. My bychom si jej ale nemuseli odpírat kvůli ceně, možná si raději máme dát o jeden kus hovězího méně, ale raději ať je kvalitnější. Ale také třeba jen proto, abychom pomohli něčemu, co je větší než my, co je nadčasové, chytré a zodpovědné.

Každý z nás totiž může přispět svým malým krůčkem k udržitelnému rozvoji naší planety. A věřte, že to nebude ani moc bolet.

 

Poznámka :

Odborníci se samozřejmě snaží řešit globální klimatické problémy. Představitelé z celého světa (OSN) jednali koncem roku 2021 na klimatickém summitu COP26 ve skotském Glasgow. Země nakonec souhlasily s postupným odklonem od používání uhlí k výrobě elektrické energie. Ten se týká i velkých společností. Již na začátku loňského roku se tak např. skupina Veolia zavázala k celosvětovému odchodu od uhlí do roku 2030.

Summit v Glasgow přinesl několik významných závazků: přes 130 zemí souhlasilo, že do roku 2030 zabrání další likvidaci pralesů; přes stovku zemí se také zavázalo snížit emise metanu, přičemž cílem je snížit je do konce desetiletí o 30 % ve srovnání s loňskem. To by mohlo zabránit globálnímu oteplení o 0,2 stupně do roku 2050.

Fascinující mi na tom připadá, že i každý jeden obyčejný člověk může vedle těchto obřích společností a globálních firem pomoci jenom tím, že si “odepře” třeba jen jediný stejk za měsíc nebo za rok. A nemusí se kvůli tomu stát vegetariánem. Stačí jen “přemýšlet globálně a jíst lokálně”

Pavel Maurer