Kvalitní pitná voda se zdá být jako samozřejmost. Jenže za její kvalitou dnes nestojí jen tradiční úprava chemického složení či odstranění mechanických nečistit, bakterií a virů, ale stále sofistikovanější boj s průmyslovými látkami, které pouhým okem nevidíme. Říká se jim mikropolutanty. 

Mezi mikropolutanty patří dnes často zmiňované PFAS (do vody se dostávají např. z teflonových pánví) nebo mikroplasty. Tyto pouhým okem neviditelné příměsi představují jednu z největších výzev současného vodárenství a také téma, které postupně proniká do veřejné debaty.

Nanogram k nanogramu

S rozvojem průmyslu, farmacie i moderního životního stylu přibývá chemických látek, které jsou mimořádně stabilní a v přírodě se rozkládají jen velmi pomalu. „Průmysl umí vyrábět materiály se skvělými užitnými vlastnostmi, ale jejich odolnost znamená, že se v prostředí hromadí,“ upozorňuje Ondřej Beneš, technický a obchodní ředitel divize Voda společnosti Veolia. Tyto látky se do vody dostávají z domácností, zdravotnictví i průmyslu – často nenápadně, prostřednictvím odpadních vod, které jsou po klasickém vyčištění vraceny zpět do přírody.

Problém spočívá nejen v jejich samotné přítomnosti, ale i v jejich vzájemné kombinaci. Ve vodě se vyskytují sice jen v mikrogramech či dokonce jen nanogramech na litr, přesto mohou mít významný dopad na lidské zdraví i ekosystémy. Některé narušují hormonální systém, jiné souvisejí s antibiotickou rezistencí nebo se spojují s vyšším rizikem nádorových onemocnění. Účinek jednotlivých látek se navíc může ve směsi násobit a dlouhodobé působení nízkých koncentrací je předmětem intenzivního výzkumu. Klasické čistírny odpadních vod přitom nebyly navrženy na jejich kompletní odstraňování – část sice zachytí, ale část mikropolutantů se z odpadních vod vrací do přírody. 

Věčné chemikálie

Specifickou kapitolou jsou PFAS, skupina tisíců syntetických látek používaných například v nepřilnavých površích, impregnovaných textiliích, hasicích pěnách nebo některých průmyslových provozech. Díky své stabilitě se jim přezdívá “věčné chemikálie”. V prostředí se téměř nerozkládají a mohou se hromadit v lidském těle. Evropská unie i Světová zdravotnická organizace je proto považují za významné riziko a postupně zpřísňují limity jejich obsahu v pitné i odpadní vodě.

Vodárenské společnosti na tuto výzvu reagují vývojem a zaváděním nových technologií. Mezi nejúčinnější postupy patří pokročilé oxidační procesy, které pomocí ozonu, UV záření a peroxidu vodíku rozkládají i velmi stabilní organické látky. 

Další možností jsou membránové technologie, například nanofiltrace nebo reverzní osmóza. Tyto postupy jsou schopné zachytit i velmi malé molekuly včetně PFAS. Účinná je také adsorpce na aktivní uhlí či kombinace biologického čištění s membránovou filtrací, která spojuje mikrobiologické procesy s fyzikální separací a zvyšuje celkovou účinnost odstranění kontaminantů.

Kvalita u nás dobrá

„V posledních letech sledujeme koncentrace PFAS i dalších mikropolutantů systematicky a připravujeme se na širší nasazení pokročilých technologií v souladu s evropskou legislativou,“ říká Ondřej Beneš. „Zatímco u vody pitné, dodávané z veřejných vodovodů monitoring Státního zdravotního ústavu neobjevil žádné problémy, u vody odpadní tomu je jinak. Již od roku 2024 provádějí Pražské vodovody a kanalizace společně s výzkumníky z VŠCHT pravidelný monitoring koncentrací PFAS na odtoku z Ústřední čistírny odpadních vod v Praze. „Zjištěné koncentrace jsou ve srovnání s jinými evropskými městy spíše nízké. V Praze bylo měřeno celkem 20 látek, jejichž celkový součet činí 15 až 30 ng/l. Přesto je třeba se touto problematikou zabývat.”

Vedle technologického pokroku je klíčová prevence. Omezení problematických látek v průmyslu i domácnostech může významně snížit tlak na vodní zdroje a investice do jejich čištění. Co může udělat každý z nás? Třeba omezit používání impregnačních přípravků na bázi PFAS nebo teflonových pánví, zvláště těch poškozených (větší uvolňování částic do vody). Teflon lze nahradit např. nádobím z nerezové ocele či litiny. Důležité je také nesplachovat léky a omezit nákup impregnovaných výrobků či jednorázového plastu.

Co vodě škodí:

Mikropolutanty

Souhrnné označení pro chemické látky vyskytující se ve vodě ve velmi nízkých koncentracích. Patří sem například zbytky léčiv, pesticidy nebo látky z kosmetiky a průmyslové výroby.

PFAS

Per- a polyfluorované alkylové látky, skupina tisíců syntetických chemikálií používaných od poloviny 20. století. Patří sem například látky využívané při výrobě nepřilnavých povrchů, jako je teflon, dále impregnace textilií nebo hasicí pěny.

Mikroplasty

Částice plastů menší než pět milimetrů. Ve vodním prostředí na sebe vážou další toxické látky a mohou vstupovat do potravního řetězce i lidského těla.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)