Vědci na Křivoklátsku zkoušejí, jak by mohla fungovat krajina ve druhé polovině 21. století.

Pár kilometrů od letního prezidentského sídla v Lánech se nachází jedno z nejsušších míst v republice. Zdejších více než 500 hektarů patří České zemědělské univerzitě, která tu pod širým nebem modeluje unikátní krajinnou laboratoř, kde vědci z různých oborů zkoumají, jak se do budoucna vyrovnat s dopady klimatické změny. Území, které se nachází v CHKO Křivoklátsko, se nazývá Chytrá krajina Amálie.

V Brejlském potoku, který přitéká zvlněným terénem z bažantnice v prezidentské Lesní správě Lány, vlastně nikdy neteče moc vody. Ale teď, na začátku léta, má hladina jenom několik centimetrů. „To už je podprůměrný stav,“ konstatuje Vlastimil Osoba z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity. Patří mezi odborníky, kteří se podílejí na vzniku a provozu zdejší chytré krajiny. Osoba chvilku pozoruje „hubený“ potůček a pak dodá: „V roce 2019 tady v podstatě neteklo vůbec nic. Jsem zvědavý, jak tomu bude letos v létě.“

Je to vlastně důkaz toho, že si vědci nemohli pro své zkoumání vybrat vhodnější místo. „Na Amálii už teď máme asi jen šedesát procent průměrného republikového srážkového úhrnu. Už tam nyní hospodaříme s velkým deficitem,“ říká profesor Petr Sklenička, rektor pražské zemědělské univerzity. Právě on stál u zrodu nápadu vymodelovat chytrou krajinu, která by se stala vzorem pro ostatní, jak zvládnout dopady klimatické změny v zemědělské krajině.

Chytrých bude víc

„Původní nápad, kterého se pořád držíme, je, že chytrých krajin bude několik. Budou to všechno pilotní projekty, z nichž se pak zobecní závěry, jak krajinu uzpůsobit, jaký to bude mít efekt a kolik to bude stát. Závěry se pak mohou stát součástí různých metodik a strategických dokumentů,“ konstatuje Sklenička.

Nejdál je právě lokalita Amálie, kde se začalo před čtyřmi lety, ale ještě alespoň čtyři pět let se celý vzájemně propojený systém bude dokončovat. Už teď jde o soustavu uměle vybudovaných mokřadů, protierozních a dalších opatření, která usměrňují povrchový odtok vody a umožní její optimální využití v území. Oblast je doslova prošpikovaná desítkami moderních měřidel a senzorů. Měří se například výška podzemní hladiny, vodní průtoky, cirkulace vody, údaje o půdě, ale třeba i teplota, síla větru nebo úroveň viditelnosti.

„Když na Amálii jezdí experti z Izrae­le a dalších zemí, říkají nám, že tady máme skutečný unikát a už aby to bylo hotové. Izraelci jsou v závlahách a hospodaření s vodou světová špička. Mají také podobnou chytrou krajinu, ale na ploše pouhých čtyřiceti hektarů, kde nelze provádět systémová opatření. My ji máme na 500 hektarech a spustíme další,“ říká profesor Sklenička.

Podmínky pro zemědělství budou s největší pravděpodobností za pár desítek let právě kvůli globálnímu oteplování mnohem tvrdší. Může se sice stát, že za rok naprší to, co dnes, jenže deště mohou mít zcela jiný charakter. Projeví se častěji jako silné přívalové deště a mezi nimi budou období sucha. „Musíme krajinu dotvořit do takové podoby, aby dokázala prudké srážky pojmout, zadržet, akumulovat a následně aby vodu vracela na produkční plochy i do přírody. Aby krajina uměla s vodou lépe hospodařit,“ říká Sklenička.

Dnes to obvykle vypadá tak, že voda při silných deštích „profrčí“ krajinou, spláchne cennou půdu z polí a napáchá škody na majetku a v nejhorších případech si ještě vezme několik lidských životů. „Potřebujeme vodu zadržet co nejblíže místu, kde naprší,“ konstatuje profesor Sklenička.

Voda pro čirokové pole

Ve vytváření krajinné laboratoře Amálie má jednu z klíčových úloh zmiňovaný Brejlský potok. Několik dělníků na něm právě buduje vodní nádrž, používají k tomu bagr a jeřáb, občas sáhnou i po obyčejné lopatě. Přehrada by mohla pojmout až sedmnáct tisíc kubíků vody. Dokončena má být v červenci, pak se začne s jejím napouštěním. Pokud ovšem poteče potokem tolik vody jako teď nebo pokud zdroj načas úplně vyschne, může se napouštění pořádně natáhnout – třeba až na dva roky. V případě přívalových dešťů se naplní rychleji a umožní velké množství vody zadržet v území, kde se posléze využije.

Průtok přes sedmdesát metrů širokou hráz lze samozřejmě regulovat, takže vědci budou moci modelovat různé podmínky. Voda má rovněž posloužit k zavlažování polí ve svazích nad nádrží, kde se uplatní také čirok. Jde o plodinu, z níž se například jako z obiloviny vyrábí mouka, ale používá se i jako krmivo pro skot nebo biomasa do bioplynových stanic. Jeho výhodou je značná tolerance vůči suchu a odolnost proti škůdcům a chorobám. Dokud nebude nádrž funkční, využije se k zavlažování jeden z rybníků ve spodní části Chytré krajiny Amálie, kudy protéká Brejlský potok. Několik stovek metrů potrubí je už nachystaných na zapojení.

• 

K zavlažování čirokového pole poslouží také původní meliorační systém z dob socialistického zemědělství. Je stále v dobrém stavu a funkční. V předlistopadových dobách ovšem sloužil k opačnému účelu – k odvodnění zemědělských ploch. „Celých 500 hektarů je odvodněno. Dělalo se to za socialismu i na místech, kde to vůbec nebylo zapotřebí,“ připomíná rektor zemědělské univerzity Sklenička.

Dodal, že na Amálii zkoušejí odborníci různé možnosti adaptace drenáží. Například i předělání klasické drenáže na takzvanou regulační, která odvede vodu z polí v době, kdy hodně prší, uchová ji, a když nastane sucho, vrací ji zpátky pod kořeny plodin – zavlažuje tedy zespodu. „Vodu nepustíme z území zadarmo. Snažíme se ji brzdit, vsakovat, vypařovat, zavlažovat s ní,“ vyjmenovává profesor Sklenička. Výhodou podle něho je, že až na malé plochy je celá lokalita Amálie majetkem České zemědělské univerzity, takže když tam její odborníci něco potřebují vyzkoušet, vytvořit, nemusí o tom vyjednávat s desítkami vlastníků.

Vědci zde vlastně zkoušejí, jak by mohla fungovat krajina ve druhé polovině21. století. „Skutečně to bude hi-tech krajina, ale nebude to na ní na první  pohled vidět, stále bude vypadat například jako zemědělská, přírodní nebo kulturní krajina. Veškeré technologie budou důmyslně skryté, a navíc zcela automatizované. Takže když někde bude potřeba zalít, nepoběží tam farmář s hadicí. Čidlo oznámí, že je v daném místě nedostatek vody, automaticky se spustí přečerpávání vody, která se pak dopraví tam, kde bude třeba a kde rostliny dostanou potřebnou dávku závlahy,“ říká Sklenička.

Čisticí mokřady

Část vody z Brejlského potoka se odvádí už nyní, slouží k zásobování dvou uměle vytvořených mokřadů, které fungují vlastně jako čistička. „Ukazuje se, že mají úžasné schopnosti odbourávat dusík, fosfor, draslík a také nějaké pesticidy. Snažíme se, aby do vodního toku odcházela co nejčistší voda,“ uvádí Sklenička. Voda z Brejlského potoka končí až v přehradě Klíčava, která je zdrojem pitné vody pro Kladensko.

K uměle vytvořeným mokřadům pravidelně jezdí „na kontrolu“ profesor Jan Vymazal, prorektor zemědělské univerzity pro vědu a výzkum, který prověřuje, jak režim mokřadů nastavit, aby fungoval co nejlépe. Nad jedním z nich právě krouží vážka, ale cenných živočišných druhů v oblasti žije více – včetně motýlů, škeblí, užovek, ledňáčků, dravých ptáků nebo raků, kteří jsou obzvlášť citliví na čistotu vody.

Ve vysokém porostu nad kaskádovými rybníky je skrytá strouha, která má v místní chytré krajině také svou roli. Je v ní umístěno několik přehrážek, jež při intenzivnějších deštích zadržují vodu, ale mají také protierozní význam: zachytávají půdu, kterou by jinak voda odplavila pryč a kterou pak obsluha chytré krajiny může vrátit na zemědělské plochy.

Kousek od mokřadů směrem do kopce k někdejšímu velkostatku, který ve třicátých letech 19. století založili Fürstenbergové, zase odborníci z katedry biologie vytvořili dlouhý biopás. Nejvýraznější bylinou je tu žlutokvětá hořčice. Na první pohled je ale vidět, že hořčice není vysázená rovnoměrně. Po každých padesáti metrech širokého pásu, který se táhne podél dlouhé cesty, se totiž hustota vysazovaných plodin mění. Jde opět o součást několikaletého experimentu, který budou vědci teprve vyhodnocovat.

Ve zmiňovaném statku, jenž stojí na nejvyšším bodě Chytré krajiny Amálie a začíná tu rovněž naučná stezka, mají v současnosti chov skotu česká červinka, který slouží jako genofond tohoto cenného plemene. Jde o původní české plemeno a více než dva tisíce let se obešlo bez výrazných šlechtitelských zásahů. Ve 20. století opakovaně hrozil jeho zánik. Díky včasné záchranné misi několika institucí a odborníků včetně České zemědělské univerzity byla česká červinka zachráněna ve chvíli, kdy zbývalo posledních třicet zvířat. Plemeno má tu výhodu, že je díky své mnohaleté neměnnosti odolné vůči chorobám i nepřízni okolních podmínek. V budoucnu tak mohou geny tohoto skotu pomoci při šlechtění dalších plemen – třeba i odolných vůči klimatické změně.