Odborný seminář VODA – SUCHO: ČESKO A SVĚT 2050 se zaměřil na jedno z nejpalčivějších témat současnosti: dostupnost a kvalitu vody v Česku i v globálním měřítku. Na půdě Parlamentu promluvili v květnu přední odborníci a jejich předpovědi rozhodně nejsou optimistické. O to důležitější je věnovat jim pozornost.

Seminář otevřel svým příspěvkem archeolog a senátor Miroslav Bárta (foto v záhlaví), jeden z nejvlivnějších českých vědců, který hned na začátku publikum ubezpečil, že voda ignoruje politické názory. Zdůraznil, že je třeba především rozumět vývoji v přírodě a dokázat se mu přizpůsobit. Hovořil o neudržitelném způsobu, jakým dnešní svět s vodou hospodaří. A o tom, že historie je plná civilizací, které zanikly, protože nebyly schopné čelit suchu, výbuchům sopek, nebo si prostě zničily ekosystém.

Jako příklad nedostatku vody ve světě uvedl státy Perského zálivu, které už nyní mají kolem 90 % pitné vody z odsolování, což je samozřejmě nákladné a představuje velké bezpečnostní riziko pro tamní státy. Pozastavil se nad tím, že ani tato fakta arabským zemím nebrání v tom, aby jejich průměrná spotřeba vody dosahovala mnohonásobku spotřeby Čechů.

Miroslav Bárta dále upozornil na fakt, že ve chvíli, kdy se celá severní polokoule potýká s čím dál větším nedostatkem vody, zároveň kvůli nástupu technologií, jako je AI, prudce roste spotřeba elektrické energie. A ta je také – například v podobě chlazení jaderných reaktorů – spojena se spotřebou vody. „Dotaz do AI je energeticky desetkrát náročnější než obyčejný dotaz do Googlu,“ uvedl jako příklad.

A jako archeolog připomněl kolapsy starověkých civilizací, které přicházely v období sucha. Uvedl, že sucho a následná neúroda stály za radikalizací arabského světa v roce 2010, kdy nastal exodus lidí z venkova do měst za vodou.

Profesor Bárta dodal, že u dlouhodobých předpovědí růstu teplot a výskytu sucha v Česku se v posledních letech naplňují ty nejpesimističtější varianty. A že bychom měli varování vědců brát skutečně vážně.

České řeky bez vody

Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Mark Rieder v dalším vystoupení na varování Miroslava Bárty navázal. ČHMÚ na dvou nejvýkonnějších počítačích v naší zemi počítá vývoj klimatu, a to na několik hodin, dní, měsíců a let dopředu a dále až do roku 2100. Potvrdil, že data ukazují na pesimistické scénáře.

Představil projekt PERUN, který ukazuje, že s vodou to u nás vůbec nebude růžové. Podle předpovědí ČHMÚ přibude přívalových dešťů a poklesnou odtoky na našich klíčových řekách. Vody bude méně, bude teplejší a více znečištěná sinicemi, což znamená problémy s dodáváním pitné vody. Rieder uvedl, že u řady českých řek se v budoucnu bude stávat, že v nich část roku nepoteče voda, nebo poteče jen minimálně.

Poteče jen někdy?

Další řečník, Petr Mrkos, ředitel Pražských vodovodů a kanalizací, upozornil na fakt, že zásoby pitné vody na našem území nejsou rovnoměrně rozložené a bude třeba je přesouvat mezi kraji. Uvedl, že v ČR pochází pitná voda půl na půl z povrchových a podzemních zdrojů, a dodal, že voda je klíčovým prvkem národní bezpečnosti.

Spotřeba pitné vody na člověka a den od roku 1990 do současnosti klesla ze 170 litrů na současných 88, což je pozitivní. Zvýšila se také kvalita vodovodů, která je v Česku jednou z nejlepších v Evropě. Přesto tyto úspory k řešení budoucích problémů nestačí.

Řešení pro šetření pitnou vodou vidí Petr Mrkos kromě jiného v alternativních zdrojích, tedy dešťovce a vyčištěné odpadní vodě. Jako prvky případného krizového managementu zmínil časové tarify, kdy voda poteče, nebo snižování tlaku v síti, tedy že voda z kohoutku poteče slabším proudem.

Třetina světa na suchu

Přírodovědec a objevitel pramenů Amazonky Bohumír Janský se zaměřil na nedostatek vody na celém světě a nastínil možnosti řešení krize. Připomněl, že 2,5 miliardy lidí v 80 státech světa trpí chronickým nedostatkem vody a 36 % obyvatel světa není připojeno na kanalizační systém. Lidé podle Bohumíra Janského už nyní migrují za vodou a hrozí války o vodu.

Uvedl, že jako mladý vědec zkoumal jezero Bajkal, které představuje celých 18 % světových zásob sladké vody, a na příkladu tohoto jezera demonstroval alarmující drancování vodních zdrojů.

Od roku 1950 stoupla celosvětově spotřeba vody 3,5krát. Současná struktura spotřeby vody obecně je ze 70 % tvořena zemědělskými závlahami, z 20 % průmyslem a z 10 % pitnou vodou. V Česku představuje pitná voda 38 % spotřeby, což je podle odborníků obrovský a nákladný luxus.

Do roku 2050 bude podle Bohumíra Janského trpět nedostatkem vody celá třetina světové populace. Souvisí to i s tím, že třetinu plochy zemského povrchu zabírají pouště, které se rozrůstají – každoročně o plochu velikosti území Česka.

Poučení z posledních povodní

Ministerstvo zemědělství zastoupil na semináři vodohospodář Michal Čiernik, který se ve svém příspěvku zaměřil naopak na dopady přemíry vody, tedy povodní. Detailně rozebral průběh a škody z povodní v roce 2024 a hovořil i o tom, co se v prevenci za posledních 25 let změnilo.

Zdůraznil, že hlavně administrativní průtahy komplikují výstavbu nových vodních děl. Jejich důležitost demonstroval na simulaci, která ukázala, že bez přehrad by za povodní v roce 2024 dopadla třeba Opava mnohem hůř.

Zadržet a akumulovat

Seminář uzavřel ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala. Hned na úvod se zeptal odborného publika, zda Česko potřebuje nové přehrady. Odpověď zněla ano. Zatím žijeme ve vodním blahobytu, což se ale může rychle změnit.

Chlubit se dnes můžeme mnoha statistikami a čísly, třeba tím, že 95 % Čechů je napojeno na veřejné vodovody, které zaznamenávají ztráty jen 15 %, což je velmi dobré číslo v porovnání s evropským průměrem. Ale je třeba se připravit na změny. Podle Petra Kubaly je klíčem k zajištění budoucnosti schopnost zadržet vodu v krajině a akumulovat ji ve vodních nádržích.

Foto: Martin Tiso