Automobily spalují mrtvá těla živočichů. Člověk také, ale vyprodukuje přitom více CO2

28. 12. 2022  |  Filip Broz
Krávy

Veškerá doprava na Zemi by se neobešla bez ropy, která podle všeobecně přijímané teorie vznikla před miliony let z těl uhynulých mořských organismů. Proteiny, díky nimž je živ člověk, pocházejí z velké části z masa. Ekologicky je ovšem těžba bílkovin z těl našich kolegů – savců ještě větším problémem než těžba uhlovodíků z těla Země.

Cennější mrtvá než živá?

Za posledních padesát let se počet lidí na Zemi zdvojnásobil a zdvojnásobil se také objem živočišných proteinů, který v průměru každý z nás do svého těla  natankuje. Za poslední půl století se tak produkce masa více než ztrojnásobila. Číňanům, kdysi skromným jedlíkům rýže a zeleniny, se spotřeba masa zvýšila patnáctkrát. A ještě pořád jsou jen na polovině konzumace průměrného Američana.

Každý rok vykrmíme a „porazíme” 1,5 miliardy prasat. Nemáme náhodou roztomilý jazyk? Jak umíme něco ne-říci, slovem zakrýt realitu. Namísto podříznout nebo zabít elektrickým proudem říkáme „porazit”. Nebo třeba výraz „produkce masa”. Je očividné, že jestli někdo  produkuje maso, jsou to zvířata. Namačkáme je do klecí,  nakrmíme geneticky upravenou pící a pak si od nich jejich maso odebereme. Tak naši vášeň pro živočišné bílkoviny popisuje kniha Farmageddon – skutečná cena levného masa z roku 2014.

Ročně porazíme půl miliardy krav, spolu s ovcemi a kozami to dělá asi tři miliardy zabitých savců ročně. Plus drobnější tvorové – 65 miliard kuřat, a něco mezi dvěma a třemi biliony ryb a rybek. Homo sapiens představuje 33 % váhy všech savců na Zemi – průměrně 62 kilogramů na člověka násobená osmi miliardami. Hospodářská zvířata plus domácí mazlíčci představují 63 % váhy všech savců. Na volně žijící zvířata v divočině tak zbývají pouhá čtyři procenta.

Jsme takový terminátor, divoká zvířata vedle nás moc dlouho nepřežijí: nepřestáváme je lovit pro maso, kůži, rohy, kly, varlata a taky jen tak pro zábavu. Nepomáhají jim ani současné požáry. A ekonomické krize. Méně turistů znamená méně peněz pro chudé ekonomiky, což zase povzbuzuje pytlačení. Jak kdysi napsal Douglas Adams: „Bez turistů padnou divoká zvířata za oběť buď pytlákům, nebo zemědělcům žádajícím více půdy. Pro místní se díky turistům konečně stávají cennějšími živá než mrtvá.”

Kráva horší auta

Při takové produkci masa se planeta pěkně zapotí. Jsou tu hned tři problémy. 1. Kvůli půdě pro dobytek se odlesňují pralesy. 2. Dobytek vypouští skleníkové plyny. 3. Chov dobytka ničí kvalitu půdy. Naším problémem není ani tak samotný populační růst jako růst počtu masožravců.

Jak již bylo řečeno, lidstvo sní čtyřikrát víc masa než před padesáti lety. Důsledkem je, že většina světové půdy se zabrala na pastviny nebo pro pěstování krmení. Kalifornie je domovem Google, Apple i té maličkosti, na které si tento text nejspíše čtete, ovšem kousek od Sillicon Valley se též rozprostírají moře sóji, která se vyváží do Číny, aby skončila v žaludcích tamního dobytka a kuřat a ukojila rostoucí apetit Číňanů po mase. Každý rok se v Jižní Americe na území odpovídající rozloze Slezska vykácí prales a přemění na pastviny. Brazílie je největším světovým vývozcem hovězího. Sója je tak druhým největším viníkem kácení, nikoli prodej dřeva.

Podle studie OSN způsobuje 31 % skleníkových plynů produkce potravin. Nejen pěstování krmiva, ale i balení, doprava a skladování masa. Při zažívání produkuje dobytek spousty metanu – krkáním. Plus další skleníkové plyny vypuštěné při výrobě hnojiv, zpracování výkalů, vypalování lesů. Po světě jezdí asi miliarda aut, ale v ohradách se tísní 1,5 miliardy krav. Kupodivu ke globálnímu oteplování přispívají více krávy krkáním než auta exhalacemi.

Abychom na svůj talíř dopravili kilo hovězího, vypustíme do vzduchu 20 až 60 kilogramů CO2, podle toho, jak daleko se ta zabitá kráva pásla. A pokud se pásla na pampě a byla přiživována krmením pěstovaným na místě bývalého pralesa, kilo hovězího je „zaplaceno” 335 kilogramy CO2. Na kilo zeleniny potřebujeme 1 až 5 kg oxidu uhličitého. Čili zelenina je asi stonásobně ekologičtější.

Vypěstování gramu proteinu z hovězího si vyžádá jeden metr čtvereční půdy, gram proteinu z obilí jen 0,04 a rýže 0,02. Hovězí je pětadvacetkrát až padesátkrát náročnější na půdu než rostlinná strava. Stejná plocha půdy uživí čtrnáctkrát více veganů než jedlíků masa.

Není vegetarián jako vegetarián

Indie je z náboženských důvodů vegetariánská země. Zatímco obvykle je vegetariánů v populaci několik procent (v Německu deset, v Česku sedm), tak v Indii se k vegetariánství hlásí více než třetina lidí. Na jednoho Inda připadá ročně tolik snědeného masa asi jako na naše babičky, které se dočkaly masné stravy jen v neděli. Tedy nějakých pět kilogramů ročně. Jeden průměrný Ind sní pětadvacetkrát méně masa než průměrný Američan.

Krávy se potulují ulicemi indických měst, protože to jsou posvátná zvířata. Byznys je ovšem mocnější než Krišna. Indie dnes disponuje tolika pastvinami, že se po Brazílii stala druhým největším exportérem hovězího masa, i když většinou pochází od buvolů. Samotnou konzumaci sice hinduismus zapovídá, nikoli však export polotovaru z buvola (a někde i z dobytka).

Je to docela veliký paradox. Jako kdyby se naše rodná hrouda, která je vlastně rájem pejsků, stala současně druhým největším exportérem psího masa. Představa Indie jako ráje zvířat je ošidná.

„Nic nezvýší šance na přežití planety více než vegetariánství,“ řekl na konci života Albert Einstein. Člověk ale nemusí být Einstein, aby si spočetl, že na tolik masožravců je planeta malá. Jeho současník Franz Kafka též zvolil cestu vegetariána. Podle slov přítele se jednou při pozorování rybky v akváriu naklonil a pošeptal: „Teď se ti konečně mohu podívat do očí.“

Lev Tolstoj napsal: „Jestliže člověk opravdově usiluje o to, aby žil dobrý život, nejprve se zřekne masa. Je to nemorální.” Tolstoj svůj náhled sdílel s vysloužilým vojákem a řezníkem: „Byl překvapen, po chvíli se mnou však souhlasil: Zvlášť, když jsou ta zvířata tak tichá, pokorná! Přicházejí k vám, řezníkovi, s takovou důvěrou, je to žalostný pohled.“

Čím dál více profesionálních kulturistů, zápasníků jsou vegani. Například mistr světa ve vzpírání Patrik Babounian. Zjistil, že masitá strava hodně energie nejen dá, ale taky vezme, a že proteiny i vše ostatní se nacházejí v rostlinné stravě. Taky Scott Jurek, nejúspěšnější ultramaratonec světa, se zřekl masa. Veganem je i Lewis Hamilton, vítěz Formule 1. A tenisté Serena Williams a Novak Djokovič.

Text: Lubomír Heger 
Foto: Pxhere.com 
Zdroj: carpemomentum.cz, databazeknih.cz, news.un.org, pewresearch.org