Mata Atlantica, brazilský tropický prales podél východního pobřeží země, byl z 93 % zničen monokulturními farmami. Půda byla téměř mrtvá. Tedy až do chvíle, kdy byl vyzkoušen tradiční zemědělský přístup ve stylu agroforestry.

Agroforestry kombinuje pěstování plodin se stromy. V češtině se mu říká agrolesnictví a je to našim předkům dobře známý způsob hospodaření, kdy se na stejném pozemku vyskytují stromy nebo keře a pole či pastva.

Způsob, kterým velké korporace dnes produkují ovoce a zeleninu, je neudržitelný, to všichni už víme. Stále větším problémem se stává horko a málo vláhy nebo naopak přívalové srážky. Řešení je prosté: zasadit stromy a keře. Nejde jen o ochlazení, ale také o přirozené pesticidy, obohacení půdy a zdroj vláhy.

Naši předci běžně kombinovali stromy, pastvu i pěstování plodin na stejném pozemku. Tehdy se tomu říkalo: pastevní sady, stromové louky, stromy na mezích nebo větrolamy. Ovocné stromy rostly nad pastvinami, mezi poli stály aleje a krajinu členily remízky. 

Tento pestrý mozaikový charakter krajiny se u nás začal vytrácet  ve druhé polovině 20. století s nástupem socialistického velkoplošného zemědělství (kolektivizace). Podle odhadů ekologů přišla naše krajina mezi lety 1950–1990 o 90 % mezí, remízků a stromů v polích, tedy prvků, které dnes označujeme jako agrolesnické systémy (viz např. kniha prof. Petra Skleničky – Pronajatá krajina). 

Divoká pole

Představte si sazenice kukuřice. Vybavilo se vám nekonečné pole? Co kdybychom z pole udělali něco trochu krásnějšího – pole kombinované s lesem. Stromy zasazené mezi plodiny poskytují stín, zvlhčují vzduch okolo sebe, kořeny provzdušní půdu a udrží v ní více vody. Sami produkují ovoce a z toho, co se nesklidí, se vytvoří humus pro sazeničky, které nepotřebují pesticidy, jelikož stromy přilákají přirozené hubitele škůdců – ptáky. A tak to probíhá třeba v Brazílii, kde zasazení stromů na pole pomohlo oživit půdu.

Také v naší krajině se agrolesnictví postupně vrací. V Bílých Karpatech farmář Karel Machač na pastvinách udržuje rozptýlené ovocné stromy – pod nimi se pasou ovce a krávy. Dalším příkladem je ekologická farma Pro-bio ve Starém Městě pod Sněžníkem, kde začali vysazovat řady stromů do polí. 

Věda se snaží

Mendelova univerzita v Brně na experimentálních plochách testuje různé kombinace stromů a zemědělských plodin. V posledních letech navíc vznikly dotační programy podporující výsadbu stromů v zemědělské krajině, což dává farmářům ekonomickou motivaci tyto prvky znovu zavádět.

Universita Cornell zase provedla analýzu, která ukázala, že různé druhy stromů mění složení mikrobiální komunity v půdě, což může významně ovlivnit úrodnost i schopnost půdy regenerace. Už je tedy zřejmé, že stojí za to do agrolesnictví investovat. Jeho “nevýhoda” je jen jediná: Jak stromy rostou, je třeba přehodnotit, jaké plodiny pod nimi mohou růst a jaké potřebují více světla.

Tak jako stromy můžeme k pěstování plodin na velkých plochách přidat ještě vhodná zvířata. Při dobré kombinaci nespásají úrodu, ale hnojí půdu a sama se živí na listech a trávě. Kdybychom dokázali alespoň malou část rostlinné a živočišné produkce do budoucna takto kombinovat, mělo by to jak efekt na produkci skleníkových plynů, tak na kvalitu půdy i na zdraví. 

Ochočené fíky

Na hranici Izraele a Jordánska archeologické nálezy ukázaly, že jedním z prvních stromů, které lidé začali pěstovat, byl fíkovník – odhadem před 11 000 lety. Postupem času se stromy přestaly využívat pouze kvůli ovoci a začaly hrát roli jako poskytovatelé stínu, hnojiva a potravy pro dobytek. Také v Čechách a na Moravě do 20. století bylo běžné, že součástí hospodářství byl les. Lidé sbírali spadlé listy, které v zimních měsících sloužily jako podestýlka a potrava pro zvířata, v létě zase jako hnojivo. 

Výzkum uveřejněný na ScienceDirect dokládá velký nárůst vědeckého zájmu o agroforestry, většina studií vznikla až po roce 2015. Jen pár let předtím, než se agroforestry dostala do širšího povědomí, vznikla v roce 2011 společnost EURAF – Evropská agroforestní federace –, která se zabývá stromy v zemědělství a podařilo se jí prosadit své strategie do evropského Green Dealu. Jak říká Tom Sauer z Národní laboratoře pro zemědělství a životní prostředí v Iowě, USA: „Agroforestry není návratem do minulosti, ale jedním z nejpraktičtějších způsobů, jak připravit zemědělství na budoucí klima.“

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)