Když se slavík obecný stěhuje na zimu do Afriky, jižní Španělsko patří k důležitým zastávkám, kde ptáci před další etapou migrace doplňují zásoby energie. Posledních pár let se to však kvůli suchu a lesním požárům mění. Slavíci v důsledku změn klimatu čelí tzv. maladaptaci. Mění se už i jejich tělo.

Tento malý majitel krásného hlasu je stěhovavý pták, jehož životní cyklus je svázaný s přesuny mezi hnízdišti po celé Evropě a zimovišti v subsaharské Africe, u britských populací zejména v západní Africe.

Před dlouhou cestou si slavíci musejí vytvořit zásoby tuku, které jim umožní přežít tisíce kilometrů letu. Jak ukazují data shrnutá v reportáži The Guardian, jejich cesta vede přes západní Evropu a jedním z klíčových migračních bodů je právě Španělsko. Slavík tu tradičně trávil několik týdnů, intenzivně se živil před další extrémně náročnou etapou, kterou je přelet Sahary.

Tento systém však dnes přestává fungovat. Kvůli klimatické změně jsou v jižním Španělsku stále častější a delší období sucha. Krajina vysychá, ubývá mokřadů a především hmyzu. Pro slavíky to znamená zásadní problém. Pokud se jim nepodaří ve Španělsku nasbírat dostatek energie, vstupují do další fáze migrace – přeletu Sahary – v horší kondici. Ptáci musí překonat tento dlouhý úsek bez možnosti odpočinku a s minimálními příležitostmi k doplnění vody či potravy.

Snižuje se jim tak šance na přežití. „Před odletem by měli mít krásné tlusté tělíčko a kulatou hruď. Na konci jsou obvykle úplně vyzáblí,“ říká pro The Guardian Chris Hewson z britské organizace British Trust for Ornithology, BTO.

V Británii patří slavík k nejrychleji ubývajícím ptákům; jeho populace se za posledních 50 let propadla o 90 %. Tohle dramatické číslo není způsobeno jediným faktorem, ale kombinací ztráty vhodných míst k hnízdění, intenzivního zemědělství a právě i zhoršených podmínek na migračních trasách.

Geny a klima

Web ScienceDaily publikoval výzkum, který naznačuje, že změna klimatu by mohla zasahovat i do samotné evoluce ptáků. U dvou sledovaných populací slavíků ve středním Španělsku vědci zjistili, že se za dvacet let zkrátila průměrná délka křídel v poměru k velikosti těla. To je zvláštní, protože pro dlouhé lety jsou naopak výhodnější delší a štíhlejší křídla.

Přestože ptáci s kratšími křídly mají nižší šanci přežít cestu přes Saharu, tento znak se v populaci prosazuje pravděpodobně jako vedlejší důsledek selekce na jiné vlastnosti spojené s rozmnožováním. Proč? V posledních desetiletích se v oblasti, kde slavíci hnízdí, posouvá jaro a zkracuje se období rozmnožování. Zároveň přibývají sucha a mění se dostupnost potravy. V takových podmínkách mohou být zvýhodněni ptáci, kteří investují více energie do rychlého rozmnožování než do vlastností ideálních pro dlouhý let.

Adaptace na migraci – včetně rozpětí křídel, velikosti snůšky a délky života – může být řízena sadou genů, které jsou propojené s klimatickými změnami v okolí. Nejúspěšnější mohou být tedy ptáci, kteří kladou menší snůšky, protože mají méně mláďat, o která se musí starat. Jenže geny, které ovlivňují velikost snůšky, mají podle domněnky vědců zároveň vliv na velikost křídel. Jde o příklad tzv. „maladaptace“ – neboli špatné adaptace, kdy reakce organismů na měnící se podmínky jim ve výsledku nepomáhá.

Nestihnou jaro

Maladaptace se netýká jen slavíků. Podobný problém vědci popisují i u jiných tažných ptáků, kteří nedokážou dost rychle sladit přílet nebo hnízdění s tím, kdy je v krajině nejvíc potravy pro mláďata. Jaro se posouvá, výskyt housenek a hmyzu vrcholí dřív, ale ptáci se svým načasováním často zaostávají. Výsledkem je takzvaný fenologický nesoulad: pták se sice řídí signály, které mu po tisíce let fungovaly, jenže v novém klimatu přichází pozdě. 

U mořských želv zase vyšší teplota písku mění poměr pohlaví mláďat, protože pohlaví se u nich určuje teplotou při vývoji vajec; teplejší pláže tak mohou produkovat příliš mnoho samic a příliš málo samců. Další příklad přichází od afrických psů hyenovitých: ti v teplejším klimatu posunuli dobu vrhu mláďat, aby rodili v chladnější části roku, jenže tím se nejcitlivější období péče o mláďata dostalo do teplejších podmínek a přežívání štěňat se zhoršilo.

Ve všech případech jde o stejný paradox: organismus reaguje na změnu prostředí, ale svět se mění tak rychle a v tolika souvislostech najednou, že zdánlivě rozumná odpověď může nakonec zvýšit riziko přežití.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)