Umělá inteligence pomáhá povodně předpovídat, sledovat jejich průběh a určovat, které oblasti mohou být nejvíce ohrožené. V Česku se její možnosti testují ve spolupráci s meteorology a hydrology.

Povodeň má jednu nepříjemnou vlastnost. Velké vodě je úplně jedno, že máme moderní technologie, meteorologické radary a aplikace v mobilu. Když se rozhodne opustit koryto, udělá to. Umělá inteligence ale může pomoci získat čas, který je při katastrofách mimořádně cenný. AI dokáže zpracovávat obrovské množství údajů o srážkách, průtocích řek, půdní vlhkosti, počasí, terénu nebo satelitních snímcích. Z nich se učí rozpoznávat vzorce, které mohou předcházet povodni. Výsledkem může být přesnější předpověď toho, kde a kdy voda dorazí.

Sedm dní dopředu

Jedním z nejznámějších příkladů je Google Flood Hub. Jeho modely využívají mimo jiné meteorologická data a satelitní pozorování a dokážou předpovídat říční povodně až sedm dní dopředu. Systém je dostupný také pro Česko. Nejde přitom jen o otázku, zda bude povodeň. Jeden model odhaduje množství vody, které poteče řekou, druhý následně předpovídá, které oblasti mohou být zaplaveny a jak hluboká voda tam může být.

Pro hasiče, krizové štáby nebo obce tak může jít o podstatně užitečnější informaci než samotná předpověď srážek. A právě tady začíná být AI zajímavá i pro záchranáře. Pokud systém dokáže včas ukázat pravděpodobný rozsah záplavy, mohou úřady připravit evakuaci, techniku nebo uzavření komunikací dříve, než se první voda objeví na ulicích.

Viděno z vesmíru

Velkou výhodou umělé inteligence je schopnost rychle analyzovat satelitní snímky. Zatímco člověk by musel porovnávat stovky fotografií a map, algoritmus může během krátké doby označit místa, kde se voda objevila nově. Stejný princip lze využít také u leteckých snímků nebo záběrů z dronů. Pro záchranáře to může znamenat například rychlejší přehled o tom, které silnice jsou neprůjezdné, které části obcí jsou odříznuté nebo kde se nacházejí poškozené mosty. AI se tak nemusí používat jen k předpovědi budoucnosti. Může pomáhat také velmi rychle popsat přítomnost.

Přívalový průšvih

Ještě komplikovanější jsou bleskové povodně. Přijdou rychle, často během několika hodin, a klasické měření na řekách zde nemusí stačit. Google proto rozvíjí modely také pro předpověď městských přívalových povodní. Ty mohou využívat údaje o srážkách, terénu, odtoku vody i historických povodních. To je trochu překvapivé, ale logické. Když nemáme dostatek senzorů, můžeme se pokusit vytěžit informace z toho, co po minulých katastrofách zůstalo v datech.

AI může být užitečná také ve chvíli, kdy už povodeň skončí. Porovnáním satelitních nebo leteckých snímků před katastrofou a po ní lze automaticky vyhodnocovat poškození budov, komunikací nebo zemědělské půdy. To může urychlit první odhad škod a pomoci určit, kam by měla směřovat pomoc nejdříve. Technologie může zároveň pracovat s údaji z terénu, fotografiemi a dalšími hlášeními. V ideálním případě tak vznikne průběžně aktualizovaná mapa katastrofy. Ta může ukázat nejen to, kde voda je, ale také kde jsou lidé, infrastruktura nebo objekty, které potřebují nejrychlejší zásah.

Jak přesně bude?

Umělá inteligence samozřejmě povodeň nezastaví. A neměla by ani nahradit meteorology a hydrology. Světová meteorologická organizace (WMO) zdůrazňuje, že AI má oficiální předpovědní služby posilovat, nikoli je nahrazovat. U krizových rozhodnutí totiž nestačí jen pravděpodobnost. Potřebujeme také odpovědnost, kontrolu a schopnost vysvětlit, proč bylo varování vydáno.

WMO spolu s Googlem a meteorologickými službami různých zemí testuje možnosti využití AI pro předpověď říčních povodní v různých geografických podmínkách a Česká republika je do těchto aktivit zapojena.

Budoucnost nebude v tom, že počítač povodeň „předpoví“. Mnohem důležitější bude, jestli ji dokáže předpovědět dostatečně přesně a dostatečně brzy. Protože mezi informací „začne pršet“ a „evakuujte ulici“ může být rozdíl milionů korun a někdy i lidského života.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)