Obrovská kartonová krabice se čtvercovým dnem a veselým nápisem Tropicana. Na ní slogan – 100% POMERANČE. Snad v každé lednici. Drtivá většina Američanů byla ještě donedávna zvyklá dopřát si denně velkorysou sklenici (ne žádnou nedomrlou decinku) vychlazeného, báječně chutnajícího džusu z nadpozemsky sladkých plodů floridských plantáží.

Teď ale američtí výrobci do krabic zoufale míchají šťávu z pomerančů z Brazílie, Mexika, odkud se dá. Situace v citrusovém podnikání je tak zoufalá, že příslušné kontrolní orgány chtějí dovolit prodávat pomerančový džus coby stoprocentní i v případě, že se do něj bude přimíchávat šťáva z mandarinek. Musíte chvíli v Americe žít, abyste pochopili, jak bezprecedentní je to zásah do bytí a nebytí občana USA.

Je to, jako kdyby Čechům při vaření plzně ředili prvotřídní chmel lupeny z černého bezu. Absurdní? Přesně!

Amíci svému pomerančovému (stoprocentně spolehlivému) nápoji ani neříkají džus, ale familiárně OJ. Bez „ou džej“ je ouvej.

Je to smutek, ale…

Jediná zákeřná bakterie (s podporou uragánů) dokázala přispět k propadu floridské produkce pomerančů o 95 %. Citrusové odvětví, které na Floridě koncem devadesátých let představovalo byznys za devět miliard dolarů ročně, tehdy vyprodukovalo 244 milionů bedýnek plných pomerančů. Dnešní pomerančová úroda dosahuje jen přibližně pěti procent někdejšího objemu.

V roce 2005, kdy Florida vyhlásila pomeranč za své oficiální státní ovoce, se totiž na zdejších plantážích objevila zhoubná bakterie původem z Asie. Rozšiřuje ji invazivní hmyz, mera asijská (Diaphorina citri); bakterie napadá lýko. Listy začnou žloutnout, plody šišatí, zůstávají zčásti zelené, kořeny odumírají. Nemoc zatím nelze vyléčit a napadený strom může během několika let uhynout.

Ale existuje chlapík, kterému tento stav věcí nedává spát.

Jude Grosser, 72 let, vypadá jako postarší přitloustlý strejda v propoceném slamáku. Ve skutečnosti je tento vědec hrdina a přední expert na šlechtění a možnou záchranu citrusů. Posledních dvacet let se soustředí na zhoubnou bakterii.

Londýnským The Times tento měsíc řekl: „Je to smutek. Na Floridě každý den přicházíme o stovky akrů pomerančovníků.“

Kombinací různých genetických materiálů a neúnavným roubováním se Grosserovi podařilo vypěstovat stromky, které nákazu lépe snášejí. Farmáři teď jeho výpěstky zkoušejí.

…věříme!

Jedním z nich je Jason Griffin, chlapík, z jehož plantáží se kdysi vyráběl prvotřídní OJ. Dodával firmě Tropicana, založené roku 1947, která po desetiletí zásobovala zákazníky džusem ze skvostných floridských plodů. Kdysi. Teď se při výrobě spoléhá převážně na dovážený koncentrát z brazilských pomerančů.

Griffin poskytl vědcům vedeným Grosserem své vlastní pozemky ke zkoušení nových sazenic a k monitorování toho, jak reagují na počasí a půdní podmínky. Plody některých experimentálních pomerančovníků byly příliš kyselé, jiné stromy málo rodily. Postupně se pokoušejí vyladit odrůdy, které lépe snášejí zákeřnou bakterii, a přitom nesou sladké pomeranče.

Někteří pěstitelé si pomáhají ochrannými pytli a antibiotiky. Obojí ale zvyšuje náklady na pěstování.

Grosserova laboratoř je plná pidi vzorků, z nichž devadesát procent skončí v odpadu. Produkce pomerančů na Floridě se dlouhodobě snižuje, ale zůstávají farmáři, kteří se odmítají vzdát. Věří, že Florida byla stvořená pro pěstování pomerančů. Genetik Grosser je jejich hrdina, očekávají od něj zázraky.

Já taky. Rozdíl mezi OJ z devadesátek a ředěným koncentrátem je rozdíl mezi nebem a zemí.

Foto: Daneil Dočekal, ilustrace (GPTImage)