SERIÁL GREEN HEROES: Martina Sihelská jezdí do pouště Gobi studovat ohrožené velbloudy divoké. Jako první popsala jejich porod. Výsledky publikovala v odborném časopise a nyní za svůj výzkum získala prestižní Cenu SDGs. „Když chráníme jeden druh, chráníme s ním i celý ekosystém,“ říká Martina.

Většina lidí zřejmě netuší, že v poušti žije velbloud divoký. Je to samostatný druh, který má s domácím dvouhrbým velbloudem společného předka. Ten divoký má ovšem štíhlejší postavu, menší, špičatější hrby, kratší ušní boltce a plošší lebku. A hlavně je vážně ohrožený – v přísně chráněné oblasti Velká Gobi A na jihozápadě Mongolska žije posledních 400 až 1 100 velbloudů divokých, dalších přibližně 700 jich je ve třech oblastech Číny. Za jejich vymírání může pytláctví, klimatická změna, soupeření o vodu a potravu s domácím dobytkem, těžba ropy, zlata a dalších pouštních surovin.

Pro Češku Martinu Sihelskou je velbloud divoký hlavním profesním tématem. Jako studentka Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze jezdí do pouště Gobi tyto ohrožené tvory sledovat, a dokonce jako první vědecky zdokumentovala narození mláděte. Výsledky publikovala v časopise Acta Ethologica. „Zkoumala jsem chování velbloudů divokých, o kterém jsme dosud měli jen velmi málo údajů. Popsala jsem, čemu se během dne věnují, jak se mění jejich aktivita a jak souvisí velikost skupiny s ostražitostí. Ukázalo se také, že většinu pozorovaných sociálních interakcí, včetně hry, iniciovali mladí samci,“ popisuje výsledky své práce Sihelská. Zdokumentovala nejen porod velblouda divokého v jeho přirozeném prostředí, ale také první chvíle péče matky o mládě.

Porozumět a chránit

Sihelská pozorovala a popsala, že matka mládě po narození očichávala a jemně pobízela nohou. Poprvé se postavilo asi po 25 minutách a přibližně po 37 minutách se poprvé napilo. A k čemu jsou tyto informace potřebné? „Mateřská péče je základem přežití mláděte, a tím i pokračování celého druhu. Pokud chceme velbloudy divoké chránit, potřebujeme rozumět i těmto prvním chvílím života: vědět, jak se matka a mládě přirozeně chovají a jaké podmínky k tomu potřebují,“ vysvětluje Martina Sihelská.

I další aspekty života velblouda divokého, které tato pětadvacetiletá studentka zdokumentovala, jsou celkově z pohledu ochrany přírody důležité. „Etologie je pro ochranu druhů zásadní, protože nám ukazuje, jak zvířata skutečně žijí a reagují na své okolí. Když víme, kolik času velbloudi běžně tráví pastvou, odpočinkem nebo sledováním okolí, můžeme si všimnout změn, které mohou signalizovat stres či problém v jejich prostředí,“ pokračuje Sihelská.

Poznatky o sociálním chování a péči o mláďata zase pomáhají pochopit, co tito velbloudi potřebují k rozmnožování a přežití. To jsou informace, které může člověk využít při péči o velbloudy v chovných centrech, při přípravě jejich vypouštění do přírody i při ochraně území, kde žijí. „Chránit můžeme jen to, čemu rozumíme,“ připomíná Sihelská.

Obrana Gobi

A proč si jako centrum zájmu vybrala právě velblouda divokého a proč by se mělo lidstvo zajímat o to, jestli tento druh přežije? Jak Sihelská říká, na každém druhu na planetě záleží. Příroda totiž funguje jako obrovská síť, kde je každý druh jedním vláknem. „Když jedno vlákno vytrhnete, síť ještě drží. Když jich ale vytrháte víc, začne se rozpadat, a to včetně toho, co potřebujeme my lidé – čisté vody, úrodné půdy, potravy nebo stabilního klimatu. Často navíc ani nevíme, jakou roli nějaký druh hraje, dokud nezmizí. A pak už je pozdě,“ varuje Sihelská.

Kdyby lidstvo ztratilo velblouda divokého, zmizela by podle jejích slov jedinečná evoluční linie, kterou už nic nenahradí. Tento druh velblouda potřebuje obrovská nenarušená území, takže když člověk chrání jeho, chrání s ním celý ekosystém pouště Gobi a další ohrožené druhy, které v ní žijí. „Jako velký býložravec navíc ovlivňuje vegetaci a pomáhá se šířením semen rostlin,“ dodává Sihelská.

Přírodu tato mladá bioložka vnímá jako moudrou a štědrou. Dává člověku všechno, co lidstvo potřebuje. „My lidé jsme jí ale ublížili opravdu hodně a já to dnes cítím trochu jako povinnost. Když jsme toho tolik pokazili, měli bychom se to aspoň pokusit napravit. A i kdyby moje práce pomohla jedinému zvířeti, budu vědět, že jsem nebyla lhostejná a že jsem se snažila,“ míní Sihelská.

Velbloud divoký je pro ni zároveň symbolem. Dokázal se přizpůsobit a přežít v jedněch z nejdrsnějších podmínek na Zemi, a přesto je dnes ohrožený hlavně kvůli lidské činnosti. „Jeho přežití je pro mě důležité i proto, že mi připomíná, že ještě máme možnost něco změnit,“ míní Sihelská. Změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti jsou podle ní propojené krize, které ohrožují nejen známé druhy, ale i odolnost ekosystémů a kvalitu života lidí. „Chceme-li zachovat nenahraditelné přírodní bohatství Země, musíme jednat rychle a na více úrovních. I ochrana jediného druhu může mít smysl,“ je přesvědčena Sihelská.

Získala cenu

Za svůj výzkum velbloudů divokých získala letos v září Cenu SDGs v kategorii Grrrls, kterou každé dva roky uděluje Asociace společenské odpovědnosti. Ceny SDGs oceňují výjimečné projekty a osobnosti, které přispívají k naplňování globálních cílů udržitelného rozvoje.

Sihelská letos dokončila navazující magisterské studium oboru Wildlife Management and Conservation na Fakultě tropického zemědělství ČZU. S velbloudy divokými na ní pracuje dál. „Chtěla bych víc pracovat i s místními lidmi a jejich tradičními znalostmi, protože ti o velbloudech často vědí víc než jakákoli vědecká literatura,“ plánuje Sihelská.

Foto: Martina Sihelská