Někdo minulý týden v nejvlivnějších amerických novinách popsal kombinaci vitaminu D, kalcia a omega olejů v makrele tak svůdně, že jsem článek ani nedočetla a už jsem byla u spíže. Jenomže syn přes léto vyprázdnil zásoby a mezitím se situace v britských supermarketech změnila.

Lidl sice dál nabízí makrelu, ale nikoli tu tygrovanou, atlantickou, podle rybářů nesmírně bojovnou rybku, nýbrž chilskou. A ta chutná jinak, má méně omega-3 mastných kyselin, a přestože je výrazně levnější než makrela „pravá“, supermarkety ji nabízejí za stejnou cenu. Je divu, že se zákazníci bouří?

A teď odbočka: možná jste si na balíčku lososa nebo tresky všimli nevelké modré značky s rybičkou a se zkratkou MSC, tedy Marine Stewardship Council. Jedná se o glejt mezinárodní neziskové organizace, která podporuje udržitelný rybolov a ochranu mořských ekosystémů. Do roku 2019 měly tuto ctihodnou značku i výrobky z atlantické makrely. Jenomže toho roku jí začalo drasticky ubývat. MSC certifikace severovýchodní atlantické makrely byla pozastavena 2. března 2019 kvůli stavu zásob a chybějící dohodě o společném řízení lovu mezi státy, které ji loví.

Některé uvědomělejší supermarkety ji přestaly nabízet nebo výrazně zvýšily její cenu. A některé nedávno našly výše zmíněnou náhražku, Jack Mackerel.

Návrat sardinek

Má ale vůbec smysl řešit úbytek makrel, když se tu stejně všichni jen motáme v očekávání nezadržitelného konce světa?

Zjevně ano. Stačí se podívat na poučný příběh sardinek, což je klasifikace 21 druhů rybek menších než patnáct centimetrů. V roce 2014 portugalští rybáři o certifikát MSC přišli. Vody kdysi husté sardinkami totiž zaznamenaly obrovský propad. Zoufalá situace pokračovala a roku 2017 to vypadalo, že místním sardinkám odzvoní docela, a stejně tak kdysi prosperujícímu portugalskému rybářství. Portugalec bez místně ulovené sardinky je jako Čech bez knedlíku: situace nepředstavitelná, k nežití.

Spousta rybářů tehdy přišla o živobytí. A ti, co zbyli, směli lovit jen pár měsíců v roce a jen velmi silně omezené množství rybek. Následkem toho většina z nich přišla na buben. Moře ale mělo klid. Výsledek?

Portugalské vody jsou dnes zase plné sardinek a rybáři, tedy ti, kteří přežili nebo se vrátili, získali zpátky kýžený certifikát. Iberijská sardinka z atlantického pobřeží Portugalska a Španělska podle MSC znovu získala certifikaci v roce 2025.

Zjevně stojí za to zabrzdit. Takže i když mi Jack Mackerel tolik nejede, utopím ji v citronu a pažitce anebo sáhnu po sardinkách. Návrat atlantické makrely, v těch nenapodobitelných, vesele se mrskajících obrovitých mracích, za to stojí. Makrela je od přírody nesmírně bojovná. Dlužíme jí druhou šanci.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT Image)