Nevím, kterým minerálem nebo vitaminem na mě mrká, ale následníka banánů původně pěstovaných ve velkolepém skleníku vévody Cavendishe (pána grandiózního Chatsworthu) v supermarketu nedokážu minout.

I ten váš, žloutnoucí, jemně nasládlý (obsahuje draslík, hořčík a vitaminy B6 a C), je ze stejného vrhu; vlastně totální většina, 99 procent banánů, kterými si teď zjednodušujeme jídelníček (v Americe a v Evropě), patří k odrůdě, kterou si v devatenáctém století Cavendish přivezl z jižní Číny. Není divu, že dobrodružného šlechtice banánovník okouzlil: není stromem, ale největší známou bylinou, která plodí lahodné a výživné bobule (označení botanické, nikoliv moje).

Roku 1975 skočil ze 44. patra mrakodrapu na Manhattanu šéf United Brands, tehdy největší společnosti dovážející do Severní Ameriky a Evropy banány. Možná si odněkud vybavíte papundeklovou krabici s potiskem veselého černouška s trsem banánů, oděného do sukýnky z banánových listů.

Černí sběrači v Hondurasu (ani v Guatemale, ani v Kolumbii) se ale moc nesmáli a United Fruit, americká společnost s monopolem na distribuci banánů, opakovaně „inspirovala“ místní armádu ke krvavému potlačení zoufalých nádeníků. Šéf United Brands skočil z okna, když se profláklo, že uplatil vysoce postaveného honduraského pohlavára jedním a čtvrt milionem dolarů.

Sbohem, Michaeli

Do padesátých let trhu vévodila skvostná odrůda zvaná Gros Michel. Sladší, větší a trvanlivější než ty, co jíme dneska, Velký Michal nepotřeboval balit do plastu a nechat dozrávat ve skladu vypouštěním etylenu. A vydržel dlouhou přepravu bez ztráty kytičky. Dokud se pěstoval na malých políčkách, nic se nedělo. Ale nadnárodní společnost postupně přišla s nedozírnými banánovými plantážemi. (Jejich zakládání soudobý tisk oslavoval coby „vítězství člověka nad přírodou“.) Příroda se ale časem zasekla, následoval banánový mor a o Velkém Michalovi teď víme už jen z knížek.

Současnou odrůdu Cavendish (jedinou masově pěstovanou, která se nemusí tepelně upravovat) začala v osmdesátých letech ničit zákeřná plíseň. Pěstitelé chorobě přezdívají „banánové HIV“. Zničila většinu plantáží v Číně a Malajsii a zasáhla Austrálii.

Banánové plantáže pořád vypadají shora jako nekonečné zelené obdélníky. Ekonomicky to dává obrovský smysl, biologicky je touto velko- a monovýrobou zaděláno na další průšvih.

Přestože jeden honduraský Mendel vyvíjí už desítky let nezměrné úsilí (s pomocí milionů dolarů) ve snaze vyšlechtit lahodnou, ale odolnou odrůdu banánu, k ničemu se onen vědec zatím nepropracoval. Vyšlechtěné banány totiž nemají žádná semínka, a proto se s nimi těžko experimentuje.

Hyperbanány

Zatím to vypadá, že jedinou možností, jak si ještě za deset let pochutnávat na banánech, je dovolit umělou modifikaci jejich trojité DNA. Před patnácti lety bylo dle jednoho výzkumu šedesát procent Evropanů a polovina Američanů absolutně proti.

Ale v dnešním světě chaosu a nejistoty? Jsme ochotní ustoupit a udržet si banán v jídelníčku i v blízké budoucnosti? Tým Queenslandské technické univerzity pod vedením Jamese Dalea vyprodukoval geneticky modifikovaného Cavendishe. Nepříliš romanticky se jmenuje QCAV-4. V Austrálii se teď smí pěstovat ve velkém.

Jenomže všechny tyto pokusy nejspíš skončí obdobně. Když ho vidíme v obchodě, banán působí jako dokonalý přírodní plod. Ve skutečnosti jde o industriálně standardizovaný produkt: vybraný a šlechtěný pro snadný (a nekonečný) transport, dozrávající v plynových komorách, geneticky jednolitý, masově rozšířený jako monokultura na šesti kontinentech. Snadná oběť další plísně či moru.

Alexandr Veliký obeznámil Západ s banány 327 let před naším letopočtem. Rostly v džunglích Indie, Číny a jihovýchodní Asie. Byly jasně růžové, zelenobílé, modré, oranžové… Bezpočet druhů. Jenomže my máme rádi vše na dosah ruky, standardizované, povědomé. A aby se to dalo snadno zařadit do kalorických tabulek.

Za mých mladých let bejval svět jako květ a banány byly jen na Vánoce a stála na ně nekonečná fronta. Otec (muž v domácnosti) na to neměl nervy, a tak kupoval raději kaki ovoce a liči (plod družby s bratrským Vietnamem), které nikdo nechtěl. A bylo.

Foto: Daniel Dočekal. ilustrace (GPTImage)