Zelená ocel je ocel vyráběná s výrazně nižšími emisemi oxidu uhličitého než při tradiční výrobě ve vysokých pecích spalujících koks z uhlí. Nejčastěji se vyrábí pomocí vodíku a elektřiny z obnovitelných zdrojů, díky čemuž lze emise CO₂ snížit až o více než 90 %. Před nedávnem si od ní např. automobilový průmysl hodně sliboval.

Podle informací Yahoo! Finance nabírají asijské projekty týkající se zelené oceli zpoždění, nepodporují je příliš ani vlády. Asi polovina plánovaných světových projektů zelené oceli již byla odložena, vlády se zavázaly k poskytnutí pouze 20 miliard dolarů z odhadovaných 1,5 bilionu dolarů potřebných k dekarbonizaci ocelářského sektoru.

Pokrok ve snižování emisí je pomalý a pravděpodobně takový zůstane, pokud nedojde k výraznému zvýšení státního financování nebo k tomu, aby zákazníci byli ochotni platit více za čistší ocel. Pochmurné výhledy ocelářského sektoru jsou v kontrastu s aktuálně velkým zájmem investorů o obnovitelné zdroje energie a čisté technologie, který akceleroval kvůli válce v Íránu, protože ta zvýšila ceny ropy a plynu.

Zelená ocel, tedy ocel vyráběná s nižší uhlíkovou stopou, byla považována za klíčový pokrok, protože toto odvětví se podílí na globálních emisích 7 % až 9 %. Současný trh by však do konce desetiletí dodal pouze asi 70 milionů metrických tun zelené oceli ročně, což je zlomek z celkového objemu výroby zhruba 2 miliard tun oceli. Zhruba polovina tohoto již tak skromného plánu byla zpožděna kvůli finančním omezením, slabé poptávce nebo nedostatku zeleného vodíku, o kterém někteří výrobci doufají, že by mohl nahradit hutní uhlí ve vysokých pecích.

Konvenční výroba

V Indii a jihovýchodní Asii mezitím pokračují investice do konvenčních vysokých pecí. Mnoho z těchto zařízení má životnost až 40 let, což způsobí vysoké emise na celá desetiletí. Oceláři sami považují zelenou ocel za příslib čisté budoucnosti, ale pokud je do její výroby nebudou tlačit vlády, které by měla nařídit používání zelené oceli v klíčové infrastruktuře, nic měnit nehodlají. Důležitý je předpoklad, že pokud se bude měnit poptávka, změní se nakonec i nabídka, tedy výroba. Přestože se po světě oznámily desítky projektů využívajících vodík a obnovitelnou energii, reálná produkce zelené oceli tvoří jen zlomek celkové výroby oceli – méně než 4 % světové produkce.

Švédsko boduje

Za světové lídry jsou považovány především švédské společnosti. Projekt HYBRIT společnosti SSAB jako první na světě dodal zákazníkovi ocel vyrobenou bez použití fosilního uhlí a směřuje ke komerční výrobě od letošního roku. Společnost Stegra buduje ve švédském Bodenu jednu z největších továren na zelenou ocel s cílovou kapacitou 5 milionů tun ročně. Vývoj celého odvětví však v posledních dvou letech zpomalil kvůli vysokým cenám energie, drahému zelenému vodíku a nedostatečné poptávce.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)