Nejslavnější producent růží v Anglii dnes neinzeruje nejkrásnější, nejvoňavější květy. Láká zákazníky na keře, které jsou neodolatelné pro včely. Mají rozevřené okvětní lístky, po pravdě vypadají spíš jako obyčejná šípková růže. Jen ta vyšlechtěná na počest britského krále/ochránce přírody Karla má proužky, aby nebyla tak úplně obyč.

Druhá závažná událost z Britských ostrovů: Letos poprvé se v jihoanglických parcích ve dnech veder neobjevili polonazí Angláni, odhodlaní svá sýrová těla transformovat v nechutně rudá. Poprvé pocítili, že během rekordních teplot jde o život.

Peklo, které jsme si zavařili, mění náš přístup a chování.

Ještě není červenec a zelenina na záhonech je jak spálená. Je na čase zapomenout na povědomý způsob zahradničení: tady rajčata, tady fazole, tamhle pár řádků brambor a za nimi řádek řepy a mrkví.

Šokuji nově sousedy zahradníky tím, že jsem fazole přesadila, aby se vinuly v polostínu třešní. Zkouším metodu zahradní džungle neboli koncept „edible forests“. Pár chytrých hlav podrobně popsalo jedlé lesní zahrady v řadě knih. O co jde?

Imitujete v zahradě les nebo džungli: založíte ji v několika vrstvách. Taková zahrada má vysoké stromy, jako třeba ořech, kaštan nebo ovocné stromy. Pak má nižší stromy a keře, například slivoně, rybízy a angrešty. K tomu byliny: máta, pažitka, meduňka. A jahodníky, které se plazí po zemi a blokují plevel. Přidáte popínavou vinnou révu. A do země poroste kořenová zelenina a brambory či jiné hlízy.

Pestrost je základ

Vtip je v tom, že každá rostlina používá jinou část prostoru a nekonkurují si. Ale nejlepší na této udržitelné lesní zahradě je to, že jakmile ji založíte, máte s ní méně práce, udržuje líp vodu, je odolnější vůči suchu a škůdcům. Včely a vosičky ji milují pro její rozmanitost.

Navíc při jejím zakládání objevíte neobvyklé keře, jejichž plody se dají jíst i pozdě na podzim. Nebo celou řadu krásných trvalek, jejichž květy jsou jedlé.

Pokud jste ale z těch, co potřebují rodinu a přátele oslnit rekordně velkou mrkví nebo dýní, zapomeňte na lesní zahradu. Za rozmanitost a méně práce se platí menšími a méně produktivními výsledky. Pro všechny ostatní je ale tento druh zahradního experimentování nejlepší způsob, jak se elegantně přizpůsobit čím dál častějším tropickým teplotám v našem podnebném pásmu.

A stín vzrostlého stromu? Balzám pro tělo i duši. Moje „covidová“ třešeň je pořád malá, ale už teď si pod její milosrdně povívající korunkou můžu posedět na židli.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)