Přerušení dodavatelského řetězce způsobené současnou válkou USA s Íránem bylo pro firmy „covidovým momentem“, říká Ron O’Hanley, generální ředitel globální finanční skupiny State Street. Jeho komentář ukazuje, že konflikt může mít kupodivu i pozitivní efekt.

„Nevíme, co se dál stane v Íránu a v Perském zálivu,“ prohlásil podle Financial Times Ron O’Hanley. „Ale z energetického hlediska mnoho společností a mnoho zemí čelí tomu, co je v podstatě stejně závažné jako za covidu – zásadnímu narušení dodavatelského řetězce.“

Hledání alternativ

Firmy nemají jinou možnost než „přemýšlet o alternativních zdrojích“, prohlásil Saker Nusseibeh, generální ředitel mezinárodní pobočky správce aktiv Federated Hermes. Ve hře je přitom řada nových faktorů. „Pokud se chystáte stavět v Evropě, chtěli byste postavit výrobní závod závislý na plynu bez záložního zdroje? Co se stane, když vypukne další válka?“ varuje Nusseibeh.

Konflikt na Blízkém východě je dalším důvodem pro „energetickou nezávislost“ a zároveň připomněl politikům a byznysmenům, že by se měli zaměřit na obnovitelné zdroje. Budoucnost může znamenat potenciální nedostatek energie a zvyšující se důležitost energetické nezávislosti. Obnovitelné a lokální zdroje jsou přitom jednou z nejrychlejších a nejúspornějších cest.

Co vymyslí stratégové?

Někteří stratégové jsou opatrnější. Sumant Sinha, generální ředitel indické společnosti pro obnovitelné zdroje energie ReNew, uvedl, že válka dlouhodobě urychlí přechod na obnovitelné zdroje, ale v krátkodobém horizontu by mohly být projekty v oblasti obnovitelných zdrojů ovlivněny, pokud by vzrostly úrokové sazby.

Energetická krize by však podle šéfa ReNew posílila potřebu hlavních ekonomik Evropy, Číny a Indie, které jsou všechny silně závislé na dovážených fosilních palivech, zajistit si bezpečnější dodávky energie. Hrozba válečných konfliktů tedy přispívá ke snahám o energetickou nezávislost, k níž jsou právě obnovitelné zdroje poměrně schůdnou cestou.

Energetické krize tak znovu potvrzují starou pravdu: zatímco strategie a dlouhodobé plány se roky připravují v zasedacích místnostech, skutečné změny často přicházejí až ve chvíli, kdy k nim firmy a státy dotlačí realita. Jinými slovy – tam, kde nepomohly klimatické konference, ekonomické analýzy ani varování expertů, možná nakonec zapůsobí obyčejný strach z toho, že příště už by plyn nebo ropa prostě dorazit nemusely. K hledání stabilnější a udržitelnější energetiky – a tím pádem i ekonomiky – nás přivádí právě nestabilita světa kolem nás.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)