Entomofagie je konzumace hmyzu lidmi. V Asii, Africe a Latinské Americe dnes více než 2 miliardy lidí běžně jedí hmyz, v Evropě a USA je to pořád tabu, i když již víme, že konzumace hmyzu může být nemalý příspěvek k udržitelnosti.

Hmyz je v západní kultuře často vnímán jako špinavý a přenášející nemoci, což nás vede k silně odmítavému pocitu až odporu. Zatímco vejce nebo maso jsou v tradici evropské kuchyně pevně ukotvené, hmyz nikoliv. BBC v obsáhlém článku shrnuje, proč k hmyzu cítíme většinou nepřekonatelný odpor. Máme to historicky naučené, děti rostou bez představy hmyzu jako jídla, maso a vejce jsou naopak běžné a odpor k nim většinou neexistuje. Lidé častěji přijmou hmyz ve skryté formě, například rozemletý v tyčince, než jako celého brouka, snižuje ti vizuální faktor odpornosti. Dá se tedy říci, že nejde o biologicky vrozený instinkt, ale spíše o kulturní standard.

Hmyz je sustainable

Z pohledu udržitelnosti je hmyz atraktivní potravinou. Zmiňme zajímavé statistiky, na které upozorňuje časopis Nature. Hmyz potřebuje výrazně méně zdrojů než tradiční maso. Například cvrčci mají lepší přeměnu krmiva než krávy nebo prasata, potřebují méně krmiva a vody na jednotku bílkovin, a produkují méně skleníkových plynů. Některý jedlý hmyz může mít 40 – 75 % bílkovin v suchém stavu, což je více než většina běžných živočišných zdrojů. Hmyz jako potravina znamená méně zemědělské plochy, méně emisí, méně vody a tedy menší dopad na klima a biodiverzitu.

Vejce ano, hmyz ne?

Vejce a maso patří mezi tradiční formy potravy Evropanů tisíce let. Hmyz chápeme spíš jako obtížné a odporné tvory, ne jako potravinu. Biologicky nejsme nastaveni nejíst hmyz, spíš máme silné kulturní asociace, které to blokují. Ve statistikách přijatelnosti potravin v Evropě dochází k nejvyšší averzi vůči hmyzu právě kvůli neofobii, tedy obavám z neznámého. 

V některých starších českých kuchařkách, třeba v „České kuchyni za dob nedostatku“ z roku 1917, se přitom objevují recepty s hmyzem, například polévka z chroustů nebo úpravy částí hmyzu jako přísady do omáček. Podobně jako jinde ve světě i u nás mohl být hmyz konzumován v dobách války, hladomorů nebo nedostatku potravin, protože byl snadno dostupným zdrojem bílkovin. To odpovídá obecnému historickému trendu, kdy lidé v nouzi sázejí na snadno dostupné zdroje potravy.

Předsudky

Lidé podle Spolku výrobců a zpracovatelů hmyzu často argumentují, že hmyz je špinavý a nebezpečný, může obsahovat parazity nebo alergeny a je „pro civilizované kuchyně nevkusný“. V realitě jsou rizika podobná jako u jiných živočišných potravin, pokud je hmyz kontrolovaně chován a zpracován, je ke konzumaci bezpečný. Aby se hmyz stal chutným a vizuálně přijatelným, používají se různé přístupy. V Evropě se nejčastěji používá hmyzí moučka, přidává se do pečiva, těstovin, tyčinek či palačinek. Sušení a ochucení cvrčci nebo červi se konzumují jako chuťovka. Cílem úpravy je neutralizovat vzhled hmyzu, zachovat nutriční hodnoty a dodat známé chutě.

Český startup

Firma SENS se snaží jedlý hmyz v Evropě normalizovat, vyrábí proteinové a energetické tyčinky, sušené cvrčky, těstoviny a další produkty s cvrččím proteinem. Používá cvrččí mouku, která má neutrální chuť. Cílem je nabídnout udržitelný, vysokoproteinový zdroj bílkovin a rozšířit entomofagii v západní stravě. Výrobní náklady zvyšuje menší objem produkce a stále náročnější legislativní procesy. Nízké investice a malý trh znamenají menší škálovatelnost a vyšší cenu výrobků ve srovnání s masem. Výrobci často importují suroviny například z Asie, což snižuje konkurenceschopnost.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)