USA, Nepál, Madagaskar, Francie. Země vskutku rozdílné, které ale loni zažily jedno společné – demonstrace, při kterých mladí lidé bojovali za svá práva ne pod vlajkou svých zemí, ale pod pirátskou vlajkou asi nejznámějšího anime seriálu na světě.

Z ostrova do světa

“Anime” je výraz z japonštiny pro kreslený seriál a “manga” pro komiksovou knihu. One Piece je vydáván už od roku 1997, má přes sto knih a přes tisíc (!) dílů a stále mu nedochází dech. Příběh se točí okolo kluka Monkey D. Luffyho, který se jednoho dne rozhodne stát pirátem a najít poklad. Po cestě nachází přátele, se kterými bojuje proti námořnictvu a vládám, které často představují korupci a hrozbu pro své občany. Není tedy divu, že si generace Z vybrala jako znak odporu právě slaměný klobouk japonského Robina Hooda.

Stojí za to si uvědomit, jakou globální sílu dnes export japonské kreslené produkce má. Anime je tu více než 100 let, ale mezinárodní boom začal až na začátku 21. století, kdy se z nicheového umění pro teenegery stal světový mainstream díky streamovacím službám, jako je Crunchyroll, Netflix nebo Hulu. Tento rok Netflix ohlásil, že polovina jeho publika (odhadováno na 300 milionů lidí) začala sledovat anime. Za posledních pět let se streamování anime na Netflixu ztrojnásobilo.

Anime představuje únik z reality, poskytuje esteticky elegantní alternativní vesmír, který dokáže často zajímavě zachytit, co to znamená být člověkem se všemi dilematy. Pro mnoho mladých lidí je to jeden z hlavních pramenů, kde se mohou učit o lidských vztazích a citech. Pusťte si jedno z tisíců anime – každé je jiné, ale jeho protagonisté prožívají podobné věci. Sociální úzkost, depresi, první lásku, přátelství, ztracenost…. A často bývá tématem boj proti nespravedlnosti, boj slabšího s uzurpátorem, tak jako to vidíme u One Piecu.

Z Nepálu k nám

Luffyho vlajka se dostala do širšího povědomí i díky demonstracím v Nepálu, kdy se na sociálních sítích proslavila fotka hořícího paláce Singa Durbar, sídla nepálské vlády, před nímž vlála Luffyho vlajka. Před dvěma měsíci jsme mohli sledovat demonstrace v Bulharsku, kde se vlajka slaměného klobouku objevila znovu.

Kolikrát už autorka těchto řádek slyšela, jak její (Gen Z) generace ztrácí kontakt s realitou, nesocializuje se a je závislá na modrém světle screenů. Jenže právě díky této „závislosti“ jsme schopni se spojit v momentech nespravedlnosti a utlačování a třeba začít vytvářet z obyčejného seriálu „pro děti“ znak globálního odporu proti mocným, který se v budoucnu může vyvinout – no, kdoví jak ještě.

I když demonstrace zastávají různé zájmy, často jsou problémy mladých lidí spojeny s životním prostředím. Luffyho pirátská vlajka se loni objevila také na demonstracích spojených s klimatickou krizí, například na Madagaskaru, kde mladí lidé vyšli do ulic kvůli kritickému nedostatku pitné vody.

Mezinárodní vědecká studie Planetary Health publikovaná v prestižním The Lancet ostatně ukázala, že 59 % mladých pociťuje velký stres z klimatické krize a 83 % si myslí, že lidé selhali ve snaze chránit životní prostředí.

Bella Ciao

Luffyho vlajka není jediný popkulturní znak, který se dnes používá při politických událostech. Před pěti lety v Barmě a Thajsku mladí lidé používali symbol tří vztyčených prstů z trilogie Hunger Games, jehož hlavní hrdinka Katniss Everdeen tento znak používala při boji proti autoritářské vládě. Při demonstracích v Hongkongu v roce 2019 byla zase použita fotka kreslené žabky jako symbol demokracie. Z internetového memu se stal politický znak.

Ve Španělsku a Itálii se na ulicích objevily masky ze seriálu Papírový dům. V červených oblecích a maskách Salvadora Dalího lidé chodili po ulicích a demonstrovali proti nezaměstnanosti a korupci. Na ulicích Říma je dodnes slyšet písnička „Bella Ciao“ z uvedeného seriálu – symbol svobody a odvahy.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)