Ikona slovenské vegan scény žijící v Praze Nikoleta Kováč (nar. 1991) je na Instagramu známá pod profilem Surová Dcérka. Název odkazuje k čistému stylu stravování i života. Bývalá modelka rostlinnou stravu propaguje nenásilnou formou – radí lidem, jak vařit tradiční slovenské pokrmy bez použití masa a živočišných produktů.

Vydala také tři tištěné kuchařky Slovegán, vede workshopy veganské kuchyně a účinkuje v kuchařských show. Podporuje kampaně na zlepšení welfare zvířat. „Potřebovali bychom dostat k více lidem povědomí o tom, že jídlo je důležité, protože tím, co jíme, rozhodujeme o tom, jak vypadá planeta,“ říká Kováč. 

S veganstvím jste začala před dvanácti lety, v době, kdy jste se živila jako modelka. Jak se to stalo? 

Tehdy jsem hodně cestovala, například po Asii, po Mexiku, ale dostala jsem se také do Indie, což je úplně jiný svět. Bylo pro mě velmi těžké se stravovat tak, jak jsem byla coby modelka zvyklá, tedy dávat si pozor na stravu, hlídat si množství bílkovin a tak dále. V Indii bylo velmi těžké sehnat ty v uvozovkách fitness potraviny jako je sýr Cottage, tuňáka a podobě. Buď je to tam dovezené a v tom případě velmi drahé, nebo se to prodává na jejich lokálních trzích, kde je vše špinavé, mrtvé slepice se tam válejí na zemi a celkově to není místo, kde by chtěla Evropanka nakupovat. Měla jsem tedy problém, nevěděla jsem, jak se tam stravovat. A zrovna v tu dobu jeden můj kamarád řešil vegetariánství a veganství. Od dětství jsem moc nemusela maso, vyhýbala jsem se mu, bylo mi líto těch zvířat, ale výchova mi vštěpovala, že zvířata se jíst musí. A tenhle kamarád mi myšlenku života bez masa vrátil zpět. V Indii jsem navíc byla sama, bez rodiny a mohla jsem začít po svém. Týden jsem sledovala dokumenty o veganství, četla o vege stravě a po týdnu jsem se stala vegankou, v podstatě z nuly na sto, okamžitě. Navíc v Indii je vegetariánství velmi populární, což mi ulehčilo start. 

A děláte to kvůli etice a zvířatům, nebo spíše kvůli emisím a ekologii? 

Začala jsem z nouze, ale velmi rychle jsem přešla do etické strany veganství, znovu jsem si dovolila soucítit se zvířaty. Jsem soucitný člověk, vždy se mi velmi špatně fungovalo s vědomím toho, co se zvířatům děje. A poté se samozřejmě přidala i potřeba stravovat se ekologicky. Díky tomu jsem zůstala vegankou i po návratu do Evropy. 

Proč jste začala o veganství blogovat? 

Blogovala jsem už od začátku, nejprve jsem postovala fotky z Indie a fotky pokrmů, které jím v Indii, tehdy hlavně na Instagram a Facebook. Zároveň jsem studovala žurnalistiku, vždy jsem měla nějaký blog, protože psaní a publikování mi bylo vždy blízké. Zveřejňovala jsem povídky a rozhovory, často s ekologickými tématy. Takže publikovat o veganství mi připadalo jako přirozené pokračování této mé dosavadní snahy a postupně jsem se dostala i k psaní receptů. 

Jak se vyvíjí zájem o téma veganství?  

Když jsem před třinácti lety s veganstvím začala, po pár letech se z toho stal velký boom, o veganství se hovořilo, psalo, veganství bylo všude. Řešilo se frutariánství (Frutarián se živí výhradně ovocem, semeny a ořechy, pozn. red.), breathariánství (koncept, podle kterého se nejí vůbec, pozn. red.) a bylo to velmi zvláštní ezo období. Pak se veganství začalo normalizovat, otevíraly se veganské podniky a nyní mám pocit, že se to ustálilo. A jak se mění generace, řekla bych, že mladí lidé řeší jiné věci a veganství je na útlumu, ve spodní části sinusoidy. Rozkvět asi zase časem přijde, postupně se to bude vracet, stejně jako ostatní trendy. Důležité ale je, co zůstane poté, co módní vlna opadne. 

A co zůstalo po té poslední?

Přinesla velké změny hlavně, co se týče nabídky neživočišných produktů. Také přinesla rozvoj nových firem, vznikly lokální podniky vyrábějící tofu a další veganské potraviny. To je něco, na čem můžeme stavět a až přijde další vlna zájmu o veganství, posuneme jej ještě dále. Nyní vegani tvoří v Česku asi jedno procento populace, někdo přijde a někdo odejde. Ne každý si bohužel dokáže stravu vyvážit tak, aby u toho zůstal dlouhodobě. I proto se snažím ve svých příspěvcích ukazovat, že veganská strava může být i chutná, že jí nechybí proteiny a tak dále. Co se týče Instagramu, Vánoce jsou pro mě vždy vytížená sezóna, lidé více vyhledávají recepty a řeší jídlo, takže v tomto období mám vždy výrazný nárůst počtu fanoušků. Algoritmus Instagramu a Facebooku je přizpůsoben tomu, co lidé aktuálně řeší a co chtějí, takže se mi na sítích daří. Ale to znamená, že musím mít propracovaná videa, musím se při jejich natáčení držet pravidel sledovanosti, vytvářet chytlavé začátky a tak dále. 

Dá se říct, že role food influencerky na Instagramu vás teď živí? 

Je to teď má hlavní aktivita, ale nedá se říct, že mě živí jen Instagram, mám vždy více projektů. Vydávám také kuchařské knihy, což je byznys sám o sobě. Pořádám kuchařské kurzy nebo spolupracuji se značkami, které chtějí natočit video, nafotit či vytvořit recept. Jsem takový fotograf, video maker a idea maker zároveň. 

Vydala jste již tři díly kuchařky Slovegán. Je o ně zájem, když na internetu se dá získat bezpočet receptů zadarmo? 

První jsme vydávali v roce 2018 ještě pomocí crowdfundingu, protože jsme si chtěli ověřit, jestli bude zájem. Dosáhli jsme tehdy nejúspěšnějšího knižního crowdfundingu v rámci Česko-Slovenska. Podařilo se nám vybrat přes 30 tisíc eur. Ukázalo se, že ano, veřejnost chce slovenské veganské recepty. Velmi nás to potěšilo a přirozeně jsme na to navázali dalšími knížkami. Takže zájem je a slovenské recepty jsou nejen Slovákům velmi blízké. I když jsou na internetu všechny kuchyně a recepty světa, náš intimní vztah s kuchyní, na které jsme vyrůstali, se nedá zapřít, pro lidi je velmi cenná. Celkem jsme prodali více než 20 tisíc kusů Slovegán, dělali jsme několik dotisků. Snažili jsme se, aby byla hezká – je vázaná v plátně, příjemná na dotyk, má pěkný design a kvalitní ražbu. Mnoho lidí navíc v kuchyni rádo pracuje s knihami, jsou pro ně příjemnější než stále zapínat telefon, scrollovat a sledovat rychlé reelsy. Kuchařka je také výhoda, když vaříte podle složitějšího receptu, ať už tradiční nebo cukrářské recepty, které jsou dlouhé, mají mnoho kroků a vyžadují velkou pozornost. Na to jsou nejlepší buď knihy, nebo kvalitní blogy od zkušených kuchařů, s opravdu podrobně popsanými postupy. 

Jsou ve veganství nějaké trendy? 

Ty trendy vycházejí z byznysů okolo veganství. Velkým food trendem je veganský sea food. Mnoho firem se nyní zaměřuje na to, že vytvářejí veganského tuňáka, veganskou chobotnici, kalamáry….(o firmě na veganský seafood Ecoista psal letos v květnu, pozn. red.). Dále je trendem protein. Mnoho lidí cvičí a záleží jim na tom, aby přijímali dost bílkovin, více než je běžné, a chtějí i ve veganství vysoce proteinovou stravu. Dále je tu trend potravin budoucnosti. Funguje několik startupů vyrábějících maso v laboratoři a existuje také firma, která se snaží vytvořit mléko, jež by mělo všechny parametry kravského mléka, ale nepocházelo by od krávy, ale z mycelia. Pro mě osobně jsou takovéto startupy, které se zcela snaží změnit původ živočišných výrobků na udržitelnější a výživnější, velmi zajímavé. Máme totiž problém s výživovou hodnotou některých veganských výrobků, například veganské sýry většinou obsahují kokosový tuk a nějaké zahušťovadlo, takže neposkytují tu výživu, kterou by člověk od sýra chtěl. Tyto firmy se snaží dostat do vege potravin i výživovou hodnotu, bez toho, aby šly proti smyslu veganství či chuti. Jsem zvědavá, kam se tenhle trend ještě dostane.  

Umíte si představit, že byste běžně jedla maso ze zkumavky a pila mléko z mycelia? Je tohle pro vás cesta k etickému stravování? 

I když myšlenku takovýchto produktů plně podporuji, pravděpodobně bych toto maso nejedla. Po letech veganství mi maso smrdí a ani z hlediska zdraví mi nedává smysl. Stejně tak to cítím i s mlékem, jehož specifická chuť mi nechutná. Všechno chutná lépe bez mléka a vyniknou chutě ostatních ingrediencí namísto silného aromatu laktózy.  

Položím provokativní otázku – jako lidstvo máme spoustu vážných ekologických a klimatických problémů. Není focení vege makronek a vánoček trochu luxus? Není to něco, na co už nemáme čas a neměli bychom se spíše snažit uskromnit? 

Je pravda, že jako planeta na mnoho věcí už čas nemáme, na druhou stranu jako lidé potřebujeme žít. Vidím, že planeta hoří, a nevím, jak to dopadne, ovšem snažím se tím nebýt paralyzovaná a jít dál, dělat, co mě naplňuje. Ovšem lidé, kteří skutečně tráví svůj čas jen honbou za novou, luxusnější potravinou a už nevědí, co za exotické části zvířat z které části světa jíst, to je samozřejmě úplný bizár. Ale ti představují jen malé procento lidstva. Já vidím jako problém to větší procento populace, lidi, kteří o stravu naopak nemají zájem vůbec, ani o ekologický aspekt, ani o ten výživový. Lidé, kteří si neumějí uvařit, jedí ve fast foodech a škodí tím svému tělu, zvířatům, přírodě a tak dále. To je mainstream, kterému opravdu na výživě nezáleží. Potřebovali bychom dostat k větší mase lidí povědomí o tom, že jídlo je důležité, protože tím, co jíme, rozhodujeme o tom, jak vypadá planeta. 

Kromě veganství propagujete také lepší podmínky zvířat, publikovala jste například příspěvek podporující zákaz klecových chovů. Jaké na to máte odezvy? 

Má cílovka to chápe a přijímá to dobře. Samozřejmě ozve se i pár veganů, kteří říkají, že nestačí jen zakázat klece, že je třeba úplně ukončit utrpení zvířat a dát jim svobodu. Ano, ale to prostě v současném světě nejde. Svět se nestane ze dne na den veganský. Tak pojďme udělat to, co jde, tedy ukončit klecové chovy, kožešinové farmy, výkrm hus a kachen… to jsou kroky, kterými se posouváme dopředu. Pojďme zmírnit utrpení, změnit systémy zemědělství, abychom se jednou přiblížili ke stavu, že to jednou může fungovat i bez zvířat. Změna musí být postupná, ne radikální. Rychlá změna podle mě nemá šanci proběhnout úspěšně. 

Co byste doporučila lidem, kteří se chtějí dát na veganství, ale nechtějí se do toho hned vrhnout naplno?

Na to se mě lidé často ptají, například jsou již vegetariáni, ale nedokáží se dostat k veganství, protože třeba milují sýry. A jim říkám: To je úplně OK. Dělejte to nejvíce, co dokážete. Postupně můžete zkoušet nové potraviny, nové sýry a náhrady a uvidíte, kam vás to pustí. Je zbytečné se tlačit do toho, že musím být hned stoprocentní vegan. I tady má být změna postupná, ať už začínáme od nuly nebo jsme se k nějakým informacím a návykům již dostali. Důležité je zkoušet potraviny a zjistit, co mi sedí, co mohu zařadit do svého jídelníčku. Často narážím na problém, že lidé neumějí ani vařit. Začátek je, že je třeba naučit se připravit jídla podle jednoduchých základních receptů a od nich postupovat dál, objevovat nové chutě, nové potraviny. Pokud narazíme na překážku, například že se člověk neumí vzdát vajíčka, tak ať si to vajíčko v jídelníčku nechá a jde dál. Třeba se k němu vrátí časem. Mnoho veganů odsuzuje vegetariány, že nedělají dost, ale pokud si uvědomíme, čeho dosáhli oproti běžnému člověku, který se stravuje opravdu hrozně, tak i vegetarián dělá pro zvířata i planetu hodně a není co mu vyčítat. 

Foto: Nikoleta Kováč