Redakce Ecoista.cz vybírala na konci roku povzbudivé příklady osobností a projektů, které se v oblasti ekologie letos odehrály. Ať už se jedná o úsilí jednotlivce, nebo společný počin, všechny tyto úspěchy mají jedno společné – měli bychom o nich vědět a díky nim si uvědomit, že není zas tak zle. 

Tomáš Voltr 

Mladý podnikatel Tomáš Voltr založil a vede českou společnost Energy Financial Group (EFG), která je průkopníkem bioplynového byznysu v Česku. Postavila totiž jedny z prvních bioplynových stanic, které zpracovávají bioodpad, nikoli cíleně pěstovanou biomasu. Jsou to jednak odpady z potravinářské produkce, ale také neprodané a zkažené zboží ze supermarketů a gastroodpad. Prvním projektem EFG byla bioplynová stanice v Rapotíně. K ní postupně přibyly bioplynky ve Vyškově a Vysokém Mýtě a biomasová elektrárna na Trutnovsku. Do bioplynek skupina EFG jen loni investovala přes 300 milionů korun. Nyní síť ještě rozšiřuje. 

Díky rozsáhlé modernizaci je jedna stanice schopna ročně zpracovat 30 000 tun odpadu ročně a vyrobit tak plnohodnotnou náhradu zemního plynu. Tomáš Voltr se svým společníkem Pavlem Burešem za tento počin letos získali ocenění v soutěži Hrdinové zelené energetiky a cenu sympatií veřejnosti. „Z odpadu, který by jinak končil na skládkách, dnes vyrobíme plyn s minimální emisní stopou pro bezmála 2 000 domácností ročně,“ řekl během slavnostního večera Voltr. V Česku sice již bioplynové stanice fungují, většinou jsou však součástí zemědělských podniků a nejsou ekonomicky soběstačné. Navíc většina zpracovává zemědělské suroviny, například kukuřici, pouze jednotky z nich jsou odpadové.

Miroslav Černík

Profesor Miroslav Černík z Technické univerzity v Liberci vyvinul technologii čištění vod kontaminovaných zemědělstvím a průmyslem. Jeho čištění se obejde zcela bez chemie, využívá jen přírodní procesy. Metoda je založena na průtoku vody několika reaktivními zónami a mokřadem jako konečnou čisticí jednotkou. Za tuto inovaci letos Černík získal Cenu ministra životního prostředí v soutěži Česká hlava. „Beru to jako důkaz, že čistá voda a čisté životní prostředí se dostávají do popředí a jsou v posledních letech ve společnosti i ve vědecké komunitě tématem číslo jedna.

Když jsme před mnoha lety začínali s dekontaminačními programy na průmyslem těžce zasažených lokalitách, nebylo tomu zdaleka tak. Postupnými inovacemi jsme došli k vysoce účinným metodám čištění různých typů vod,“ říká Černík. 

Jeho metoda oceněná cenou LIFE AWARDS 2025, využívá k čištění také ekosystém uměle vytvořených mokřadů, které mimo jiné zvyšují biodiverzitu v krajině. V Česku například probíhala výroba lindanu ve Spolaně Neratovice a odpadní izomery se vyvážely a ukládaly na výsypce lomu Hájek na Karlovarsku. Celkem se zde v 60. a 70. letech uložilo až pět tisíc tun HCH izomerů. „Technologii jsme na Karlovarsku nasadili v roce 2021, další o dva roky později v polském Jaworznu, další lokalitě zamořené pesticidními látkami. Vše je vyladěné, systém stále běží a na výstupu máme téměř 100% vyčištěnou vodu,“ říká Černík.

Rozárie Haškovcová

Rozárie Haškovcová je mladá greenfluencerka, která si dala za cíl změnit české informační prostředí, a především v posledním roce na tom tvrdě pracuje. Na svém na instagramovém profilu shluk.bunek, kde má už téměř 200 tisíc sledujících, vyvrací mýty a dezinformace o ekologických a klimatických tématech. Své posty opírá o vědecky podložená tvrzení, o fakta a ověřená data, jejichž zdroje zveřejňuje. Při své tvorbě spolupracuje s vědeckými institucemi a univerzitami. Rozárie citlivě volí způsob zpracování svých příspěvků tak, aby byly atraktivní pro mladé publikum, a zároveň seriozní a informačně přínosné. Snaží se také ukázat, že člověk nemusí být perfektní a že stačí, když každý pro udržitelnost udělá to, co je v jeho silách.

„Povídám o environmentální politice a používám plastový sáčky na pečivo,“ zní její motto. Haškovcová vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově a nyní studuje magisterské studium Environmentální politiky na vysoké škole Sciences Po v Paříži. Za svou činnost loni získala Cenu Josefa Vavrouška v kategorii Ekozásek. 

Kateřina Špačková 

Je zahradní designérka a lektorka. Pomáhá zahradníkům a majitelů zahrad přeměnit jejich pozemky ze sterilních, vyprahlých golfových trávníků a na milimetr střižených tújí v přírodě blízké, rozmanité, jedlé zahrady. Jak sama Špačková říká, tvoří oázy plné života. Zahradníky vzdělává, vede online kurzy, konzultuje návrhy jejich zahrad a zahrady i sama navrhuje. Kateřina Špačková v Česku prosazuje permakulturní design venkovního prostoru a snaží se změnit způsob, jaký Češi vnímají zahradní kulturu a co od zahrady chtějí. Její návrhy prosazují biodiverzitu, regeneraci půdy, zadržování vody bez chemie a přílišných zásahů do půdy.

Špačková dává lidem návod, jak zřídit jedlou zahradu bez rytí, pletí, zalévání a postřiků. Učí klienty kombinovat rostliny tak, aby se navzájem přirozeně chránily před škůdci. Radí, jak na zahradě chytře a efektivně hospodařit s vodou, jak sklízet úrodu celoročně a jak udržovat zahradu v souladu s ekosystémem.  O přírodě blízkém přístupu k zahradám píše blog, pořádá online kurzy, sestavila také zahradnické manuály. Mnohé materiály, včetně webinářů, poskytuje lidem zdarma. Kateřina Špačková letos získala titul Udržitelné podnikání roku 2025 v soutěži Firma a živnostník roku.  

Tereza Hnátková

Tereza Hnátková je česká vědkyně, působí na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity. Zaměřuje se na témata spojená s čištěním a recyklací vody, opětovným využitím šedé a dešťové vody v městském prostředí a celkově s adaptací na klimatické změny. Je zapojená do několika evropských výzkumných projektů, které se týkají například adaptace na klimatické změny a modro-zelené infrastruktury. Je výjimečná i tím, že se jí daří výsledky výzkumu přenášet do praxe, spolupracuje s desítkami obcí a měst i podniků a radí jim, jak udržitelná opatření v hospodaření s vodou zavést do praxe.

O modrozelené infrastruktuře měst a obcí přednáší a dává samosprávám praktická doporučení. Časopis Forbes ji zařadil mezi do žebříčku TOP vědkyně ČR 2025.  

Otevření CirkAreny

V bývalé hokejové hale v Třinci se dříve fandilo hokejistům. Nyní v ní vznikla CirkArena, výzkumné a vývojové centrum pro cirkulární ekonomiku evropské úrovně. Má ambici přilákat do Třince nové talenty i vědeckou excelenci, bude se znovu chvět energií. V CirkAreně se od letošního prosince zkoumá, jak chytře využít odpady, a to průmyslové, stavební a také bioodpady. Výzkum se zde zaměří na maximální využití druhotných surovin, snižování množství odpadu a oběhové hospodářství, podporu udržitelnosti a modernizaci podniků i na propojení průmyslových odvětví. CirkArena má být mostem mezi vědou a praktickým využitím cirkularity v průmyslu. 

Už stavba samotná je ukázkou využití principu cirkulární ekonomiky ve stavebnictví – CirkArena vznikla recyklací brownfieldu – staré WerkAreny v Třinci. Objekt jako takový jen otočil dřívější uspořádání. Tam, kde na tribunách seděli fanoušci, vzniklo uzavřené zázemí pro výzkum. Dřívější ledová plocha, kam se fanoušci dostali jen stěží, se mění v otevřené zastřešené náměstí, prostor pro setkávání, komunitní, společenské a kulturní akce. Celý projekt stál 2,2 miliardy korun, z toho 1,67 miliard je financováno z EU. 

Nová CHKO a ptačí oblast

Po letech příprav se podařilo úspěšně vyhlásit novou Chráněnou krajinnou oblast Soutok a ptačí oblast Západní Krušné hory. Nová ptačí oblast leží na mimořádně cenném území západního okraje Krušných hor, které se z hlediska ochrany ptáků dlouhodobě opomíjelo. Nyní v této ptačí oblasti nacházejí ochranu především tetřívek obecný a sýc rousný. Především prvně jmenovaný je jeden z nejohroženějších ptačích druhů ve střední Evropě. 

CHKO Soutok je nyní nejnovější chráněná oblast v Česku, chrání unikátní komplex lužních lesů a řek Dyje a Moravy na jihu Moravy. I proto se jí přezdívá moravská Amazonie. Má rozlohu 125 kilometrů čtverečních. Rozkládá se na hranicích s Rakouskem a Slovenskem kolem Břeclavi a Lanžhota. Lesy, louky, slepá ramena, tůně a mokřady jsou domovem ohrožených druhů rostlin a živočichů, žije tam mimo jiné i orel královský.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)