“AI by nám v mnoha věcech mohla pomoct, pokud bude férová a zůstane neutrální. To mě na ní fascinuje. Není sentimentální a dívá se na věc objektivně,” říká Petr Kasa, přední osobnost české e-commerce, který má nyní projekt s pitnou vodou.

Petr Kasa patří mezi známé hráče na poli e-commerce s více než dvacetiletou zkušeností. Jeho jméno je podepsáno pod Kaca.cz či Pilulka.cz. Dnes jako výkonný ředitel projektu Lokni ukazuje, že inovace mohou řešit i základní potřeby, jako jsou filtrační stanice na pitnou vodu po celé ČR.

V rámci série rozhovorů Ecoisty s názvem „V zrcadle AI“ přinášíme myšlenky lídrů v této oblasti. Tyto osobnosti se zároveň účastnily komplexního výzkumu agentury NMS o vztahu české populace s AI, jehož je Ecoista mediální partner.

Co jste si myslel, když na trh poprvé přišla AI?

Když AI začala být veřejně dostupná a poprvé ve společnosti zaznělo slovo ChatGPT, okamžitě jsem ji začal testovat. Říkal jsem si, že nejvíc bude záležet na tom, jak ji lidé porozumí. Pochopil jsem, že je to nástroj, který hledá vzorce v chování a jazyku a pomocí neustále se opakujících struktur vytváří odpovědi. Třeba jednou porozumí řeči zvířat, nebo pomůže s rozklíčováním DNA. Zjednodušeně řečeno bude skvěle využitelná v odvětvích, kde se hledají tzv. patterns. Naopak není stavěná pro psychoterapii nebo IQ testy, ale neskutečně nám pomůže například s analýzou.

Uvědomil jsem si, že slovo „jazyk“ používáme jak pro mezilidské dorozumívání, pro komunikaci stroje se strojem, tak zároveň i mezi strojem a člověkem. Pochopil jsem, že všechny tyto tři oblasti „large language models“ převezmou.

I když se celý život věnuju byznysu, řeším primárně finance, budování, udržení a prodej firem, tak jsem původem programátor. Jako student jsem se tím dokonce i chvíli živil. Díky tomu mám trochu blíž k algoritmu. Nejsem ale žádný hardcore coder, dneska bych už nic nenaprogramoval, ale právě díky AI se do toho můžu zase dostat, protože vím, co a jak mám AI zadat. To je moje výhoda.

Technologie jde nesmírně rychle dopředu. Jak máte pocit, že nás změnila?

Začíná prorůstat do běžných procesů, které lidé dříve dělali ručně. Když člověk dostal deseti stránkovou smlouvu, tak si k ní nejprve sednul a přečetl si ji. Ale přečíst deset stránek těžké smlouvy a ještě jí porozumět může být klidně na dvě hodiny práce. Dneska si sednu za komp a napíšu: „Vypiš deset věcí, které tě ze smlouvy zaujaly pozitivně a které negativně,“ a do pěti vteřin vím, o co jde.

Taky to samozřejmě dokáže generovat videa a obrázky. To mi připadá jen jako taková legrace. V tom nevidím smysl pro moji práci, protože já nejsem umělec, filmař ani marketér, takže zrovna tohle úplně nevyužiji. Ale v textu — zápisů ze schůzek, shrnutí e‑mailů, analýzy dat — tam mi to dává obrovský smysl.

V tuhle chvíli to nicméně nevidím jako nějakou revoluci, ale jako další evoluční stupeň – tak jako jsem dřív používal reportingové systémy a analytické nástroje, tak dnes používám AI.

Lidem často připadá, že AI postupuje moc rychle. Jak se díváte na její regulace?

Jakákoliv regulace má smysl pouze ve chvíli, kdy si barák obeženeme ostnatým drátem a nikoho nepustíme dovnitř ani ven. V globálním světě to nejde. Pokud to budeme schopni zajistit celoplanetárně a vyvine se regulace v rámci celého našeho ekosystému, tedy celé naší planety, pak to smysl dává. V dobách, kdy hranici zdobil ostnatý drát, mělo cenu dělat takovéhle věci na státní úrovni, ale dnes, kdy je svět propojený, internet a energetika je celosvětová, to fungovat nebude. Příklad odjinud: Zakážeme si vyrábět auta na spalovací motor a důsledek je, že evropský trh zaplavuje čínská produkce. To nedává smysl – je to kontraproduktivní. Takže musíme zajistit, aby se lidem, kteří s AI mají dobré úmysly, vedlo lépe než těm, kteří je nemají.

Takže vy byste vůbec nereguloval?

Nedává mi to moc smysl. Jen jako společnost musíme zajistit, aby lidé, kteří mají největší moc, ji neměli neomezenou. Je samozřejmě logické, že do nejvyšších společenských pozic se dostávají psychopati. To je vědecky dokázané. Lidé, kteří stojí na špičce pyramidy, mají velmi často mentální problémy. Ale tak to bylo vždy. Nám jde dnes primárně o udržení demokracie a určitě šanci máme. Byť samozřejmě společnost vždycky trochu směřuje k ,,zániku”, ale jde o to, jak moc. Příroda si své problémy zatím vždycky vyřešila, tak doufejme, že se to povede i dnes — a to s námi na palubě.

Lidé se nejen bojí toho, že nám AI vezme práci, ale taky že získá své vlastní vědomí. Jak se k tomu stavíte vy?

Nemyslím si, že by neživý organismus mohl dosáhnout vědomí. Prostě proto, že není živý. Může se ale tak prezentovat a my lidé mu můžeme uvěřit. Například bude schopné generovat zprávy, které my budeme pokládat za skutečné. To se děje už dnes. Člověk si může vybírat z tolika informací z různých zdrojů. Lidé neustále hledají pravdu, ale ona je ve skutečnosti strašně relativní. 

Říká se, že dějiny píšou vítězové. Mně jako malého kluka učili, že nás osvobodila Rudá armáda. Žil jsem v pohádkovém světě, kde fašisté s Hitlerem byli ti zlí a Sověti ti hodní. Když mi bylo kolem patnácti, pochopil jsem: „Aha, oni nás ti Sověti nešli zachránit. Oni si šli posunout hranice vlivu a při té příležitosti nás mimochodem osvobodili.“ Když si historii zasadíme do kontextu, najednou už není černobílá, ale pestrobarevná. A tak je to i s vědomím. Stroj se může projevovat, jako kdyby ho měl – pokud mu věříme, pak už moc nezáleží na tom, zda ho skutečně má, nebo nikoliv. 

Jedna věc je, zda opravdu vědomí má, a druhá, jestli se nezačne chovat samostatně — a třeba i proti našim zájmům…

To je stejné, jako když si postavím dům, nenajmu statika a pak se divím, že mi celý dům spadl na hlavu. Je to moje blbost. Tak to funguje s AI. Jak se bude vyvíjet, je náš úděl. Samozřejmě, že se může stát naší hrozbou. Historie je plná živočišných druhů, které vyhynuly. Jestli dinosauři nějaké vědomí měli, tak asi taky nechtěli umřít. Jak dlouho jsme jako druh tady? Asi 300 tisíc let, to bychom ještě chvilku mohli vydržet. Teoreticky AI může být naše smrt, ale přežili jsme už tolik větších hrozeb, že si to nemyslím.

Jak se díváte na úroveň adaptace firem na rozvoj AI? 

Pravděpodobně jednoho dne vznikne firma, která bude mít jediného člověka, a tím bude zakladatel. Může mít klidně tisíc zaměstnanců, ale všichni budou virtuální. Už dnes existují firmy, kde jsou virtuální lidé. Navenek to působí dojmem, že tam někdo opravdu pracuje. Když půjdu na pobočku firmy a na centrále uvidím tablet s doktorem Omáčkou, který sice nebude člověkem, ale práci odvede stejně dobře, tak si s ním budu klidně dál povídat — na tom nevidím nic špatného. Láme se to v momentě, kdy na scénu nastoupí emoce. O pár týdnů později si stále chatuju s doktorem Omáčkou a nakonec se do něho zamiluju. Tam mohu začít dostávat pocit, že opravdu vědomí má. Existují už lidé, kteří se rozvedli, nebo rozešli, byli zklamaní a pak si raději vytvořili vztah s AI.

Nezáleží na tom, jak moc se nám AI přizpůsobí, ale jak moc ho budeme brát vážně. Nedávno spáchal sebevraždu jeden mladý kluk, kterému ChatGPT řeklo, že nejlepším řešením na jeho problémy je skok z okna. Což je strašné. AI už mi nenapíše jen e‑mail v angličtině, protože já bych ho tak hezky nenapsal, ale doporučí mi se zabít… Tady začínám mít obavy i já.

Ve zdravotnictví je rozdíl mezi lékem a jedem jenom v dávce. Historicky jsme měli spoustu léků, za které někdo získal Nobelovu cenu, a později jsme zjistili, že víc škodí, než pomáhají — a stáhli jsme je. Stejné je to s AI. Všechno má i negativní účinky, my je musíme minimalizovat.

Co ekologie spojená s AI — hraje to pro vás roli?

AI spotřebuje spoustu energie, kterou musíme vyrobit. Samozřejmě bychom ji mohli využít jinde, ale klimatizace také spotřebuje energii — a stejně ji používáme, protože zvyšuje komfort. Tak je to i s vodou, není jí neomezeně. Musíme s ní nakládat tak, aby přinášela víc užitku, spokojenosti a štěstí než škod. Vždycky je to boj mezi náklady a lidským štěstím. Evoluce pořád směřuje k tomu, aby bylo zítra o trochu lépe než včera a s AI to bude stejné. Měřit to ale neumíme. Na lidské štěstí máme alespoň nějaké průzkumy. Ale tady zatím nic.

Upřímně spoléhám na kritické myšlení. Miluju data a algoritmy, vím, že každá analýza se dá ohnout, jak se komu hodí. Záleží tedy na vzdělanosti lidí, jak se AI a její dopady budou dál rozvíjet.

Jsme zase u toho vzdělání. Mladí lidé často nemají dostatek zkušeností, aby rozpoznali, zda jim ChatGPT nevygeneroval hlouposti. Jak to vidíte vy?

Přesně proto je nesmírně důležité naučit mladé lidi, jak pracovat s informacemi. Dám příklad: Trump uvalí cla na Mexiko. Anti‑Trump média napíšou, že je to úplný idiot a vytáhnou argumenty proti. Pro‑Trump média napíšou, že je to skvělé a bylo to potřeba. Máme tolik zdrojů, až je někdy těžké se zorientovat.

Nedávno Američané začali vyhošťovat určité lidi — i po 20 letech pobytu. A reakce byla extrémní na obou stranách. Snažím se vzít oba názory a konfrontovat je, abych neskočil ani na jeden extrém. Víme například, že Deník N píše určitým způsobem a Parlamentní listy zase jiným. Já jsem typ, který si přečte oba póly a snaží si z toho udělat závěr. To mě naučil byznys — musím uvažovat o všech zákaznících, nejen o těch s IQ 120+.

Člověk má tendenci někam patřit. Je strašně jednoduché stát se součástí „stáda“. Ale když půjde stádo na porážku, půjde slepě za ním? AI by nám v mnoha věcech mohla pomoct, pokud bude férová a zůstane neutrální. To je jedna z věcí, která mě na ní velmi fascinuje. Není sentimentální a dívá se na věc objektivně.

Foto: Lokni