Nová oblast neurotechnologií nabízí příležitosti a zároveň ohrožuje to naše nejniternější soukromí – funkce mozku a našeho celého organismu. Je na čase uvažovat o jejich regulaci.

Bývalá francouzská ministryně kultury a ředitelka UNESCO Audrey Azoulayová svůj nedávný komentář pro Financial Times začala úvahou, že tělo a mozek je posledním útočištěm našeho soukromí. Ale jak dlouho ještě? Nejsme totiž daleko od technologie čtení myšlenek, věda už podnikla kroky k jejich dekódování. 

Neurotechnologie, rychle se rozvíjející obor věnující se pochopení mozku a vytváření technologií, které s ním interagují, dokáže podle Azoulayové přistupovat k našemu nervovému systému, hodnotit ho a dokonce manipulovat.

Společnost Meta provedla např. sérii experimentů integrujících magnetoencefalografii (MEG), technologii skenování mozku, která měří magnetická pole generovaná mozkovou aktivitou, s generativní umělou inteligencí. 

Běháš a dáváš data

Čtení mozku zní jako sci-fi, nicméně realitou dneška je získávání obrovského množství dat z našich těl. Lidé používají neurotechnologie, aniž by si uvědomovali, jak citlivá jsou data, říká se jim “neurální data”, která o činnosti jejich mozku a organismu firmy shromažďují. Aplikace pro cvičení, spánek nebo sledování stresu v chytrých telefonech, hodinkách a dalších zařízeních zachycují překvapivé množství dat o našem fyzickém a duševním stavu, včetně úrovně pozornosti a soustředění mozku, stresu a úzkosti, únavy, relaxace a klidu a pozitivní nebo negativní nálady. Azoulayová nás nabádá, že bychom měli svá behaviorální respektive neurální data pečlivěji střežit.

Legislativa? Žádná

V současné době ve většině jurisdikcí po celém světě neexistuje zákon, který by technologickým společnostem bránil v používání našich neurálních dat, natož aby jim zakazoval jejich prodej třetím stranám. Protože mozkové vzorce jsou pro každého jedinečné, ztráta kontroly nad těmito daty představuje přímou hrozbu pro naše duševní soukromí a naši svobodu myšlení, tedy dvě základní lidská práva, o kterých v tomto kontextu doposud příliš neuvažujeme. 

Neurotechnologie mohou manipulovat s našimi myšlenkami a duševními stavy. Vedlejší účinky hluboké mozkové stimulace u pacientů s Parkinsonovou chorobou podle Azoulayové, který psala svůj komentář za pomoci neurovědce Hervého Chneiweisse, ukazují, že je možné vyvolat nežádoucí chování, jako je třeba nutkavé nakupování.

UNESCO burcuje

Azoulayová si přeje, aby svět podnikl kroky k regulaci této mocné nové technologie. UNESCO přišlo s prvním globálním etickým rámcem pro neurotechnologie. Vyzývá vlády, aby zaručily základní právo na soukromí včetně duševního tím, že budou přísně regulovat prodej nebo sdílení vysoce citlivých neurálních dat, která umožňují ostatním odvodit naše emoce, úroveň pozornosti a další duševní stavy. Neurotechnologie otevírají fascinující, ale zároveň znepokojivou kapitolu v dějinách lidstva. To, co dnes vypadá jako pokrok v oblasti medicíny nebo zábavy, může zítra znamenat zásah do samotné podstaty lidského myšlení a svobody. 

A tak se neurální data mohou stát jedním z nejdůležitějších témat tohoto století. Je radno přistoupit k jejich ochraně se stejnou vážností, s jakou chráníme běžné osobní údaje. Jinak riskujeme, že mozek jako poslední útočiště soukromí přestane být naším vlastním územím a promění se v další prostor zájmu obchodníků a manipulátorů.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)