Ulice obývané movitými občany se v USA a západní Evropě poznají podle přítomnosti vzrostlých stromů. Pamatuji si, že ve Washingtonu podzim v takové čtvrti začínal příjezdem skupinek Mexičanů a řevem jejich objemných fukýrů. Sfoukávali na hromady listí, aby ho pak odvezli v pytlích na svých čoudících dodávkách.

Tento týden se před čtenáři New York Times vynořilo dilema. V dlouhém článku se jim vysvětluje, že listí se správně má nechat na trávníku, kde je. Autor popisuje můj dlouhodobý přístup, kdy zamykám provinile neshrabanou zahradu v Maříži. Zase to nechávám vyhnít…

Mému nedbalému přístupu přizvukuje i entomolog Max Ferlauto z Maryland Natural Heritage. Ne tolik z důvodu lenosti a nedostatku času, ale proto, že v tlejícím listí přezimovává celá armáda ekologicky kritických organismů. A to není všechno: hnijící listí je požehnáním pro půdu a rostliny.

Teď, když o tom přemýšlím, tak během mého desetiletého experimentu s listím se původní trávník změnil v mech (návštěvám jsem tu část zahrady začala představovat jako „japonskou“), a pak se tam postupně (zázračně) uchytilo luční kvítí a byliny, a dokonce i pár jinak vzácných druhů.

Neničme jim svět

Američané provedli experiment ve dvaceti zahradách, aby přišli na to, že když nechají listí tam, kde popadalo, podaří se tím zachránit obdivuhodný počet živočichů. Mohli se stavit u mě. Podědila jsem prvorepublikový atlas hmyzu a donedávna mě uváděl do stavu bezútěšnosti. Už ne. Moje metoda zahradničení „vyhníváním“ vrátila spoustu bzučících fešáků zpátky. A obohatila každoroční letní tanec motýlů o nečekané, nádherně zbarvené nové přírůstky.

Ale na rozdíl od vědců z Marylandu jsem rozdíl mezi „předtím a poté“ nedokázala spočítat. Ukazuje se, že na jediném metru, kde nechali listí, se na jaře objeví na dva tisíce nových broučků a mravenců. A to nepočítají stonožky, žížaly a další milovníky tlejícího listí.

Registrovali jen druhy, které v listí přezimují: motýly, moly, vosy, brouky, pavouky a mušky.
Jakmile zahrádku vyčistíte, zbavíte se všech těchto čím dál vzácnějších druhů; kromě toho, že chybí při opylování, jsou i zásadní v tom, že limitují škůdce napadající námi láskyplně vysázené rostliny.

Odstraněním listí se výskyt molů (nemluvíme o šatních!) sníží o 45 procent, pavouků o 56 procent a brouků o čtvrtinu. Kromě počtu živočichů se skoro až o polovinu snižuje různorodost motýlů a molů.

Lenost a radost

Letos jsem si po příjezdu na chalupu poprvé ze všeho nejdřív vytáhla lehátko. A dva dny jsem se nehnula z místa. Ten tanec roztodivných (dříve nevídaných) motýlů mi uhranul. A zvýšený počet havěti přilákal i víc ptáků. Na aplikaci mi najednou nevyskákalo méně než dvanáct cvrlikajících, prozpěvujících druhů, vesele se pohupovali na přerostlých travinách. Pohádkově oživlá zahrada.

Když listí shrabeme, tyto živočichy zničíme, protože narušíme jejich prostředí, ve kterém by jinak dokázali přezimovat.

Z pohledu entomologa je to nejlepší, co můžeme udělat, vysadit dub a nechat pod ním jeho spadané listí. Odborníci uznávají, že z pohledu majitele pozemku to není vždy to nejpraktičtější. Pokud tedy musíme listí přesunovat, měli bychom je stejně nechat pod nějakým stromem.

Jakmile je trávník holý, pro broučky je to, jako by se ocitli na poušti; bez listí (aspoň někde poblíž) nemají šanci přežít.

Na kompostu nemají naději (teplota uvnitř je moc vysoká) a nemají šanci, když jsou listy shrabané bokem v silné vrstvě (v té hloubce nedokážou na jaře odhadnout, kdy je čas vystrčit hlavu).

A báječná zpráva pro lenochy: pokud jde o různorodost živočichů, žádné velké hrabání a uklízení ani na jaře.

Je na čase zbavit se onoho germánsky (?) spořádaného pohledu na zahradu.
Neučesaná, lehce zanedbaná nám přinese dosud nepoznanou radost.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT4o)