Když mi před pěti lety nalili o Vánocích do sklenky anglické šampaňské, nemohla jsem se přestat ušklíbat. Dnes stojí jedna láhev stejně jako to francouzské a já se neušklíbám: nepoznám totiž rozdíl.

Když ostrované začali v novém miléniu zakládat první vinice, ani oni sami pokusy a produkci kvalitního vína nemohli brát vážně. Dnes celonárodně oslavují medaile, které se jim na soutěžích daří vyfouknout nejznámějším producentům “opravdového” šampaňského.

Před dvaceti lety Britové začali experimentálně pěstovat a sklízet čaj. Dvojice Jo a Kathryn Harper objednali z Číny tisíc sazenic Camellie sinensis a dnes jim jich v Devonu roste desetkrát tolik. Jde o stále o malé vzorky, ale chuťově jsou výjimečné. Manželé je prodávají za 2 600 liber (!) jedno kilo.

Jedno a půl kila

A nyní Španělé, manželé a rodiče dvou dětí, poprvé v Evropě vypěstovali kvalitní kávu. Jedná se o revoluci, protože dosud se věřilo, že pěstování kávy v kontinentálním klimatu je nemožné. Na farmě na sever od Barcelony, v údolí chráněném vzrostlými duby, sklidili v tomto roce jenom kilo a půl zrnek (loni to bylo 150 gramů), ale optimisticky tvrdí, že jejich úroda v budoucnosti může dosáhnout až 28 tun. Před čtyřmi lety zasadili pět tisíc výhonků Arabiky, loni měli první sklizeň. Evropané, největší konzumenti kávy by se mohli poprvé stát jejími pěstiteli.

Když kofeinoví nadšenci Giraldez a Prat poprvé ochutnali vlastní kávu, rozbrečeli se: díky kontrastu nejnižších a nejvyšších teplot má intenzívní chuť, ovocno – květinovou příchuť s příměsí čokolády… Prostě sen.

Dostat se až sem, jim trvalo víc než šest let a řada výhonků uhynulo, přečkaly jen nejodolnější.

Nespouštět z očí

Malí pěstitelé jsou soukromníci, kteří operují bez dotací, se musejí vypořádávat s nepředvídatelnými problémy a s úskoky počasí. Španělé své mladé kávovníky chovají jako oko v hlavě: “Staráme se o ně jako děti. Ty taky nespouštíme z očí.” V zimě střídavě hlídkují, aby v případě mrazíku mohli pohotově zasáhnout.

A nejsou sami. I v Malaze vědci experimentují s pěstováním kávy na subtropickém pobřeží, a s malou úrodou se nově můžou pochlubit i pěstitelé na Sicílii a na Kanárských ostrovech.

Všichni jsme poznamenání blbou náladou, kterou zahušťují špatné zprávy ohledně Země. Pokusy zavádět pěstování plodin v dosud netradičních regionech znamenají nemalý výraz naděje. Proč se utápět ve splínu, když můžu přijít s krásnou plantáží… Obzvlášť, když mezi kávovníky se dobře daří borůvčí a vzácná katalánská koza spásá nálet mezi řádky kávových sazenic.

Co může být byt v tuto chvíli na světě lepší než být (realistickým) snílkem plným naděje?

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT4o)