Right to Repair („právo na opravu“) se v Česku prosazuje postupně v návaznosti na legislativu EU. Cílem je zlepšit možnosti spotřebitelů a nezávislých opravářů opravovat elektroniku, a tím prodloužit její životnost a snížit množství elektroodpadu.
Co Right to Repair znamená? Podle tohoto mezinárodního hnutí má spotřebitel právo rozhodnout se, zda si výrobek opraví sám, nechá ho opravit výrobcem, nebo využije nezávislý servis.
Legislativa se ve světě zaměřuje hlavně na velké domácí spotřebiče, elektroniku a IT zařízení, jako jsou pračky, televizory, mobily nebo počítače. Výrobci by měli poskytovat náhradní díly, oprávněné informace a servisní manuály. Firmy totiž mohou opravám bránit právě drahými díly, nedostupnou dokumentací nebo softwarem vázaným na autorizované servisy.
My zatím vlastní zákon definující „právo na opravu“ nemáme, ale řídíme se pravidly EU. Nařízení o ekodesignu (EU 2019/2020) od roku 2021 ukládá výrobcům povinnost zpřístupnit náhradní díly a opravy pro některé výrobky (lednice, pračky, myčky…). Směrnice má být v budoucnu rozšířena i na mobilní telefony a tablety.
Směrnice o právu na opravu z roku 2023 posiluje postavení spotřebitele i po záruce a vyžaduje, aby oprava byla možná „přiměřeným způsobem“. Zákonná záruka je v Česku 2 roky, ale právo na opravu má samozřejmě význam i po jejím skončení. Nová evropská pravidla zajišťují, že i po záruce by měla být oprava možná a výrobce ji nemůže záměrně znemožnit, třeba lepením baterií nebo softwarově.
V Česku působí nezávislé iniciativy, jako síť nezávislých opravářů Opravme Česko, nebo komunitní dílny Repair Café, kde si lidé mohou sami opravit věci s pomocí dobrovolníků. ReUse centra a dílny sbírají použité věci a dávají jim nový život včetně oprav a jsou ukázkovým příkladem principů cirkulární ekonomiky. Očekává se další zpřísnění pravidel v EU, která se promítnou i do české legislativy. Tlak na právo na opravu roste jak ze strany ekologických organizací kvůli odpadům, tak také spotřebitelských sdružení a malých a středních podniků v oblasti oprav.
V Česku je dlouhodobě silná tradice drobných řemeslníků a servisních dílen, ale v posledních letech docházelo k jejich útlumu kvůli levným novým výrobkům. Často je totiž levnější koupit nové než opravit staré. Problémem u složité techniky jsou digitální čipy a software, což dělá opravy svépomocné nebo komunitní opravy komplikované (na opravy notebooků apod. se specializuje např. nevyhazujaleoprav.cz).
Ale už i školy se začínají více věnovat řemeslům, manuální práci a udržitelnosti. Roste zájem o “DIY opravy” (do it yourself) přes návody na YouTube nebo platformy jako iFixit, která má i české návody.
Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)