Situace musí být vážná: Megan (ano, ta pohledná feministka, která postavila svou kariéru na tom, že se provdala za prince) oddálila své nové zviditelňování se na Netflixu (tentokrát nad skleničkami uvařeného džemu) až na březen. 

Proč? Vzhledem k tomu, že se tolik domů na předměstí LA obrátilo v prach, její propagace luxusního kalifornského životního stylu by v tuto chvíli drasticky kontrastovala s ožehavými problémy místních nešťastníků. 

Pacifik Palisades byly jednou z těch adres, které nepotřebovaly dovysvětlení: žít v Kalifornii nebylo špatné, žít v Pacifik Palisades – to byla hodně dobrá káva. Jenže teď v Kalifornii každou chvíli něco hoří. 

Důvod, proč nikdy předtím jsme neměli požár a jeho následky tak podrobně zdokumentované není jen ten, že s největší pravděpodobností půjde o finančně zatím nejnáročnější přírodní katastrofu v USA. Hlavním důvodem totální fascinace je to, že oběťmi jsou tentokrát třeskutě privilegovaní, dlouhodobě bohatí lidé. Lidé, kteří mají prostředky vyhnout se tomu nejmenšímu nepohodlí. Lidé obklopení poskoky, kteří jejich nejmenší přání vyčetli dřív, než ho rty chlebodárce stačily zformulovat. A v tom vězí ta největší fascinace. NIKDO si nedovedl představit Mela Gibsona, jak k smrti vyděšený stojí u ohořelého plechu, který ještě před pár hodinami byl záviděníhodný bourák, oči zarudlé štiplavým prachem – bezmocně civí na zčernalé trosky, které ještě před pár dny symbolizovaly závratný úspěch jedné z hollywoodských legend. 

Když teče do bot i těm nejbohatším, když ani oni se nedokážou vyhnout následkům přírodní katastrofy – věci jsou vážné. Jakou šanci důstojně přežít můžeme mít my ostatní? 

Lekce z prozíravosti

Na druhou stranu – každý chytrý pojišťovák by si měl dobře všimnout kalifornské lokality, které se od dramatického požáru roku 2007 ohně vyhýbají: Montecito. 

Montecito je malá komunita (třeskutě bohatých lidí), kteří si před skoro dvaceti lety zaplatili experty na protipožární opatření. A hlavně – skutečně implementovali navržená opatření. Jsou jich skoro na tři stovky, a každý, kdo tu chce bydlet, se jim musí bez diskusí podřídit. Jedním je například to, že dům musí být do vzdálenosti nejméně jednoho a půl metru obklopen kamenným (nebo podobným ohnivzdorným materiálem) a nesmí v této blízkosti růst žádné rostliny. (Nic pro mě, dveře kolem kterých se nepnou růže – nemůžou vést do mého domova). Hydranty v jejich okolí fungují a suché větve a listy se skoro hystericky uklízejí a odstraňují. 

Zpátky k zatím nejničivější katastrofě nejbohatší země světa. Opět připomněla, že změny klimatu jsou tu. A to, že Trump a Musk a ostatní, kteří tvrdí, že životní prostředí není pro lidstvo prioritou číslo jedna, na tom mnoho nezmění. V posledních měsících se sice Wall Street, Big Oil, Big Tech a další velcí hráči začaly s pozoruhodnou malostí odvracet od svých dřívějších enviromentálních slibů a ESG se pro ně málem stává sprosté slovo. A proč? Pro prachy. Proto, aby se zalíbili novému americkému prezidentovi, o jehož názorech na klima a životní prostředí bohužel víme více než dost. 

Jinými slovy tyto firmy se veřejnosti a sami sobě snaží namluvit, že byznys a technologie nějak zázračně vyřeší naše problémy (odstěhujeme se na Mars, AI poručí klimatu apod.), nebo možná dávají najevo, že se stejně všichni (respektive naše děti) nakonec usmaží v Pekle Globálního Oteplování, tak proč si komplikovat poslední hostinu na Titaniku… 

Nevzdávat to

Ale. Rozdíl mezi Pacific Palisades a Montecito by nemohl být výmluvnější. Jedny leží v prachu, druhé pokračují být zelenou oázou. Často prostě stačí udělat věci, které jsou v našich silách, udělat je tady a teď, nevzdat snahu o zmírnění změn klimatu, hledat řešení, neodvracet hlavu od problémů.

Firma Veolia uvítala rok 2025 povzbudivě jasným odhodláním pomáhat zpomalovat následky našich škod v příjemném videoklipu. To je její vizitka. Coby konzumenti a investoři máme dnes na vybranou, které firmy podpoříme. Filozofie jedněch vede k prachu Pacific Palisades, filozofie druhých se snaží o zelené Montecito. 

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)