“Obyč”, šeptnu provinile směrem k baristovi. Kdykoliv si objednávám kafe s kravským mlékem, dívám se před sebe, jako někdo kdo se právě společensky znemožnil a chce se ztratit. 

Je to jako když přiznáte, že máte slabost pro koňský salám. Neřeknou vám, že jste zrůda, ale všichni ostatní, co si objednávají mandlové nebo ovesné “mléko”, si pohrdlivě odfrknou.

Obyčejné latté je dnes manifestací nezdravého životního stylu, neekologického postoje a etické nedostatečnosti vůbec. (Něco jako se v roce 1984 otevřeně hlásit k příslušnosti ke KSČ.)

Ale pozor. Oxfordská univerzita tento týden otřásla sebevědomým objednáváním velké části globálních trendy kafařů.

Její vědci zveřejnili, že preferovat rostlinné mléko není tak prospěšné vůči planetě, jak se dosud předpokládalo. Nemluvě už o (dosud vesměs) šeptaných zjištěních, že nejsou ani našemu zdraví tak blahodárná.

Jak to? Nahrazování živočišné stravy rostlinnou sice zjemňuje zatížení planety, ale když se snažíme dorovnat kalorie, které kravské mléko obsahuje, zátěž životního prostředí je okamžitě větší.

Jakmile nahradíte moje “obyč” plnotučné mléko mandlovým, potřebujete ho čtyřikrát víc, abyste se zasytili. A v tu chvíli nápor na přírodu je celkově o čtrnáct procent vyšší, protože produkce mandlového nápoje se neobejde bez obrovské spotřeby vody. Aha!

Mléko není mléko

Jako všechno kolem, je otázka pití mléka vlastně strašně složitá. Ale co máme tedy mít v ledničce?

Pro většinu z nás (co netrvají na co nejkrémovější kávě), je menší počet kalorií vítaný. Takže pojďme si shrnout pro a proti:

Kravské mléko – je bohaté na vápník a vitamín B12 (nepostradatelný pro přeměnu energie a dobré nervy; je to něco čeho se veganům výrazně nedostává). Aminokyseliny v mléce obsažené jsou důležité pro růst. A taky je vynikajícím zdrojem kalorií – v případě potřeby zhubnout je tedy dobré s jeho spotřebou brzdit. Nejhodnotnějším zdrojem vitamínů je plnotučné mléko. S nízkokalorickým už je to jinak. Drasticky se snižuje jeho obsah vápníku a postrádá řadu vitamínů, zejména pak blahodárný vitamín A.

Jenže: V Evropě je produkce kravského mléka odpovědná za čtvrtinu (některé zdroje tvrdí dokonce třetinu) naší potravinové uhlíkové stopy. Což je třikrát víc než kterékoliv alternativní “mléko”. A jeho výroba způsobuje někdy dvojnásobnou (někdy i mnohem vyšší) kontaminaci vody.

Ale. Když se nesrovnává litr od litru, ale podle dodávaného obsahu kalorií, obrázek mléka/škůdce razantně zrůžoví. Jenom v případě emisí CO2 je pak klasické mléko o třetinu vůči planetě šetrnější než jeho ovesná náhražka.

Mandlové mléko – si co se zdravotní prospěšnosti týká, oproti pěti hvězdičkám kravského, vyslouží jenom tři. Uměle přidávané calcium a minerály se v těle nevstřebávají tak snadno jako z kravského. Navíc stabilizátory a emulgátory v něm obsažené jsou vyloženě škodlivé, obzvlášť když se používají ve větším množství nebo denně. Proto je potřeba usilovně hledat přírodní produkty, které obsahují pouze mandle a vodu (maximálně špetku soli).

Vliv na přírodu je také problematický, na výrobu jediného litru mandlového mléka padne 372 litrů vody. Teoreticky je to mnohem lepší než v případě kravského (628 litrů), ale protože potřebujete čtyřikrát tolik, abyste se dopracovali podobných výživových hodnot, spotřeba vody se zvyšuje – o 67 procent víc než u kravského. A je to záhul pro včely. Jeden z největších producentů mandlí (USA) – díky nemilosrdnému používání pesticidů – ve velkém likviduje včely.

Ovesné mléko obsahuje spoustu uhlohydrátů, a stabilizátorů. A aby bylo dostatečně krémové, neobejde se bez příměsí olejů, jenom tak se z něj dá našlehat pěna. Zatímco ovesné vločky jsou vynikající díky obsahu vlákniny, jakmile se zmasakrují v mléko, věci se mají poněkud jinak, vlákniny výrazně ubyde. Vůči přírodě je ovesné mléko šetrné – ale jenom v případě, že je bio. Jinak se koupe v toxických pesticidech, které ubíjí všechno živé.

Sojové mléko je nejblíž kravskému (co se týče výživových hodnot), obsahuje i vitamin D. Jenom pozor na přidávaný cukr. Sója si získala špatnou pověst deforestací Amazonu, ale sója určená pro lidskou konzumaci se pěstuje jinde. A ve srovnání se všemi ostatními mléky je nesrovnatelně šetrnější vůči přírodě.

Rýžové mléko skoro neobsahuje proteiny a vzhledem k nízkým výživovým hodnotám jeho výroba nesmyslně zatěžuje životní prostředí. Podobně kokosové mléko, které skoro bez výjimky obsahuje velký podíl rýžového mléka.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)