V září se zpěvačka a herečka Berenika Kohoutová stane podruhé maminkou a otázky kolem ochrany životního prostředí ji zajímají o to víc. Sama dělá, co může, a v našem rozhovoru prozradila svoje „ekovychytávky“.

Bereniko, jak vidíte další vývoj světa a životního prostředí? 

Vzhledem k tomu, že mám rodinu, beru to optimisticky a doufám, že se vše v dobré obrátí. Opravdu věřím, že se svět změní k lepšímu, ale nepůjde to jinak než naším přičiněním. Důležité je nejen to, co budou dělat jednotlivci, ale také, aby do toho šláply vyšší struktury. Rozhodně jsem na straně lidí, kteří říkají, že je to vážná věc, a nelíbí se mi, když to někdo bagatelizuje a znevažuje.

Prozradíte nám svoje ekovychytávky?

I když se snažím žít s ohledem na přírodu, nejsem extremistka a ani to není v mých silách. Například co se týká masa, jím ho víc, než bych chtěla, ale za to kupujeme jen farmářské výrobky. Není mi jedno, v jakých podmínkách zvířata žijí, a určitě jsem pro dát v tomto případě spíš na kvalitu než na kvantitu. Když byli dříve lidé chudší, maso tolik nejedli a asi to tak má být.

Kde kupujete zeleninu? 

Hlavně na trzích a vybírám si přitom přímo farmáře, ne překupníky. Bydlíme na Vinohradech, a tak chodíme rádi procházkou na trhy na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Potkáme se tam i s kamarády a se sousedy a je to fajn. Různé rodinné farmy dodávají svoje potraviny i do řetězců a někdy nakupujeme i tam.  A s čím chodím na nákup? Nejradši se síťovkou, to je pro mě samozřejmost, Igelitové tašky — a teď už ani ty papírové — nesnáším. Síťovka se krásně natáhne, takže mám jednu doma, další v autě atd. 

A co oblečení?

Při nákupu oblečení vede slow fashion, kam patří second handy, výměna oblečení nebo malovýrobci, jenže zrovna pro děti se takhle nakupuje špatně. Značky, které šijí pro děti, jsou hodně drahé a dítě to nosí chvíli. V sekáči se zase pro děti špatně hledá, takže pak zbývá výměna s kamarády a dětské bazary. Zrovna teď potřebuju pro naši čtyřletou Lolu nové kraťasy, nová trička a nové legíny. Když to chcete jinak než koupit nové, je s tím práce, ale zase z toho máte dobrý pocit. 

Při praní vždycky volím ekoprogram a všechno peru v ekologických prostředcích. Nedávno jsem narazila i na prací ekopapírky a jsem z nich nadšená, protože jsou dobré i na cesty. Jsou to suché papírky napuštěné ekologickým pracím prostředkem, které rovnou dáte do pračky a nemusíte kupovat plastové láhve s pracím gelem. Na mytí rukou ráda používám přírodní mýdla. 

Sledujete materiály, z nichž jsou vyrobené hračky?

Jdu za tím spíš intuitivně, protože nezdravé plasty jsou vždy na první pohled jakoby hezčí, křiklavější a hračky jsou levné. Plastová brčka naštěstí už nekolují, ale ta, co jsou dnes v dětských pitíčkách, se zase rychle rozmočí a ani se z nich nedá moc pít, takže doufám, že přijdou ještě s něčím jiným. 

Lola má také ráda ovocné kapsičky, což jsou vlastně přesnídávky v pytlíčkách, které dříve byly ve skle, což bylo mnohem více eko. Máma mi také říkala, jak jí vždycky smrděla školní svačina, protože babička ji jídlo dávala do vymytých pytlíků od mléka, které měly hodně použití. 

Dříve byly také látkové ubrousky na svačiny, protože igeliťák byl vzácnost…

Osobně dnes používám pevnější igeliťáky, které také vymývám a používám vícekrát. Na natáčení i do divadla si nosím svoji láhev na pití, což dělá už i hodně mých kolegů. Láhve si pak zase naplníme a já si kromě toho nosím také svůj term hrnek na kafe. Dokonce už existuje i greenfilming, kdy se při natáčení spotřeba plastů minimalizuje cíleně. A také jsem nervózní, když doma máme plnou ledničku jídla a máme jít někam do restaurace, protože potraviny se snažím nevyhazovat. 

Co se týká hygieny, používám absorpční, prací menstruační kalhotky, protože dámské hygienické potřeby tvoří hodně odpadu. To samé pleny. Ekologické pleny jsou ale drahé, takže je fajn, že v drogeriích seženete aspoň kompromis. Chápu ale, že matka samoživitelka to kupovat nebude.

Jak to s máte s porody? 

Určitě jsem nakloněná co nejvíce přirozenému porodu a mám svoji dulu, která se mnou byla už u prvního porodu.  U Loly se vše povedlo, takže doufám, že se mi to povede znovu. První porod byl dlouhý, ale nikdo mi nic nevnucoval a měla jsem velkou podporu. Kolikrát stačí, když někdo před rodící ženou utrousí, že se neotvírá, čímž se se úplně zablokuje a nastanou komplikace. Základ je podle mě být co nejvíc v klidu, věřit si a mít kolem sebe tým, který ženu podporuje a ujišťuje ji v tom, že si vede dobře a zvládne to. Potřebuje podporu a ne strašení. 

Lolu jsem vlastně rodila skoro doma, protože do porodnice jsem přijela až na grande finále. Hned po porodu dula Lolu přiložila nejen na mě, ale také svlékla tričko mému manželovi Kryštofovi a dala ji pak na hruď i jemu.  

Říkáte, že jste intuitivní rodič, co to znamená? 

Snažím se o respektující výchovu a mám radost, že když si někde něco přečtu nebo poslechnu, můžu si říct, že to vlastně děláme dobře. Lolu vychováváme láskou a péčí a přišli jsme na to, že i když má dítě hysterák, je lepší ho obejmout než ho trestat. Lola také vidí, že i když se s Kryštofem někdy pohádáme — a jsem schopna řvát opravdu hodně — pak se zase udobříme, protože se máme rádi. V těžkých situacích se snažíme potlačit svoje ego a vše vykomunikovat. 

Kde si nejvíc užíváte přírodu? 

Na naší chalupě, kterou máma vybudovala tak, abychom tam mohly jezdit se ségrou i se svými rodinami, a letos v létě tam budu hodně, protože dva měsíce před porodem si dávám pauzu. Všichni to tam zvelebujeme, jak můžeme, i když je to mámino království. Také moc milujeme chodit na houby. 

Ukazujete Lole berušky a jak roste kytička? 

Určitě, ale pak je jí líto i klíštěte, které se do ní zakousne a musíme ho zahubit a vyndat. Vysvětlovala jsem jí, že zrovna klíště je ale zvířátko, které nikomu neprospívá, nebo o tom aspoň nevím. Maximálně je snad prospěšné tím, že je součástí nějakého potravního řetězce. 

Dá se říct, že jste velmi úspěšná. Co je pro vás úspěch? 

Když odhlédnu od toho, že dělám to, co mě baví, a mám svoji rodinu, tak úspěch je pro mě hlavně dokázat si najít pohodu v čemkoliv. V každé situaci se zkrátka nějak uvelebit. Asi jsem šťastná povaha, protože jsem nikdy z ničeho nedělala vědu, což mám zřejmě po babičce, mamince maminky. Prostě si dokážu přizpůsobit okolnosti tak, abych byla co nejvíce spokojená. Je důležité, aby měl člověk sám sebe na prvním místě, protože pak se vše ostatní přizpůsobí a vychází to.

Nikdy jsem třeba nechodila na konkurzy, protože jsem se necítila dobře hlavně při tanci, ale místo toho, abych se to pořádně naučila, jsem si řekla, že jestli mám být muzikálová zpěvačka, tak jí budu i tak a někde si mě najdou. A to se vlastně stalo. 

Foto: Berenika Kohoutová